Věnné město a pevnost. Jak minulost ovlivnila tvář Jaroměře a Josefova
Výběr redakce
Jaroměř patřila mezi věnná města českých královen a její historie je výrazně spojena s královským dvorem. O několik století později vznikl v sousedství Josefov, jedna z největších habsburských pevností na našem území. Obě místa ukazují, jak různorodě se zde v minulosti projevovala královská i císařská moc.
Možná jste Jaroměř jenom projeli nebo jste ji znali podle cedule na dálnici. Ale kdo si udělá čas a zajde do centra, zjistí, že tohle město má úplně jinou atmosféru. Úzké ulice, staré domy a kostelní věž, která je vidět už z dálky. A k tomu historie, která se tu opravdu neokouká.
A teď pozor: Jaroměř nebyla jen tak ledajaké město. Patřila mezi věnná města českých královen. To zní možná trochu vznešeně, ale v praxi to znamenalo, že město bylo pod přímou správou královny a fungovalo jako její zázemí, když cestovala po zemi.
Kde všechno začalo?
Jaroměř ale není „jen středověk“. Osídlení tady bylo dávno předtím. Archeologické nálezy ukazují, že okolí tří řek – Labe, Metuje a Úpy – bylo pro lidi atraktivní už v pravěku. První písemná zmínka se objevuje v roce 1126. Tehdy tu podle kroniky věznili knížete Břetislava. A městská práva? Ta se datují k roku 1298, kdy král Václav II. daroval část města cisterciákům.
Kostel svatého Mikuláše: místo, kde se historie doslova schovává pod nohama
Jednou z hlavních dominant je kostel sv. Mikuláše. Zvenku působí majestátně, ale skutečné překvapení čeká uvnitř. Barokní oltář od místního řezbáře Martina Krupky zaujme i člověka, který normálně podobné věci moc nesleduje. A pak je tu krypta — tajemné místo, kde v 18. století pohřbívali měšťany. Těla se díky podmínkám částečně mumifikovala a krypta je dnes přístupná veřejnosti. A ještě jeden detail, který byste ve středočeském městě nečekali: v kostele je hrob litevského knížete Dimitrije Sambušky.
Historie Jaroměře zahrnuje i jednu drobnou „rebelii“. Po husitských válkách se město dostalo do sporu s královnou Barborou Celskou. Ta nechala změnit erb jako symbol napomenutí – měla na něm být jednoocasá lvice obtočená trnovou korunou. Jenže v 18. století se při výrobě pečetidla stala jednoduchá chyba. Místo jednoocasé lvice vznikla dvouocasá. A protože to nikdo neopravoval, zůstalo to tak dodnes.
Josefov: pevnost, která měla chránit monarchii
Stačí pár minut chůze a ocitnete se v úplně jiném světě. Josefov je pevnostní město vybudované v 18. století jako strategie proti Prusku. A nebyla to žádná malá investice — výstavba stála přes 10,5 milionu zlatých, což tehdy odpovídalo celoročnímu rozpočtu Českého království. Pevnost byla obrovská. Vojáků se sem vešlo až 12 tisíc. A kdo se někdy ztratil v jejích uličkách, ví, že je to místo jako z jiné doby. Když průvodci říkají, že se na stavbu spotřebovalo kolem 250–450 milionů cihel, nepůsobí to přehnaně. Cihly se pálily přímo v Jaroměři a podle vyprávění je někdy lidé podávali z ruky do ruky v živém řetězu, protože už se nevešly na vozy.
Podzemí, které láká turisty už sto let
Nejoblíbenější část Josefova? Podzemní chodby. Ročně jimi projde asi 25 tisíc návštěvníků a prohlídky tu fungují už od roku 1926. Za sto let podzemím prošlo téměř milion lidí. A pokud vám některé scény budou povědomé, není to náhoda. Josefov se objevuje i v Babičce Boženy Němcové. V příběhu se zde babička setkává s císařem a jako výraz díků od něj dostane dukát.
Komiksová Babička? Ano. A vzniká právě tady
K výročí prvního vydání Babičky připravuje Český královský institut její moderní verzi — tentokrát jako komiks. Premiéru bude mít 10. prosince.
A co by znamenalo být královským městem dnes?
Kolem monarchie se v posledních letech objevuje hodně debat. Český královský institut vysvětluje, že status královského města je dnes hlavně otázkou historie a image. Mohl by pomoci turismu, ale na reálné fungování města by velký vliv neměl. Co by se ale podle nich změnilo? Možná atmosféra. Vizi mají jednoduchou – aby lidé byli spokojenější, milejší a slušnost byla samozřejmostí.
Ať už se tu chcete projít po městě, nebo se ztratit v pevnostních chodbách, jedno je jisté: je to místo, které stojí za návštěvu. Historie je tu přítomná v detailech, ale nepůsobí těžce. A když víte, co všechno tady vzniklo, celý region získá nový rozměr.
