Nikdo v českém hokeji zatím nedokázal to, co on. Jako kapitán dovedl národním tým ke zlatým olympijským medailím na tzv. turnaji století v japonském Naganu v únoru 1998. A k tomu jako hlavní trenér dvakrát získal s reprezentací zlato na mistrovství světa. Vladimír Růžička.
Od posledního českého zlata uběhlo deset let. Růžičkův tým ho získal překvapivě na šampionátu 2010 v Německu. V kádru měl jen čtyři hráče ze zámořské NHL, také proto se tehdy triumf nečekal.
Čeští fanoušci, a nejen oni, již deset let čekají na zlatou radost z mistrovství světa. A ještě minimálně rok čekat budou, protože letošní šampionát, který se měl právě teď hrát ve Švýcarsku, byl bez náhrady kvůli pandemii koronaviru zrušen.
Růžička se podepsal i pod předposlední zlato, které jeho tehdejší hvězdný tým vybojoval před 15 roky ve Vídni. Jak na oba šampionáty vzpomíná? Který pro něj má větší cenu? Nejen na to odpovídá Vladimír Růžička v exkluzivním rozhovoru pro CNN Prima NEWS. Mluví však také o aktuálních tématech, otevřeně požaduje snížení účastníků české hokejové extraligy. Přiznává, že kromě české reprezentace by přemýšlel i nad nabídkou ze Slovenska. A raději by se stal asistentem trenéra v klubu zámořské NHL, než působil jako hlavní trenér v mužstvu (nejen ruské) KHL.
Dokážete vybrat z vaší trenérské kariéry jeden zápas, který vám navždy zůstane v hlavě?
Jsou dva. Finále mistrovství světa 2005 a 2010. Na to vždy vzpomínám rád, navíc, když jsme obě finále vyhráli.
Od roku 1972 Československo a později Česko nečekalo tak dlouho na titul mistrů světa. Proč?
To je těžké říct, v čem to je. Některá mistrovství světa jsme odehráli dobře, ale nakonec přece jen si nedojdete pro tu medaili, pro zlato. Rozhodují maličkosti. Bohužel v poslední době se nám to nedaří. Špička, tedy Kanada, Švédsko, Finsko, USA a Rusko, je velmi vyrovnaná. Myslím si, že u nás to může přijít stejně, jako se to stalo předtím.
Vidíte, že by ty týmy, které jste jmenoval, dělaly něco výrazně jinak, nebo naopak my něco špatně? Zaostáváme v něčem?
To si nemyslím. Ale v posledních letech se výrazně zlepšila Kanada. Ano, vždy byla dobrá, ale nyní je ještě lepší, o třídu jinde. Často bere medaile.
Už nemáme tak široký počet špičkových hráčů jako jsme měli v devadesátých letech.
Pojďme do hloubky. Nejde v českém hokeji o nějakou systémovou chybu? Od poloviny devadesátých let ho všichni oceňovali. Kam se ten náskok z konce devadesátých let poděl?
To je dobrá otázka. Jen zopakuji, že špička je vyrovnaná, ale my už nemáme tak široký počet špičkových hráčů jako jsme měli v těch devadesátých letech. Máme vynikající hráče, ale už jich není tolik. Je to vidět i v mládežnických kategoriích, jak dlouho jsme neměli medaili třeba z mistrovství světa dvacetiletých. Kam se to podělo, opravdu nevím. Ale myslím, že si s tím všichni kolem hokeje lámou hlavu.
Našel byste recept, co okamžitě udělat, aby ustal ten pád a český hokej byl opět konkurenceschopný?
Snížit počet extraligových klubů. Ještě za společné československé ligy v ní byly většinou kluby z Čech a Moravy a tři ze Slovenska. Nyní máme 14 klubů, ale jen z Čech a Moravy. Zdá se mi, že úroveň takové ligy jde dolů. To platí i pro první ligu, která skutečně mívala úroveň, ale v poslední době to není ono. Totéž se týká juniorských soutěží. Podle mě má příliš vysoký počet týmů. Bylo by dobré počty snížit, aby se ta kvalita hráčů objevila v menším počtu klubů.
Jsem přesvědčený, že pokud se extraliga rozšíří, půjde její kvalita dolů.
Jak toho dosáhnout?
Chápu, že extraliga nechce počet snižovat. Naopak v současné době ovlivněné pandemií koronaviru a po ní to vypadá tak, že by se extraliga mohla rozšiřovat, že by nikdo nesestupoval a byla by za určitých podmínek otevřená pro postup. To jde ale proti zkvalitnění. Aby k němu došlo, bylo by potřeba počet týmů snížit. Jsem přesvědčený, že pokud se extraliga rozšíří, půjde její kvalita dolů.
Dovolil byste si říct, jaký by byl ideální počet klubů v extralize?
Nedělal bych to zužování drasticky, myslím, že ideální by bylo dvanáct mužstev. Bylo by dobré propracovat systém. Měla by zůstat šance na postup, ale také i to, aby kluby z konce extraligové tabulky měly možnost si účast v dalším ročníku vybojovat. Takže prolínací soutěž.
Lákal by vás návrat k českému národnímu týmu?
Národní tým je pro trenéra, tedy i pro mě, největší pocta. Stojíte na střídačce a je to neskutečný pocit.
Kdybyste tu nabídku nyní dostal, vzal byste ji?
To je nabídka, která se nikdy neodmítá.
A kdybyste dostal nabídku vést reprezentaci jiného státu?
Tak to by byla otázka. Pro mě je na prvním místě trénovat Česko. Dál by to bylo velmi složité. Ale co se týká Slovenska, tak pokud by ta nabídka přišla a nebyl bych pod smlouvou, tak bych o ní uvažoval. Ale pro mě je prvotní český hokej, pro ten chci pracovat, tady jsem se hokej naučil hrát. A vždy bych chtěl českému hokeji dát co nejvíce. Ale když není, nebo by nebyl zájem, tak… Přece jen je to moje práce, kterou mám rád. Vždyť hokej je můj život. Hrál jsem ho odmala, teď již dvacet let trénuji.
Říkal jste, že být na střídačce českého národního týmu je nejvíc…
(skáče do řeči) … na sto procent.
Reprezentace? To je nabídka, která se nikdy neodmítá.
Ale na ní býváte na šesti až sedmi akcích za sezonu. Jak vykompenzovat vaši posedlost hokejem, aby vám nechyběly zápasy, které tak prožíváte?
Ano, to je pravda. Taková situace je pro mě složitá. Když k reprezentaci neděláte ještě na klubové úrovni, tak čekáte jen na akce, vlastně na jedinou akci v sezoně. Na mistrovství světa, pokud není olympijský rok. Jinak celý rok pozorujete hráče, sledujete zápasy, a toho trénování a koučinku bylo na můj vkus hodně málo. Proto mi vyhovovalo dělat k tomu ještě na klubové úrovni, protože chcete být pořád v zápřahu.
Učíte se anglicky?
(smích) Abych řekl pravdu, tak moc ne. Párkrát se podívám do knížky, ale hodiny angličtiny nemám.
Takže NHL není další motivací? Tam byste těch zápasů měl minimálně 82…
(smích) To ano. Je to stejné jako u hráče, NHL je nejvíc. Jenže… Vím, jak to je. Abyste se tam prosadil, musíte mít výbornou řeč. A to já v žádném případě nemám. Takže na pozici hlavního trenéra bych si netroufl.
Dobrá, ale někde vzadu v hlavě tu visačku NHL máte?
Popravdě asi ani ne, možná malinko. V NHL je to hlavně o komunikaci. Ale nevím, jestli se do toho v mých letech pouštět. Vím, že dostat se do NHL není jednoduché. Takže přiznám, že to nyní neřeším.
Tak jinak, co by bylo víc? Vyhrát s českou reprezentací olympijský turnaj, nebo s týmem NHL Stanleyův pohár?
Pro mě je nejvíc český národní tým, to je jednoznačné. Stanley Cup by byl také hezký (smích). Ten by byl hned za tím.
Když se neučíte anglicky, jak jste na tom s ruštinou?
(smích) No, rusky se trochu domluvím. Ještě lépe snad česko-anglicko-rusky.
Vy už jste byl opakovaně blízko angažmá v Kontinentální hokejové lize. Kdyby se nyní objevila opět taková nabídka, vzal byste ji?
Pokud bych nevedl nějaké mužstvo v Čechách, tak by mě to zajímalo. Nikdy jsem tam trenérsky nepůsobil. Ale pokud jsem v Česku pod smlouvou, tak to neřeším.
Místo asistenta v NHL bych si považoval víc, než být hlavním koučem v KHL.
Byl byste raději asistentem v zámořské NHL nebo hlavním trenérem klubu KHL?
Myslím, že místo asistenta v NHL bych si považoval víc než KHL.
Čeho byste chtěl ještě ve vaší trenérské kariéře dosáhnout?
Chtěl bych uhrát nějaký titul.
Ligový nebo světový?
Extraligový. No a pak se uvidí.
A ten světový, na mezinárodní úrovni, je dalším cílem?
To ano. Pokud by byla šance.
Po čtrnácti letech ve Slavii Praha jste odešel do Chomutova a vedl čtyři roky tamní Piráty. Nebyla to chyba?
Šel jsem tam v době, kdy měl Chomutov velké ambice směrem do extraligy, což mě zajímalo. Napomohlo tomu také to, že oni mě oslovili, ale žádný jiný tým ne. Pro mě to byla jasná volba. Navíc jsem se tam přestěhoval, byl jsem blíž k rodičům. K tomu se ženou a dcerkou žijeme v Chomutově. Ale bohužel se to všechno později vyvrbilo tak, jak je známé.
Ano, angažmá v Chomutově mou kariéru zabrzdilo!
Nezabrzdilo toto angažmá vaši kariéru?
Zabrzdilo. A beru to tak. Před tím jsem byl jen ve Slavii. A ani potom jsem nechtěl přeskakovat z klubu do klubu, i když ta trenérská práce taková je. Šel jsem tam i s tím, že jsem věděl, že ten tým nebude hrát o titul. Dvě sezony ze čtyř se povedly, ale pak se ta situace zhoršila a už se to nedalo táhnout dál. Poslední sezona byla velmi složitá a takovou situaci už bych nikdy nechtěl zažít. Jak se chovat k hráčům, jak se chovat na střídačce. Na tuto poslední sezonu v Chomutově nechci ani vzpomínat. Už jsem si nepřipadal ani jako trenér.
Ale jako co?
Ani nevím, jak bych to popsal. Připadalo mi, že jsme to všechno dělali takovou setrvačností. Hráči každý den řešili peníze, kdy budou. Hokej šel stranou. Snažil jsem se, aby to šlo, ale…
Vladimír Růžička (56)
Je český hokejový trenér, který momentálně vede tým české extraligy Mountfield Hradec Králové. Před tím působil i jako sportovní a generální manažer ve Slavii Praha, se kterou získal dva české tituly, a v klubu Piráti Chomutov. Opakovaně trénoval jako hlavní kouč českou reprezentaci, kterou dovedl ke zlatým medailím na světových šampionátech 2005 ve Vídni a 2020 v Kolíně nad Rýnem. Hráčskou kariéru začínal v Litvínově, během vojenské služby hrál za Duklu Trenčín. V roce 1990 odešel do klubu zámořské NHL Edmonton Oilers, zahrál si také za Boston Bruins a Ottawu Senators. Je také mistrem světa z domácího šampionátu v roce 1985.
