Výprask od mohamedánů aneb Jak český král před 500 lety vpustil do Evropy islám
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Čeští historikové o paralelách bitvy u Moháče a dnešní Evropy.
Proč český a uherský král Ludvík Jagellonský dostatečně nehlídal hranice s Osmanskou říší?
Islámská vojska po bitvě u Moháče následujících 170 let vraždila i na Moravě.
Jak zahynul král Ludvík Jagellonský?
Bitvu s Turky u Moháče prohrál před 500 lety český a uherský král Ludvík Jagellonský i se svými spojenci doslova kontumačně. „Zkušení válečníci mohamedánští potřeli bujnou, ale slabou, nezřízenou a neprozřetelnou moc křesťanskou,“ popsal porážku, ke které došlo 29. srpna 1526, František Palacký. „Trvala jen asi půldruhé hodiny,“ uvedl i rychlost, s jakou zvítězila islámská vojska, kterým český panovník otevřel cestu do středu Evropy. Na Moravu i k hradbám Vídně. A mocenské síly v Evropě se díky bitvě u Moháče zásadně proměnily. „Že obdobné válečné vzorce nezmizely ani po 500 letech z politické kultury největších hráčů současného světa, se můžeme přesvědčit i dnes,“ porovnává pro CNN Prima NEWS profesor historie Václav Bůžek.
Porážka od Turků v bitvě u Moháče z 29. srpna 1526 záhy vedla k ohrožení Moravy i Vídně. „Válečníci mohamedánští vyvrátili říši, která potud považovala se za hlavní štít ochranný západu evropského,“ napsal dějepisec František Palacký, jemuž Češi dali přezdívku „Otec národa“.
DÁLE ČTĚTE: Kyjevem otřásaly exploze: Rusové útočili drony či raketami. Cílem bylo i rodiště Zelenského
Strach na Moravě z Turků trval dlouhých 170 let. Poprvé se moravská část Království českého třásla před islámskými vojsky při jejich tažení na Vídeň již v roce 1529. K velkému plenění Slovácka a Valašska ale došlo také v roce 1599, po kterém následovalo „století temna“, kdy bylo původní obyvatelstvo jihovýchodní Moravy téměř vyhubeno. Podle dobových pramenů (urbářů, domovních a sirotčích knih, lánových rejstříků atd.) bylo například město Strážnice vypáleno hned vícekrát, mimo jiné v květnu 1605, přičemž detaily o tomto vpádu přinášejí třeba Paměti z pera kněze Jednoty bratrské Pavla Urbanidesa z obce Rohatec na břehu hraniční řeky Moravy.
Výprask od mohamedánů aneb Jak český král Ludvík Jagellonský před 500 lety vpustil do středu Evropy islám. Bitva u Moháče na soudobém tureckém vyobrazení. Zdroj: Profimedia.cz, Alamy, The Picture Art Collection
„Léta Páně 1605 z dopuštění Božího od nepřátel, totižto Turka a Tatara, k velikým a hrozným škodám jsme přišli. Od Skalice na nás přitáhnouc, hned nás počali mordovati a naše statky bráti, hoferů, nádenníků, žen, dítek zmordovali, zajali. Některé tak náramně bili, že jim v rukou umírali, ženy a panny zprzňovali. Města, městečka, vsi, dvory a mlejny pálili,“ emotivně líčil Urbanides řádění islámských vojsk. Do zpustošeného Rohatce se vrátil až po roce, s rodinou pak musel žít v „jamách a sklepích“, načež kraj postihl mor a duchovní ani nestačil pohřbívat mrtvé. „Mně taky přerozkošné pacholátko v tom moru zemřelo,“ zapsal si.
Potupná smrt českého krále
Popisovaná zkáza měla počátek právě v bitvě u Moháče. Zakladatel moderního českého dějepisectví František Palacký (1798-1876), jehož Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě se staly první skutečnou moderní učebnicí národní historie, proto porážku od Turků z 29. srpna 1526 vylíčil i jako selhání Západu.
Mladičký český a zároveň uherský král Ludvík Jagellonský, jenž u Moháče bídně zahynul, se totiž v nábožensky i politicky rozhádané střední a západní Evropě nedočkal účinné podpory. A slova o jeho bídné smrti nejsou určitě legendou, neboť na útěku z bojiště se potupně utopil v močálu.
Vlastně to byla velká smůla, že se panovníkův zraněný kůň chtěl napít z řeky. „Když pitím vody zdržeti se chtěl, král uzdou i bičíkem poháněl jej, až maje kůň vyskočiti na druhý břeh, převrhl a převrátil se do močálu i s jezdcem svým,“ líčil Palacký. Obtěžkán brněním, nemohl se Ludvík Jagellonský vyhrabat z bláta, načež při pokusu ho zachránit zahynuli i další šlechtici z jeho družiny: „Za ním vjev Acíl a chtěje králi v nebezpečí pomoci, utonul také sám, jako jiní na blízce mnozí.“
Výprask od mohamedánů aneb Jak český král Ludvík Jagellonský před 500 lety vpustil do středu Evropy islám. Bitva u Moháče z 29. srpna 1526 v malbě Székelyho Bertalana z roku 1860. Smrt českého a uherského krále Ludvíka Jagellonského. Zdroj: Profimedia.cz, Alamy, Artepics
Jak Evropa zaspala turecké hrozby
Proč se králi Ludvíkovi nepodařilo ubránit jihovýchodní hranici křesťanské Evropy před islámskými nájezdníky, o tom historikové diskutují dodnes. A proč Jagellonci napřed připustili úpadek pevnostní linie na jižní hranici? A proč nechala křesťanská Evropa českého a uherského krále bez výraznější pomoci, což vedlo k zásadním mocenským proměnám na evropském kontinentu? O tom všem stále vznikají nové historické studie i monografie.
Bádání Františka Palackého, od jehož smrti letos uplynulo 150 let, sice bylo překonáno novějšími výklady bitvy u Moháče, ale podstata neslavné porážky se nezměnila. Jagellonci dostatečně nedbali na udržení jižní pevnostní linie, která dosud bránila průniku Turků do středu Evropy. „Nejen razila se od několika let mince špatná příliš, ale hospodářství státní celé bylo na mizině; proto nedostávalo se prostředků k obraně vlasti proti cizincům,“ napsal historik a „Otec národa“ o mizerné obraně kontinentu.
A protože turecký sultán Sulejman I. se cítil jako další dědic odkazu starověkého vládce Alexandra Velikého a toužil po dobytí celého Balkánu i středoevropské části Uher, byla jen otázka času, kdy chabé pohraniční pevnosti poboří jako domečky z karet. A když už by náhodou pronikl až k Budínu a Pešti (dnešní Budapešti), proč se nepodívat i na Moravu, k Vídni a dále na západ Evropy? Mocnáři čili političtí vůdci z počátku 16. století jednoduše zaspali. A když sultán Sulejman I. porušil křehké příměří s Uhrami, král Ludvík Jagellonský musel – i přes drobný úspěch na samém počátku bitvy u Moháče – velké přesile tak jako tak kontumačně podlehnout.
Čtěte také
Český král neuhlídal ochranný štít
Palackému se ostudnou porážku ani nechtělo příliš rozebírat: „O samé bitvě první a poslední, která strhla se pod Moháčem dne 29. srpna po poledni, nebudeme se šířiti,“ uvedl napřed, aby skepticky pokračoval. „Byla dosti krátká, trvala jen asi půl druhé hodiny; více nebylo potřebí, aby zkušení válečníci mohamedánští potřeli bujnou, ale slabou, nezřízenou a neprozřetelnou moc křesťanskou a vyvrátili říši, která potud považovala se za hlavní štít ochranný západu evropského.“
Výprask od mohamedánů aneb Jak český král Ludvík Jagellonský před 500 lety vpustil do středu Evropy islám. Bitva u Moháče z 29. srpna 1526 ve vyobrazení Johanna Schreiera z roku 1555. Zdroj: Profimedia.cz, Alamy, Artepics
Ochranný štít tak 29. srpna 1526 padl. „Z pohledu roku 2026 na bitvu u Moháče lze poznamenat, že v obecné rovině šlo o střet o víru, mocenskou a územní nadvládu, který vyústil v nečekané přeskupení sil ve střední Evropě. A ve vytvoření jejího nového obrazu, jehož rám rozbila teprve první světová válka,“ uvedl pro CNN Prima NEWS profesor historie Václav Bůžek, vedoucí Historického ústavu Filozofické fakulty Jihočeské univerzity a někdejší rektor této školy. „O tom, že obdobné válečné vzorce nezmizely po 500 letech z politické kultury největších hráčů současného světa, se můžeme ostatně přesvědčit i dnes,“ dodává.
Turecké okupanty se vlastně z jižní Evropy podařilo definitivně vyhnat až v takzvaných balkánských válkách (1912 až 1913), přičemž teprve výsledky následné světové války proměnily Osmanskou říši v dnešní Turecko. Paralel s dneškem lze najít celou řadu, o zásadní mocenský zvrat v Evropě se třeba nyní vojensky snaží Ruská federace. A s nenápadnou islamizací „pátými kolonami“ z řad mohamedánských radikálů si zatím západní Evropa neumí příliš poradit.
Historikové o bitvě u Moháče
Po bitvě u Moháče vymřelý rod Jagellonců definitivně vystřídali Habsburkové. „Vítězství osmanských Turků u Moháče a dobře promyšlené dynastické smlouvy překvapivě otevřely cestu Habsburkům k vytvoření a budování středoevropské monarchie jako obranného štítu proti dalšímu pronikání islámské civilizace do těchto našich končin,“ pokračuje historik Bůžek.
Historik Jiří Štaif se vrací k Františku Palackému, o němž napsal asi dosud nejlepší monografii. „Hodnocení Ludvíka Jagelonského z pera Františka Palackého jakožto českého panovníka je v zásadě nepříznivé. Domnívá se, že bitva u Moháče by nemohla mít tak osudové následky, kdyby po sobě zanechal vnitřně dobře uspořádaný stát se zdravými financemi,“ uvedl Štaif pro CNN Prima NEWS. „Snad tím Palacký naznačuje, že nastupující Habsburkové by pak měli méně důvodů se vměšovat do vnitřních záležitostí v Čechách. Není přitom ovšem náhodou, že zpracování habsburské periody v českých dějinách se obezřetně vyhnul, aby své pojetí dějin nemusel podřizovat občanské loajalitě ve větší míře, než považoval za únosné,“ podotýká badatel.
Čtěte také
Barbar vzdělaný, ale ukrutník
František Palacký své slavné Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě opravdu ukončil bitvou, tedy k roku 1526: „Kdo tu nepadl na místě, zajat jest a rozkazem Solimanovým odpraven; neb jich nazítří vítěz barbarský do dvou tisíc postínati dal,“ líčil popravy zajatců po ostudné porážce. Král Ludvík Jagellonský byl příliš mlád, aby zvládl dát dohromady silnou koalici, která by zastavila vítěznou cestu islámu: „O králi Ludvíkovi známo jest pořekadlo dávné, že všecko při něm bylo ranné a předčasné: před časem prý se narodil, před časem počal mluviti, před časem stal se králem, před časem vyrostl, před časem se oženil, před časem obradatěl, před časem vypouštěl šediny a před časem, byv teprv 20 let stáří, zahynul.“
Vítězného sultána Sulejmana I. pak „otec národa“ líčil jako protřelého a všehoschopného panovníka: „V duchu Solimanově potýkaly se divné vlastnosti. Byl to barbar vzdělaný, ukrutník, schopný citů jemných a ušlechtilých, hrubý násilník, pilný jak spravedlnosti, tak i klamu. Když táhl do Uher, dal několik svých vojáků stíti, protože poddaným jeho činili škodu na polích: ale v Uhřích dal popleniti vše, co zasáhla moc jeho, ačkoli téměř nikdo nestavil se na odpor. Po bitvě u Moháče kázal postínati na tisíce jatých mužů, vzácných i sprostých: ale tři královští dvořané nalezli milost před očima jeho a nakládáno s nimi až téměř přátelsky. Jim ujišťoval Soliman, jak upřímně líto mu bylo smrti krále Ludvíka.“
Turecké masakry na Moravě
Již zmiňované turecké nájezdy na Moravu z 16. století pokračovaly i ve století dalším. Od posledního vyplenění města Strážnice v roce 1663 uplyne letos v září teprve 363 let, což není nikterak nepředstavitelná doba. Kdo si dá zpracovat rodinný strom života čili rodokmen, pozná většinou jmenovitě i řadu předků žijících právě v 17. století. A stejně jako žhavá současnost je tato éra historiky označována termínem novověk. A zrovna v onom roce 1663 začal anglický student univerzity v Cambridgi Isaac Newton přemítat nad fyzikálními pohybovými zákony, které jsou podnes základem mechaniky a dynamiky.
Čtěte také
Ve Strážnici, Uherském Brodě, Uherském Hradišti a okolí v témže roce řádila muslimská vojska, která vypálila asi 50 vesnic a městeček. Ví se například, že Starý Hrozenkov a přilehlá Žítková s Vápenicí byly vyvražděny. V řídce osídleném kraji pobilo osmanské vojsko složené z Turků i dalších muslimských etnik nejméně 5 000 obyvatel. V takzvané Horenské (viniční) knize pro slováckou obec Kněždub, jež leží sedm kilometrů od Strážnice, si lze přečíst, že v tureckém zajetí tehdy skončili třeba Matouš Procházka a Kateřina Chovancová. Přežili ale vůbec transport? A kde jim byl konec?
Jíra Koníček skrze ruce pohanské zabit
V kronikách se líčí, kterak Turci zajatce poutali do pytlů, načež byli na koních odváženi do týlu vojska. Někdy nájezdníci ubili jen hlavu rodiny, manželka skončila jako otrokyně a děti coby janičáři, tedy elitní turečtí vojáci, kteří si napřed prožili totální brainwashing čili vymývání mozku islámskými veliteli.
Uvádí se, že obyvatelstvo nad 40 let věku Turci hromadně masakrovali a mladší kompletně odtáhli. „Jíra Koníček skrze ruce pohanské jest zabit a manželka jeho i s dítkami jest vzata,“ uvádí mimo jiné Horenská kniha. Kdyby v srpnu 1526 dokázal český a uherský král Ludvík Jagellonský uhájit hranice s Osmanskou říší, možná by k tak děsivým zápisům kronikářova ruka z moravského Slovácka nikdy nemusela sáhnout.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Zemřel norský král Harald V. Podlehl boji s dlouhotrvající nemocí, země truchlí
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
