Zemřela Holubí dáma ze Sám doma. Oscarová herečka přiznala deprese i sexuální obtěžování
Ve věku 81 let zemřela herečka Brenda Frickerová. Žena, která se do srdcí diváků nejvíce zapsala rolí holubí dámy ve filmu Sám doma 2, strávila poslední roky života upoutaná na lůžko ve svém domě v Dublinu. Před časem s deníkem The Guardian hovořila o svém těžkém dospívání i zkušenostech se sexuálním obtěžováním.
Smutnou zprávu o úmrtí herečky oznámil její agent Phil Belfield. „Už nikdy neuvidíme nikoho, jako byla ona, a svět je chudší, když tady není. Bylo mi ctí ji znát, milovat a spolupracovat s ní. Vždy bude mít své místo v mém srdci i v srdcích mnoha filmových a televizních fanoušků po celém světě,“ citovalo jeho slova zpravodajství RTL.
ČTĚTE TAKÉ: Lela Vémola otevřeně o Karlosově nové známosti. Věděla jsem o ní od narození syna
Kariéra Frickerové trvala více než šest desetiletí, během nichž se stala jednou z nejuznávanějších irských hereček. V roce 1990 se zapsala do historie, když se stala první irskou herečkou, která získala Oscara. Cenu za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli obdržela za ztvárnění matky Christyho Browna ve filmu Moje levá noha.
Později zazářila ve snímcích jako Pastvina či Čas zabíjet. Publikum si ji však oblíbilo především díky roli ve filmu Sám doma 2: Ztracen v New Yorku, kde ztvárnila laskavou holubí paní, která se stane oporou Kevina McCallistera v jeho dobrodružstvích v ulicích americké metropole.
Objevovala se ale také v televizi. Patřila například mezi původní hvězdy britského lékařského seriálu BBC Casualty, v němž při jeho uvedení v roce 1986 ztvárnila vrchní sestru Megan Roachovou. K této roli se v následujících dvou desetiletích několikrát vrátila a objevila se ve více než 65 epizodách.
Zahrála si rovněž v televizním dramatu The Ballroom of Romance, natočeném podle povídky Williama Trevora. Snímek získal cenu BAFTA za nejlepší samostatné drama a je považován za jedno z významných děl irské televizní tvorby.
Život plný bolesti
Její život však zdaleka nebyl idylický. Narodila se v roce 1945 a vyrůstala v dublinské čtvrti Dundrum. Její otec Desmond působil jako novinář v deníku The Irish Times a ve veřejnoprávní stanici RTÉ, dceři se však podle jejích slov příliš nevěnoval. Její matka Bina byla učitelkou, která měla problémy se zvládáním hněvu. „Neuměla se kontrolovat, často mě bila, mnohdy i do obličeje. A to je jen špička ledovce,“ uvedla herečka ve svých pamětech She Died Young: A Life in Fragments.
Když bylo Frickerové osm let, začala chodit k třicetiletému svobodnému muži – v pamětech označeného jako Séamus S – na soukromé divadelní lekce. Postupem času ji však nutil, aby se před ním svlékala, zatímco masturboval. Herečka na něj však nevzpomíná úplně zlém: „Hodně mi dával. Byla jsem chytré malé dítě, zvědavá na všechno, a nikdy mi neublížil. Nikdy se mě nedotkl, nikdy mě nevyděsil.“
Čtěte také
Od deseti let se Frickerová začala sebepoškozovat. Ve čtrnácti havarovala na kole, kdy jí rozřízlo tvář sklo auta. Dva roky pak strávila v nemocnici. Viníkem nehody byl řidič, ale díky svým politickým známostem se trestu vyhnul. Frickerová kvůli tomu výrazně zameškala školní docházku: „Stále je to pro mě zraňující,“ řekla.
Znásilnění ji srazilo na dno
Opakovaně zažila také znásilnění, poprvé v sedmnácti letech na party. Pokusila se kvůli tomu i o sebevraždu. Nakonec v sobě však našla sílu pokračovat a dostala se až k roli na dublinském jevišti. Pak se stala obětí dalšího sexuálního násilí, tentokrát ze strany svého hereckého kolegy Jamese Donnellyho. „Byl to hajzl,“ řekla reportérce deníku The Guardian a vysvětlila, proč to tehdy nenahlásila: „Dívky se po znásilnění stydí. Myslíš, že je to tvoje vina. Opravdu si to myslíš.“
Frickerová zdůraznila, že vítá hnutí #MeToo, obává se nicméně, že nemá příliš šanci něco změnit. „Tohle bude pokračovat navždy,“ poznamenala. Zavzpomínala i na Harveyho Weinsteina, s nímž se setkala v roce 1989 při natáčení snímku Moje levá noha. „Objal mě a já jsem měla pocit, že zvracím. Vyzařoval něco špatného. Byl prostě odporný, jako velké, zpocené prase,“ sdělila s tím, že po pracovní stránce byl ovšem geniální.
Čtěte také
O něco lépe vzpomínala na Donalda Trumpa, s nímž se setkala v době natáčení Sám doma 2 ve výtahu hotelu Plaza: „Bylo to, jako bych skočila do prasečího kotce, ale on byl velmi zdvořilý. Jen se zeptal: Jak to jde?“
Život se s Frickerovou nemazlil ani v následujících letech. Po prodělaném potratu jí lékaři bez jejího souhlasu odstranili dělohu, takže nemohla mít děti. Manželství s filmovým režisérem Barrym Davisem skončilo rozvodem a její milovaná sestra Gránia zemřela ve věku 68 let na alkoholismus. Ona sama na sklonku života zůstala upoutaná na lůžko, přičemž trpěla velkými bolestmi. „Prožívám strašlivou smrt. Každý den umírám – v bolestech. Asi se ale dožiju stovky,“ uvedla na podzim roku 2025 se svým typickým sarkasmem.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Dalibor Janda je s manželkou už 45 let. Prozradil, jak se poznali i klíč ke šťastnému vztahu