Wernher von Braun: Jeho rakety bombardovaly Londýn i vynesly člověka na Měsíc

Členové rodu von Braun se profilovali především jako bankéři, což mimo jiné znamenalo dostatek financí na kvalitní vzdělání. Mladý Wernher už odmala projevoval zájem o vědu, kosmos a rakety a už jako mladík se aktivně zapojoval do činnosti Německé raketové společnosti. Vystudoval berlínský technický institut a po vstupu do armády se vrhl na navrhování balistické rakety.

Válečný i vesmírný přípitek na úspěch

Když 7. září 1944 vybuchla nad Londýnem raketa V2, která měla podle Hitlera srazit Londýn na kolena, měli němečtí generálové i raketoví inženýři důvod k oslavě. Raketa fungovala a Hitler pořád věřil ve vítězství a „zázračné zbraně“. Když raketa Saturn V. vynesla Američany do vesmíru s cílem přistát s modulem na Měsíci, opět se slavilo. Jak v případě bombardování Londýna, tak u přistání lidí na Měsíci sehrál zásadní roli stejný muž, Wernher Magnus Maximilian, svobodný pán von Braun.

Nacista i esesák

Wernher von Braun se osobně setkal s Hitlerem čtyřikrát, ovšem nebyl v pozici, kdy by setkání mohl odmítnout. Neúcta k Führerovi mohla být vykládána až jako vlastizrada. Nicméně fanatickým nacistou nebyl a do NSDAP vstoupil až v prosinci 1938, tedy v době, kdy už pracoval na nacistických vojenských projektech. Není známo, že by se nějak zásadně politicky exponoval, spíše se stranickému angažmá vyhýbal.

Ovšem být straníkem z něj ještě nedělalo esesáka, toho z něj udělal Heinrich Himmler, když mu nabídl hodnost podporučíka SS. Muselo jít o velké dilema, o čemž svědčí i fakt, že si vzal čas na rozmyšlenou a poradil se se svými kolegy. Nakonec vojenskou funkci přijal, a to nejspíše ze dvou důvodů. Urazit Himmlera by mohlo mít stejné následky jako urazit Hitlera, a navíc mohl přijít kvůli nevraživosti o příjmy na vědeckou činnost, byť se jednalo o vývoj raket užitečných ve válečném průmyslu.

Zničený Londýn na vlastní oči

Von Braunovým dílem byly rakety V1 a V2, které dopadaly na Londýn a usmrtily tisíce civilistů. Jedna z raket V1 zasáhla 18. června 1944 v době ranních bohoslužeb kapli londýnských Wellingtonových kasáren, výsledkem bylo 119 mrtvých a více než stovka těžce zraněných. Ovšem zatímco V1 lidé slyšeli i viděli, modernější V2 padaly na Londýn bez varování, což mělo zásadní vliv na život obyvatel. Nejsmrtelnější byla V2, která 25. listopadu 1944 dopadla do skladu firmy Woolworth a zanechala za sebou 160 mrtvých a 199 zraněných, většinou ženy a děti.

Wernher von Braun byl Američany zatčen v květnu 1945, ale až v září se přesunuje na území USA. Než však opustí Evropu, zastaví se se svým americkým doprovodem na dva týdny na Britských ostrovech, takže může na vlastní oči vidět zničené budovy, přičemž mnohé z nich měly na svědomí „jeho“ rakety.

Byla to krása, tam u El Pasa

Raketoví inženýři, technici a vědci, kteří se podíleli na vývoji raket V2, byli soustředěni na vojenské základně Ford Bliss nedaleko El Pasa. Jejich přítomnost zajistila Operace Paperclip, jejímž úkolem bylo „ulovit“ německé vědce, techniky a lékaře, kteří mohli být užiteční pro americké válečné úsilí v Tichomoří. Zatímco Evropa slavila mír, válka proti Japonsku stále pokračovala. Nakonec se na základně sešla více než stovka raketových vědců a inženýrů, kteří pokračovali v tom, co uměli nejlépe. To znamená ve vývoji raket, které následně nebyly použity jen ve válečném průmyslu, ale i v meteorologii a zejména v kosmickém bádání, jež nakonec vyústilo v přistání člověka na Měsíci.

Otec amerického kosmického úspěchu

V oficiálním životopise Wernhera von Brauna uveřejněném na stránkách NASA se píše: „V roce 1950 se von Braunův tým přestěhoval do Redstone Arsenal poblíž Huntsville v Alabamě, kde navrhl armádní balistické střely Redstone a Jupiter, stejně jako nosné rakety Jupiter C, Juno II a Saturn I. Jupiter C vynesl v roce 1958 první americký satelit Explorer I. Von Braun se během padesátých let stal ve Spojených státech jedním z nejvýznamnějších propagátorů průzkumu vesmíru, napsal množství knih a několik článků pro časopisy, jako je Collier´s. Mimo jiné působil jako mluvčí televizních programů Walta Disneye o vesmírných cestách, Man in Space.“ Ve zmiňovaném seriálu mimo jiné zaznělo, že rakety V2 byly nejúspěšnější z raket, které byly za 2. světové války použity.

Po převedení Braunova týmu pod křídla NASA 1. července 1960 začala nová kapitola americké kosmonautiky. Když z Měsíce zazněl proslulý citát Neila Armstronga o tom, že právě učinil „malý krok pro člověka, velký skok pro lidstvo,“ byl list v kalendáři otočen na datum 20. července 1969. Přistání na Měsíci bylo obrovskou událostí a není divu, že v jeho stínu zůstaly tisíce lidí, kteří se na něm podíleli.

Jedním z nejdůležitějších byl člověk, který vedl tým, jež sestrojil raketu Saturn V., jež vynesla Neila Armstronga, Edwina Aldrina a Michaela Collince směrem k Měsíci. Wernher von Braun se tak stal člověkem, který pod vlajkou nacistů a SS konstruoval rakety zabíjející civilisty a zároveň dopravil člověka na Měsíc. Dobové doklady ukazují, že nebyl zapáleným nacistou a nebýt jeho angažmá v NSDAP a SS, neměl by v Německu šanci udržet se v raketovém vývoji. A pozdější historie kosmonautiky, včetně té lunární, by se nejspíš psala jiným písmem.