Potápěče spolkla velryba. Byla tam úplná tma, myslel jsem, že jsem mrtvý, popsal

Profesionální lovec humrů Michael Packard se dostal na hranici mezi životem a smrtí, když ho u massachusettského pobřeží spolkla velryba. Muž v ní pobyl i s dýchacím přístrojem na zádech asi 30 vteřin. Nebezpečné a nečekané setkání s keporkakem ale potápěč přežil. Kytovec ho totiž po chvíli jen s malými poraněními zase vyplivl ven. Packard to po propouštění z nemocnice řekl televizní stanici WBZ.

Šestapadesátiletý Packard se zrovna potápěl v necelých čtrnácti metrech pod hladinou u břehů Provincetownu, když na něj keporkak zaútočil. Lovec humrů si prý nejprve myslel, že se jedná o žraloka, během chvíle si ale uvědomil, že se spletl. Necítil totiž žádné zuby ani bolest.

„Najednou jsem ucítil takový velký náraz a potom všechno zčernalo,“ řekl v pátek odpoledne místním médiím. „A pak jsem si uvědomil, že jsem v tlamě keporkaka a že se mne snaží spolknout. Cítil sem, že se mohu hýbat, a jak velryba v ústech svírá svaly,“ popsal Packard.

Packard se podle svých slov připravoval na nejhorší. „Byl jsem v ní úplně celý a byla tam úplná tma. Pomyslel jsem si: ,Odtud se nemám jak dostat, skončil jsem, jsem mrtvý‘. Jediné, na co jsem dokázal myslet, byli moji kluci, je jim 12 a 15 let,“ dodal Packard.

Vyplivl mě a byl jsem svobodný, vzpomíná potápěč

Domnívá se, že v čelistech keporkaka strávil zhruba 30 vteřin. Mohl také dýchat, stále na sobě totiž měl dýchací přístroj. Ve snaze o vlastní záchranu prý začal třást hlavou obrovského tvora. Ten se poté vynořil a vymrštil ho z tlamy ven.

„Velryba mě vyplivla. Byl jsem svobodný a vznášel se na vodě. Nemohl jsem uvěřit, že jsem se z toho dostal. A jsem teď tady, abych to popsal,“ dodal Packard s tím, že vyvázl jen s modřinami.

Kolega Josiah Mayo ho vytáhl do lodi, rychle dopravil na břeh a do nejbližší nemocnice. Podle expertů nejsou keporkaci agresivní tvorové, a už vůbec ne vůči lidem. Celý incident tak považují spíše za náhodu.

Celého člověka by keporkak nespolkl

„Běžně keporkaci nic podobného nedělají. Myslím, že to bylo překvapení pro obě strany,“ řekla bioložka a ředitelka provincetownského centra pro studium keporkaků Jooke Robbinsová. Keporkaci se podle ní někdy velmi rychle snaží pozřít velké množství potravy. „Ne vždy při tom všechno vidí,“ dodala.

Nemyslí si ani, že by kytovec Packarda dokázal spolknout. Keporkak má totiž úzký krk, v němž není pro celého člověka dost prostoru.

Biolog zabývající se výzkumem pobřežních vod Charles Mayo s Robbinsovou souhlasí. „Je to něco, jako kdybyste zasedli k chutnému jídlu a naráz vám do úst vletěla moucha,“ řekl. Stejně jako Robbinsová si nepamatuje, že by se něco podobného už někdy stalo.

Přesto byl podle něj ale Packard opravdu v nebezpečné situaci. Ne sice proto, že by ho zvíře spolklo, ale kvůli tlaku vzduchu, který měl keporkak v plicích při vynořování a vyplivování. Packardovi prý hrozila embolie. „Musel si zachovat chladnokrevnost. Dostat se z takové situace, na to musíte být profesionál. Zůstal naživu, protože je chytrý. Je to bystrý, silný chlap a má štěstí,“ řekl o Packardovi biolog.