Zlínské zoo slaví mimořádný chovatelský úspěch světového významu. Podařilo se jim tam totiž vůbec poprvé v České republice odchovat mládě vzácného dvojzoborožce indického. V posledních dvanáct měsících se to nepodařilo žádné zoologické zahradě na celém světě. V Evropě můžeme tohoto opeřence najít pouze v 19 zahradách. Ve volné přírodě se jeho početní stavy rok od roku snižují.
ZOO Zlín chová dvojzoborožce indické od roku 2010. Ač to na první pohled nevypadá, sestavit vhodný chovný pár je velmi náročné. Zoborožci jsou monogamní ptáci, kteří si své partnery vybírají na celý život. Dát dohromady kompatibilní pár tak může být „běh na dlouhou trať“.
Chovatelům zlínské zoo se to ale podařilo. Jenže i když první oplodněné vejce zachytili už v roce 2014 a pár v následujících letech ještě několikrát zahnízdil, nikdy se jim nepodařilo žádné mládě odchovat. Když tak samice letos snesla dvě vejce, rozhodli se pro jiný přístup. Cenné rady jim poskytli kolegové z malajské Zoo Negara, s kterou zlínská zoo úzce spolupracuje.
Počty dvojzoborožců ve volné přírodě klesají i kvůli lovu
Asi po třiceti dnech, kdy vejce zahřívala samice, je odebrali a umístili do líhně. Z jednoho z nich se pak skutečně vylíhlo mládě. „Více jak dvacet dnů byl malý dvojzoborožec slepý, to pro nás znamenalo daleko jednodušší péči. Nemuseli jsme k němu vstupovat v převleku a s maskou na obličeji, pouze jsme zajistili ticho v odchovné místnosti. Jakmile však otevřel oči, krmení probíhalo vždy v převleku a s pomocí loutky imitující hlavu dospělého ptáka,“ zdůraznil zoolog Václav Štraub.
Vše mělo zabránit fixaci mláděte na lidi a lidské hlasy. Chovatelé nyní mládě krmí několikrát denně myšími holátky, hmyzem, ovocem a granulemi. Malý zoborožec zdárně prospívá, v současné době již obývá stejnou ubikaci jako dospělí ptáci. „Chtěli jsme mu umožnit kontakt s rodiči, pro jistotu je však oddělen pletivem. K naší radosti rodiče projevují o mládě zájem, zejména samec. Úplné spojení však zatím neplánujeme, nechceme mládě ohrozit,“ dodal Štraub.
Dvojzoborožec indický je největším zástupcem čeledi zoborožcovitých. K rozpoznání je hlavně díky své masivní žluté helmici a obrovskému zobáku. Jeho domovem jsou pralesy v Indii, Sumatře, Indonésii a na Malajském ostrově. Létají málo a těžkopádně. V korunách stromů nejčastěji poskakují z větve na větev. Hnízdí v dutinách velkých stromů, kde samec samici doslova zazdí a nechá jen malý otvor, kterým ji i mláďata později krmí. Ve volné přírodě se jeho početní stavy rok od roku snižují. Důvodem je především ztráta přirozeného prostředí a lovu.