Zemřel slavný španělský vlčí muž. Marcos Rodríguez vyrůstal v divočině se smečkou
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Zemřel Marcos Rodríguez, známý jako vlčí chlapec ze Sierry Moreny.
V divočině strávil dvanáct let po boku vlků.
K dravým šelmám se dostal tak, že nosil potravu jejich mláďatům.
Konec života strávil v těsném sepětí s lidmi z vesnice Rante.
Když ho v sedmi letech zanechali v odlehlých španělských horách, našel nečekanou rodinu u divokých šelem. Marcos Rodríguez Pantoja strávil dvanáct let v naprosté izolaci od lidí a stal se součástí vlčí smečky. Ve věku osmdesáti let se jeho neobyčejný příběh uzavřel. Zůstává po něm svědectví o přežití i o tom, proč pro něj byl návrat do civilizace složitější než život v divočině.
Ve věku osmdesáti let zemřel ve vesničce Rante na severozápadě Španělska slavný Marcos Rodríguez Pantoja, oznámila tamní televize RTVE. Ve známost vešel jako vlčí chlapec ze Sierry Moreny. Po sérii tragédií se v dětství ocitl opuštěný v horách a strávil neuvěřitelných 12 let po boku vlků, kteří ho vychovali.
ČTĚTE TAKÉ: Jeho jednotka se vzepřela okupantům v srpnu 68. Za trest udělali komunisté z hrdiny topiče
„Byl to člověk stvořený ze země, větru, vzduchu, deště a loveckých nor. Vždycky říkal, že byl nejšťastnější mezi vlky a v přítomnosti lidí vždycky cítil jistou úzkost,“ uvedl pro RTVE Arturo Arcones, který byl v posledních letech Rodríguezovým přítelem.
Prodaný pasáku koz
Narodil se v roce 1946 v jihošpanělské vesnici Añora do hluboké chudoby v době, kdy se země vzpamatovávala z občanské i světové války. Po smrti matky odešli jeho sourozenci k příbuzným, zatímco on zůstal s otcem, který se znovu oženil a přestěhoval do pohoří Sierra Morena, kde se živil pálením dřevěného uhlí. Macecha chlapce týrala a otec ho v sedmi letech prodal starému pasákovi koz, cituje americká CNN profesora Gabriela Janera Manilu, který strávil pět měsíců rozhovory s Pantojou.
„Odvedli mě do hor, k jedné jeskyni. Vyšel z ní vousatý stařík v botách z korku,“ vylíčil Pantoja v rozhovoru s Manilou své první kroky k životu v divočině. „Byli tam vyjící vlci, lišky, horské kozy, jeleni, štíři, hadi. V noci jsem ta zvířata slyšel a bál se.“ Pastevec se o Pantoju staral, naučil ho přežít v horách a využívat přírodní zdroje – zahřívat se zvířecími kůžemi, dojit kozy a lovit králíky pomocí hole.
Hoy nos despedimos de Marcos Rodríguez Pantoja, el “niño lobo” de Sierra Morena. Vivió doce años con una manada, pero siempre añoró su vida en la naturaleza. Descanse libre y en paz 🩶🕊️ #AquílaTierra pic.twitter.com/ZZDdKbkEjN
— Aquí la Tierra (@aquilatierratve) August 17, 2026
Chlapec se brzy začal cítit jako součást přírodního společenství. Zvládl napodobovat zvuky zvířat, od ptačího zpěvu až po troubení jelenů, a věřil, že se dokáže bez potíží domluvit s liškami, vlky i hady. Když pastevec nečekaně zemřel, rozhodl se chlapec zůstat v horách. Důvěru vlčí smečky si získal tím, že nosil potravu jejím mláďatům a vyl, kdykoliv vycítil nebezpečí.
„Měl jsem se moc dobře. Nevěděl jsem, co jsou peníze, ale jídlo mi nikdy nechybělo. Když jsem chtěl rybu, ulovil jsem si ji v řece. Když jsem chtěl králíka, chytil jsem ho. A když jsem zatoužil po jelenovi, zavolal jsem své rodiče – vlky. Zavyl jsem, schoval se u řeky a vlci mi zvěř nahnali dolů,“ cituje z Pantojových vzpomínek RTVE.
Našel si cestu zpět
Když zaslechl v horách lidské hlasy, okamžitě prchal nebo se schoval. Až v roce 1965 ho objevila Civilní stráž (Guardia Civil) a on se ve svých 19 letech začal znovu učit společenským pravidlům a návykům. „Pomáhal mu místní kněz i řádové sestry. Ti jej učili základním věcem – mluvit, chodit vzpřímeně, oblékat se či používat příbor,“ přiblížil článek španělského rádia Onda Cero, jak si hledal pomalu a složitě cestu i ztracenou důvěru zpět k lidem.
Po absolvování vojenské služby zakotvil na Mallorce, kde pracoval v hotelech a restauracích a předával svůj příběh. „Chtěl pomáhat chránit přírodu a vést lidi k jejímu hlubšímu pochopení,“ vysvětlil jeho přítel Arcones.
Jeho osud nepřestával fascinovat veřejnost a v roce 2011 se dočkal i filmové dramatizace ve filmu Mezi vlky (Entrelobos). Závěrečná etapa jeho života byla nerozlučně spjata s Rante, kde nejdříve sdílel domácnost s policistou v důchodu, později mu jeden ze sousedů přenechal dům. Pomoc okolí se během posledních dvou let pro něj stala ještě důležitější kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu. „Marcos přišel do Rante s osudem, který znal celý svět. Odchází a zanechává za sebou příběh, jenž se stal i naším vlastním,“ stojí ve vzpomínce místní samosprávy.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Drastický útok smečky psů na kozu: Sousedé incident natočili, vadí jim podmínky chovu
