Když přijel do Prahy před třicátým výročím potlačení pražského jara, tak se jakožto držitel Leninova řádu bál, jak ho lidé přijmou. Vjačeslav Fetisov byl však překvapen, jak hezky se k němu čeští novináři i fanoušci zachovali. V exkluzivním rozhovoru pro CNN Prima NEWS legendární hokejista uvedl, že je vděčný Čechům za to, že Sověty naučili hrát hokej.
Nejlepší hokejový obránce všech dob. Tak je často označován legendární sovětský hokejista Vjačeslav Fetisov. Někdejší kapitán armádního týmu CSKA Moskva a sovětské sborné hrál na vrcholové úrovni 23 let. Fetisov společně s Kasatonovem, Larionovem, Makarovem a Krutovem udělali ze sovětské reprezentace téměř neporazitelný tým. Legendární hokejista přitom s chutí vzpomíná na soupeření s československou reprezentací.
Fetisov později zářil i v zámoří. S týmem Detroit Red Wings jako hráč dvakrát vyhrál Stanley Cup, s New Jersey Devils pak získal pohár jako asistent trenéra.
Poté, co skončil s profesionální dráhou hokejisty, mezi lety 2002 až 2008 zastával v Rusku funkci ministra sportu. Zasloužil se o založení ruské Kontinentální hokejové ligy (KHL). V současné době Fetisov působí jako poslanec Jednotného Ruska ve Státní dumě. Je aktivním bojovníkem proti klimatickým změnám.
V exkluzivním rozhovoru pro CNN Prima NEWS Vjačeslav Fetisov popsal, co ho spojuje s Českou republikou a českým hokejem.
Lidé u nás hokej milovali. Věděli, že nás Češi naučili hrát tuto nádhernou hru, že jste byli našimi prvními učiteli. Mám mnoho příjemných vzpomínek na vaši zemi. Můj první juniorský titul mistra světa jsem vyhrál v Československu.
Vjačeslave Alexandroviči, celý svět je zasažen koronavirem. Rusko není výjimkou. Jak nákaza ovlivnila váš život? Jak teď trávíte čas?
Většinu času trávím doma. Jen každý týden jezdím na natáčení televizního pořadu Fetisov, v němž hovoříme o aktuálních tématech, která zajímají naše diváky. Nedávno se v našem pořadu přes Skype sešly legendy světového hokeje Jari Kurri, Mike Richter, Doug Brown, Stéphane Matteau a Lou Lamoriello. Hovořili jsme o tom, jak trávíme čas doma během pandemie. Tím, že zůstáváme doma, chráníme nejen sami sebe, ale také svou rodinu a přátele. Jak se ukázalo, ačkoliv mí kolegové sedí doma, tak se snaží věnovat jednoduché fyzické aktivitě: dělají kliky, sedy lehy nebo plank. Jsem přesvědčen, že disciplína, denní režim, trpělivost a hygiena nám pomohou tuto pandemii porazit. A také navštěvuji svůj volební obvod. Poskytuji pomoc dobrovolníkům, hovořím se zdravotníky nebo prostě s voliči. Je pro mě důležité vědět, jaká je situace v regionu a co lidé potřebují.
Daří se Rusku bojovat s koronavirem? Počet nakažených Rusů každý den roste, situace je docela dramatická…
Aktuální situace je absolutně mimořádná, s jejími dopady se společnost ani jednotliví lidé nikdy nesetkali. Stát se zabývá tím, aby vyhlášená izolace byla pro společnost co nejméně bolestivá. Hlavní roli teď hrají naši superhrdinové: záchranáři, hasiči, lékaři, policie, sociální služby a dobrovolníci, kteří dál slouží, pracují a starají se o nás. Teď je nejdůležitější dávat na sebe pozor, pečovat o své psychické zdraví, podporovat svou rodinu a přátele.
Jaký máte vztah k České republice? Jaké vzpomínky na naši zemi máte?
Mám vaši zemi velmi rád. Mám rád Čechy. A vztahy mezi našimi hokejovými reprezentacemi, to je na dlouhé povídání. Hlavní je, že vždycky po všech našich zápasech jsme věděli, že můžeme spolu zajít na vaše výborné pivo. Vždycky jsem velmi rád jezdil do Československa. Pokaždé jsme hráli na stadionech zaplněných do posledního místa. Lidé u nás hokej milovali. Věděli, že nás Češi naučili hrát tuto nádhernou hru, že jste byli našimi prvními učiteli. Mám mnoho příjemných vzpomínek na vaši zemi. Můj první juniorský titul mistra světa jsem vyhrál v Československu. Konalo se tam mnoho juniorských turnajů, kde jsem získal mezinárodní zkušenosti. Mou první medaili z mistrovství světa a ocenění nejlepšího obránce jsem získal právě v Praze v roce 1978. Československá reprezentace byla od poloviny do konce sedmdesátých let nejlepším hokejovým týmem na světě. Porazit v Praze tehdy aktuální světové šampiony bylo neuvěřitelně těžké. Byl to zážitek na celý život, nikdy na to nezapomenu. Mám z Československa hodně zážitků. Kupovali jsme si u vás nádherný český křišťál, pili jsme neuvěřitelně chutné pivo. To hlavní ale bylo naše soupeření. S kluky z československého nároďáku jsme byli blízcí přátelé. Mohli jsme se normálně bavit a toto přátelství je pro mě důležité.
Na jaký zápas s naším hokejovým týmem máte nejhezčí vzpomínku?
Rád bych vám pověděl jednu historku, která vypovídá za vše. V roce 1998 jsem završil svou sportovní kariéru jako vítěz dvou Stanley Cupů. Když tu mě najednou Jaromír Jágr a Dominik Hašek pozvali na exhibiční zápas, který se hrál v srpnu v Praze. Proti sobě stály česká reprezentace, která v témže roce vyhrála olympijský turnaj, a výběr světa. Byl jsem jedním ze tří ruských hokejistů, kteří byli pozváni na zápas. Celý svět už věděl, že jsem ukončil hokejovou kariéru. S mojí ženou Ladou jsme s radostí přijali pozvání do Prahy, jednoho z nejkrásnějšího měst na světě. Přiletěli jsme z New Yorku. Když jsme vystoupili z letadla a uviděli plakáty s přeškrtnutými tanky symbolizující třicetileté výročí vstupu sovětských tanků do Prahy, což bylo pro český lid nepřijatelné, pochopil jsem, že situace bude složitá. Další dva ruští hokejisti byli mladí kluci, jim se nedalo nic vyčítat. Ale já byl hráč sovětské sborné, držitel Leninova řádu, čekal jsem, že budou nepříjemnosti s novináři.
Jak to dopadlo?
Na letišti jsem si vyzvedl hokejky a další své věci a už jsme se ženou zahlédli asi 50 novinářů, kteří na mě čekali. Byl jsem překvapen, jak hezky se ke mně česká média zachovala. Dvě hodiny jsem odpovídal na všechny otázky a byl jsem velmi šťastný. Potom mě čekalo mnoho dalších přátelských akcí. Ale nejvíc mě překvapilo, když před samotným zápasem věnovaným velkému vítězství českého týmu v Naganu bylo představování hráčů. Na led jsem šel jako poslední. Když jsem vyjel na hrací na plochu a zaznělo mé jméno, tak celý stadion povstal a začal aplaudovat. Určitě jsem měl několik minut v očích slzy. Na ten okamžik nikdy nezapomenu. Pochopil jsem, že politický konflikt je jedna věc, ale soupeření na ledě a vděk fanoušků po celém světě jsou něco úplně jiného. Proto jsem nesmírně vděčný Čechům za jejich lásku k hokeji, za podporu této skvělé hry, za to, že jste nás ji naučili hrát. Vždy jsem se příjemně cítil, když jsem hrál před českými fanoušky, protože rozumí hokeji a všem jeho nuancím. To je příběh, který si já i moje žena Lada neseme ve svém srdci. Mám z té doby mnoho přátel. Přátelím se i teď se současnou mládeží. Doufám, že se se všemi přáteli – hokejovými soupeři – uvidíme během mého projektu proti klimatickým změnám Poslední hra, a budeme dál prosazovat hokejovou diplomacii.
Díváte se na CNN? Co na televizní stanici říkáte?
Televizní stanice CNN je jedním z informačních partnerů mého projektu Poslední hra. Jde o iniciativu OSN, která spojuje sport s bojem proti klimatickým změnám na naší planetě. Tento projekt je nyní mým životním cílem. Na podporu této iniciativy jsme hráli hokej ve Finsku s tamním prezidentem, v Keni v rámci zasedání generálního shromáždění Programu OSN pro životní prostředí UNEP či ve Spojených arabských emirátech v rámci Světových her speciální olympiády. Hráli jsme také v Izraeli, USA, Singapuru, v Moskvě na Rudém náměstí, v indickém Himálaji, v Antarktidě a v Monaku s monackým knížetem. Proto vás máme velmi rádi a ceníme si vás.
