Ilustrační foto
Americká kosmická agentura NASA uveřejnila studii o vlivu vesmíru na lidské tělo. Vědci testovali astronauta Scotta Kellyho, který strávil 340 dní na oběžné dráze na Mezinárodní vesmírné stanici. Výsledky porovnávali s jeho dvojčetem Markem. Ten byl po celou dobu na Zemi. O studii informovala agentura Reuters.
Scottovi Kellymu během pobytu ve vesmíru například zesílila krční tepna nebo sítnice, ztratil váhu a zažil změny u střevních mikrobů čí snížení kognitivních schopností. Podle vědců u něj také došlo k určitému poškození DNA, k prodloužení konců chromozomů nazývaných telomery nebo k změnám v genové expresi (proces, během něhož je v genu uložená informace převedena v reálně existující buněčnou strukturu nebo funkci).
Po Scottově návratu na Zemi došlo u prodloužených telomerů k urychlenému krácení a ztrátám, což může mít podle vědců potenciálně negativní dopad na buněčné zdraví.
Návrat na Zemi mnohem horší než adapatace ve vesmíru
„Návrat byl mnohem horší než adaptace tam nahoře, zejména po roční cestě,“ sdělil Kelly novinářům. „V prvních dnech jsem se cítil jako bych měl chřipku. A dlouhou dobu jsem byl unavený.“
Studie pomůže vědcům lépe porozumět změnám, které astronauti absolvují během dlouhodobých pobytů ve vesmíru. Jedná se o klíčové znalosti, které NASA využije při zvažovaných lidských expedicích na Mars a na Měsíc.
Trvalé poškození na genové úrovni
V souvislosti s pobytem ve vesmíru vědci zaznamenali například změny v expresi Scottových genů. Většina změn, nikoliv však všechny, se po šesti měsících na Zemi vrátila k normálu. Malé procento související s imunitním systémem a regenerací DNA se nepodařilo vrátit do normálu, což indikuje potenciální trvalé poškození na genetické úrovni.
Vědci identifikovali pět možných příčin genetických změn, mezi nimi například vesmírnou radiaci (záření) nebo prostředí beztíže s nulovou gravitací. Výzkumníci plánují další roční studii, která bude vycházet z aktuálně zveřejněných výsledků.
