Vzácné bílé kosatky spatřili pozorovatelé u břehů Japonska. Albíni to ale nejsou

Dvě kosatky spatřili japonští pozorovatelé velryb v sobotu 24. července v Kunashirském průlivu, 32 kilometrů širokém úseku mezi ostrovy Hokkaidó a Kunashir. Tito živočichové ale nejsou považovaní za albíny. Kožní pigment mají, jejich typické znaky jsou ale slabě viditelné a mají tmavé oči. Kdyby se jednalo a albinismus, měli by kytovci oči červené.

A pair of rare white orcas off the coast of Japan. #KillerWhales #Orca #WhiteWhales #Whales #Japan #Hokkaido pic.twitter.com/ZGtQjljtHR

— SALTWATER FISH 🎣🐟🐠 (@saltwaterfish) July 27, 2021

„Jedna ze dvou kosatek byla starší, s mírně tmavší kůží, zatímco druhá byla mladší, s jasně viditelnými škrábanci na zádech,“ uvedla Mai, zaměstnankyně turistické společnosti Gojiraiwa-Kanko. Podle ní byla starší velryba spatřena poprvé před dvěma lety, zatímco mladší se ukázala poprvé. „Byl to nejlepší den vůbec. Je to poprvé, co byly u japonského pobřeží vidět dvě bílé kosatky pohromadě,“ uvedla.

Kosatky zřejmě trpí leucismem

Bílé zbarvení kosatek je způsobené tím, že postižené zvíře neprodukuje téměř žádný melanin, tedy sloučeninu, která dodává pleti, srsti, peří a očím barvu. Kdyby se jednalo o albíny, neprodukovalo by zvíře vůbec žádný pigment, bylo by absolutně bílé a mělo by červené oči.

U těchto dvou kosatek se předpokládá, že trpí tzv. leucismem. Jde o stav, kdy zvířata produkují menší množství pigmentu, kůži tak mají znatelně bělejší nebo mají bílé skvrny na pokožce.

To by vysvětlovalo, proč jsou bílé skvrny, které tradičně obklopují bradu a oči kosatky, stále viditelné na obou zvířatech spatřených poblíž Japonska a proč jsou jejich oči tmavé.

Populace druhu klesá

Bílé kosatky a velryby byly kdysi tak vzácné, že je lidé považovali za mýtus. Nyní jsou ale stále častější a vědci dnes vědí nejméně o pěti žijících jedincích.

Není zcela jasné, proč jsou bílé kosatky častější. Vědci se ale domnívají, že za to může klesající počet velryb a že by to mohlo znamenat, že má druh potíže. S klesající populací druhu totiž klesá i jeho genetická variabilita, neboť zbývající zvířata mají na výběr menší počet potenciálních partnerů.

V závislosti na genech zbývajících jedinců může dojít ke zvýraznění vlastností, které byly dříve považované za geneticky vzácné. To zahrnuje vzácné poruchy, které omezují schopnost zvířete přežít ve volné přírodě, a mohlo by tak dojít k rychlejšímu úbytku druhu.