Napříč Spojenými státy stále pokračuje vlna protestů proti policejní brutalitě, kterou spustila smrt černocha George Floyda. Muž indického původu Rahul Dubey při jedné z nich zachránil desítky lidí před policejním zásahem a ze dne na den se stal hvězdou, o které mluví celá Amerika.
Dav demonstrantů ve Washingtonu, kde platí od sedmi hodin večer zákaz vycházení, se dostal do úzkých. Policie ho obklíčila ze všech stran. Ze vzduchu situaci monitorovaly policejní vrtulníky, ulicemi se rozléhal křik. Rahul, který vše pozoroval z okna svého domu, zareagoval spontánně. Otevřel dveře a zavolal, ať se k němu všichni běží schovat.
„Nevěřil jsem svým očím. Jednalo se o hrůzostrašný policejní zátah. S nikým neměli slitování, k lidem se chovali jako k největším zločincům. V tu chvíli jsem nemyslel na to, jestli se ke mně všichni vejdou. Jiná záchrana mě ale nenapadla,“ popisuje. Trvalo zhruba deset minut, než se k němu domů dav více než sedmdesáti demonstrantů vmáčkl. „V rychlosti jsem korigoval, kam kdo má jít, někoho jsem poslal na dvorek, někoho do ložnice. Byla tam hlava na hlavě, ale hlavně, že byli v bezpečí,“ líčí Rahul Dubey.
Jakmile zamknul dveře, snažil se všechny uklidnit. Jenže policisté mezitím do domu stačili stříknout pepřový sprej. „Hodně z nás se toho nadýchalo, takže jsme asi tři čtvrtě hodiny kašlali, někdo toho měl plné oči. Když jsme si obličej opláchli vodou a dali se trochu do pořádku, dal jsem všem najíst a napít,“ popisuje muž.
Demonstranti u něj strávili celou noc. Policie po celou dobu hlídkovala před domem. V šest hodin ráno, kdy přestal zákaz vycházení platit, se všichni rozešli. „Přesto na ně policisté čekali jako predátoři, aby je mohli zatknout. Přitom jsme v mém domě nic špatného nedělali. Řekl jsem jim, že to byli moji hosté, ale nebylo to nic platné,“ přibližuje muž.
Všem „nocležníkům“ dal na sebe kontakt a věří, že s nimi zůstane ve spojení. „Přes útrapy jsme zažili i magické okamžiky. Semkli jsme se. Byla to neskutečná noc. Byl jsem pak ohromen tím, že řada z nich mi nabídla pomoc s úklidem, někteří mi za to chtěli dát peníze. Myslím, že z nás navždy zůstanou přátelé,“ dodává Rahul Dubey.
Díky jedné z protestujících žen, která u něj našla azyl, se o jeho počinu dozvěděl celý svět. Prostřednictvím sociální sítě z jeho domu vysílala živý přenos a každý tak mohl vidět, co se děje uvnitř. Během několika hodin tento přenos obletěl celou Ameriku a Rahul se stal rázem slavným. Modlou demonstrantů. „Neudělal jsem nic zvláštního, na mém místě by to udělal každý,“ říká skromně.
