Vítězslav Vávra si honoráře, které inkasoval v totalitních dobách velmi pochvaloval. Zdroj: Profimedia.cz
Když byl v roce 1981 na vrcholu kariéry, zavolali mu, že vyhrál Zlatého slavíka. Pocit štěstí, který se u něj okamžitě dostavil, byl nepopsatelný. Splnil se mu sen. Začal se chystat na velkou slávu, ale nakonec bylo všechno jinak. Místo něj se radoval Karel Gott, druhý skončil Michal David a on byl odsunut až na třetí příčku. Podle Vítězslava Vávry obrovským podvodem. Bral to jako zradu, se kterou se až do konce života nesmířil.
Tvrdil, že slavík v roce 1981 měl patřit jemu. „Dostal jsem nejvíc hlasů, což mně tehdy potvrdili i pořadatelé ankety, kteří kvůli tomu byli až na ministerstvu, kde se to řešilo. Mezitím už to dokonce hlásili i v rádiu. Ale komunisti mě nemuseli, byl jsem pro ně nepřijatelná mánička. Řekli si, že takový týpek prostě nemůže vyhrát, a tak udělali strašlivou lumpárnu, na poslední chvíli změnili pořadí a mě šoupli až na třetí místo,“ svěřoval se za svého života Vávra.
S Gottem, který si místo něj odnesl hlavní cenu, na toto téma jednou i hovořil. „Bylo to několik let poté, když jsme se potkali na jedné akci. Tvrdil, že o tom nic neví. Na to, že by mi tu cenu symbolicky zpětně vrátil, se moc netvářil. Ale nemám mu to za zlé. Každý chlap je tak trochu ješitný. Na něj se kvůli tomu nezlobím. Na tehdejší totalitní režim ovšem jo. Byli to gauneři schopní úplně všeho,“ zdůrazňoval zpívající bubeník.
Přestože nevyhrál, mrzet ho to až tak nemuselo. „Mezi lidmi se rychle rozneslo, co se stalo. Najednou jsme měli daleko více koncertů než kdykoliv předtím, všude vyprodáno. Jak se říká, všechno zlý je pro něco dobrý. Na druhou stranu je to ve mně pořád a mrzí mě to... Historie zná jenom vítěze a já mohl být jedním z nich,“ tvrdil Vávra.
