Před 11 lety také hrál český basketbalový národní tým mistrovství Evropy. Jenže bez většího zájmu, byl utopený v divizi B. Teď je na vrcholu sil, zažívá boom v elitní kategorii a za příznivých okolností nemusí mít pro startující EuroBasket malé cíle. Co ale bude dál? Protože směna výjimečného týmu se chýlí ke konci. „Nic netrvá věčně. Což platí i ve sportu,“ říká pro CNN Prima NEWS bývalý reprezentační kouč Michal Ježdík.
Basketbaloví nadšenci z Česka se poměrně načekali, než mohli pořádně zafandit mužskému národnímu týmu na prestižní akci proti velkým týmům a hvězdným hráčům. V posledních letech si pak mohli užívat, že i konfrontace s těmi vůbec nejlepšími soupeři nekončí ostudou.
Tito „lvi“ zkrátka umí zařvat, současná generace rozdala už mnoho radosti. Historickými postupy na olympiádu i mistrovství světa a pak zejména v druhém případě i více než důstojným vystoupením na samotném basketbalovém svátku. Teď – pátečním zápasem od 17:30 s Polskem – vstupuje do EuroBasketu. A tuzemsko sní o ještě jednom skvělém počinu sehrané tlupy táhnuté Tomášem Satoranským. Očekávání jsou umocněna o to, že Česko odehraje celou základní skupinu v Praze.
„Těším se na velké hráče a jejich pokus o potlačení ega. Respektive jeho rozdání ostatním basketbalistům v týmu. To je velmi těžká úloha pro takové hvězdy, jakými jsou třeba Nikola Jokič, Jannis Antetokunmpo a mohli bychom jmenovat dál,“ zmiňuje pro CNN Prima NEWS Michal Ježdík jeden z mnoha důvodů, proč vyjma držení palců českému týmu sledovat šampionát.
S tímto Češi problém nemají. Právě skvělá parta ctící mušketýrovské heslo „jeden za všechny, všichni za jednoho“ je základem úspěšných let. Klíčem k tomu, že i giganti museli mít v uplynulém období ze svěřenců trenéra Ronena Ginzburga, kteří se díky bojovnosti a týmovosti překonávali, strach.
Ježdík by považoval za úspěch postup mezi nejlepší osmičku. Do ní vede cesta přes jedno z prvních čtyř míst v šestičlenné skupině a následné zvládnutí osmifinále. Česká veřejnost okouzlená předchozími zářezy by si přála možná ještě více. Je ale třeba brát v potaz to, že stav lídra Satoranského není stoprocentní. Už je sice jasné, že na finální soupisce i přes nedávno prodělaný výron kotníku rozehrávač nechybí. Nicméně Ginzburg ho zřejmě nebude moct vytěžovat tak, jak je zvyklý. Tedy extrémně.
Velká změna v myšlení
I kdyby ani čtvrtfinále nakonec nevyšlo, nezničí to pěkný odkaz, který reprezentace už nějakou dobu buduje. Dokázala totiž něco, co se před dekádou zdálo jako sci-fi. Tehdy se vyhrabala ze sklepa, který představovala divize B na mistrovství Evropy. Jinými slovy tehdy nepatřila mezi 24 nejlepších týmů kontinentu. V roce 2019 skončila na světovém šampionátu šestá. Jaký to kontrast.
Český program na EuroBasketu
- pátek 2. září: Polsko – Česko
- sobota 3. září: Česko – Srbsko
- pondělí 5. září: Česko – Nizozemsko
- úterý 6. září: Finsko – Česko
- čtvrtek 8. září: Česko – Izrael
Všechny skupinové zápasy hraje reprezentace v pražské O2 areně.
„Tým opravdu měl potenciál. Bylo snem postoupit na mistrovství světa i olympijské hry, který se podařilo zrealizovat. Na této cestě ale bylo mnoho překážek. Reprezentace dokázala jednu důležitou věc nejen pro český, ale také pro středoevropský týmový sport. Tento tým nebere porážku jako tragédii. Je pro něj součástí sportu stejně jako výhra. A to je velká změna v myšlení jak celého mužstva, tak jednotlivých hráčů,“ říká Ježdík, který měl český mančaft na starost ve dvou obdobích – 2001 až 2005 a 2008 až 2009.
Bohužel jednotliví hráči, o kterých 59letý Ježdík mluví, nemládnou. Stálá osa je teď tvořena prakticky pouze třicátníky. Kromě Satoranského (30 let) lze do ní zařadit Patrika Audu (33 let), Vojtěcha Hrubana (33 let), Jaromíra Bohačíka (30 let), samozřejmě také Jana Veselého (32 let) i Ondřeje Balvína (30 let oslaví v září). Opory už nemohou táhnout národní tým mnoho a mnoho roků.
Jak bylo naznačeno, basketbal v tuzemsku zažívá boom jako už dlouho ne. Je tedy možné, že po odchodu úspěšné generace nadšení trochu vyprchá, nastane propad. Ježdík ale nechce být skeptický a věří, že po čase přijdou výborní nástupci. „Nic netrvá věčně. Což platí i ve sportu. Je naprosto běžné, že po generaci přinášející delší období úspěch přichází pokles. Pro mě je klíčové, aby byl pokles co nejmenší a co nejkratší. To by měl být úkol každého sportu na reprezentační úrovni,“ poznamenává.
Expert uvádí příklad, že ani v NHL nikdo nevyhrává Stanley Cup 10 let v řadě. „Dochází ke generačním obměnám. Sportovní prostředí to vnímá jako normální proces. Změna vede přes pokles v umístění a následné nastartování nové éry. Nesmíte zapomínat na to, že basketbal je druhým nejpopulárnějším sportem na celém světě. Konkurenční prostředí je ohromně vysoké. Také je nutno podotknout, že jsme v prostředí 10milionové země, která má mnoho skvělých sportovců v mnoha sportovních disciplínách. Uvnitř země je další konkurence.“
Své si už Satoranský a spol. odpracovali. Navnadili malé děti, ukázali jim, že s basketbalem lze zažít krásné chvíle. A především v osobě „Satyho“ dostali perfektního idola. Šest sezon v zámořské NBA, skvělá povaha.
„Jsem přesvědčený o tom, že Tomáš je naprosto ideálním vzorem. A nejen pro basketbalisty, ale pro jakékoliv dítě, které se chce vydat sportovní cestou. Šel postupnými krůčky, nicméně vždy ho zdobily věci, které mu zůstaly až do současnosti. Pracovitost, láska ke sportu, absolutní zapálení, entusiasmus a pokora. To jsou ty nejdůležitější hodnoty, které bychom měli přenášet směrem k našim dětem,“ uzavírá Ježdík.
