Klaus a Zeman dva žalovaní prezidenti Zdroj: foto youtube
Poslanci dnes debatují ohledně senátního návrhu na podání ústavní žaloby na prezidenta Miloše Zemana. Diskuze podobného typu se momentálně vedou i v USA, kde Sněmovna reprezentantů oznámila, že zahájí proces přípravy ústavní žaloby na prezidenta Donalda Trumpa. Očekává se, že ani jeden z těchto procesů nebude úspěšný. Z historie jsou ale známy případy, kdy se podařilo hlavu státu odvolat.
Šéfka dolní komory Kongresu USA Nancy Pelosiová oznámila, že zahájí proces přípravy ústavní žaloby na prezidenta Donalda Trumpa, tzv. impeachment, který by mohl vést k jeho sesazení. A to na základě obvinění (které prezident odmítá), že měl požádat Ukrajinu o prošetření možných nekalých jednání Huntera Bidena, syna jednoho z Trumpových možných demokratických protikandidátů v nadcházející prezidentské volbě.
Proces impeachmentu - zvláštní státní žaloby vůči vysokým státním úředníkům na základě důvodného podezření ze zrady, korupce či zneužití moci a hrubého provinění se vůči veřejnému blahu - je dvoufázový, iniciuje jej právní výbor Sněmovny reprezentantů. V druhé fázi, poté co žalobu schválí prostou většinou Sněmovna reprezentantů, je žaloba předána Senátu, který v tomto případě plní funkci soudu (soudní instituce nemají jakoukoliv možnost dle ústavního práva proces ovlivnit).
V USA hrozbě tzv. impeachmentu čelilo několik prezidentů, jen ve dvou případech k němu skutečně došlo. V roce 1868 byl před Senátem souzen prezident Andrew Johnson, v roce 1998 jej následoval prezident Bill Clinton. V obou případech je však Senát osvobodil.
Pro odvolání prezidenta v rámci impeachmentu je potřeba hlasu dvou třetin přítomných senátorů. Pokud je v Senátu převaha senátorů domovské strany prezidenta, má větší šanci, že nebude odsouzen. Pokud by tedy došlo k impeachmentu prezidenta Trumpa, očekává se, že díky majoritě republikánů v Senátu nebude odsouzen.
Jako neúspěšnější případ impeachmentu bývá uváděno odstoupení prezidenta Richarda Nixona. To je však poněkud zavádějící tvrzení, protože Nixon v důsledku tlaku kauzy Watergate rezignoval z úřadu ještě předtím, než byla ústavní žaloba schválena Sněmovnou reprezentantů. Podle odborníků však Nixon k tomuto kroku přistoupil díky tomu, že věděl, že nemá šanci, aby v rámci impeachmentu nebyl odsouzen Senátem.
Evropské typy impeachmentu
Ačkoliv impeachment je spojován převážně s angloamerickým prostředím, existují jeho místní varianty v řadě států. V ČR je obdobu impeachmentu ústavní žaloba na prezidenta, kterou momentálně řeší Senát i Poslanecká sněmovna. Český proces impeachmentu je třífázový – iniciuje jej Senát (potřeba je 45 z 81 hlasů), schválit ji musí Poslanecká sněmovna (potřeba nejméně 120 z 200 hlasů), aby byla žaloba předána Ústavnímu soudu, který rozhodne, zda je odůvodněná a prezident bude odvolán.
Jako v případě USA, i zde se díky převaze prezidentovi nakloněných poslanců neočekává, že by ústavní žaloba prošla přes Poslaneckou sněmovnu. Pokud by žaloba prošla, nebyl by Zeman první český prezident, který by byl souzen Ústavním soudem. V roce 2013 Senát podal žalobu na odcházejícího prezidenta Václava Klause pro kontroverzní amnestii, Ústavní soud však rozhodl, že Klaus za velezradu souzen nebude.
V jiných zemích se však prezidenta odvolat podařilo. Z Evropy jsou známy tři případy úspěšného odvolání prezidenta. V roce 2004 byl odvolán z funkce litevský prezident Rolandas Paksas z důvodu jeho napojení na ruskou mafii.
Z funkce byl též odvolán i první prezident Ruské federace, Boris Jelcin. Ten během své kariéry čelil třem procesům impeachmentu. Ačkoliv ten druhý byl úspěšný, v konečném důsledku selhal. Jelcina totiž odvolal nejvyšší orgán státní moci v SSSR a poté i v Ruské federaci, Nejvyšší sovět. Jelcin však za pomoci armády nechal Nejvyšší sovět rozpustit a nahradit nově vzniklou Státní dumou.
Za úspěšný proces impeachmentu by se dalo považovat i odvolání ukrajinského bývalého prezidenta Viktora Fedorovyče Janukovyče. Ukrajinský parlament (Verchovná rada) jej sesadil v roce 2014 z funkce poté, co uprchl z obavy o svou bezpečnost kvůli protivládním protestům konaným během tzv. Euromajdanu z prezidentského sídla a skryl se neznámo kde (později uprchl do Ruska).
Verchovná rada však nepostupovala dle procesu impeachmentu uvedeného v ukrajinské Ústavě, což dle Janukovyče bylo důkazem nelegitimnosti takového postupu. Podle něj se o jednalo o státní převrat. Ukrajinský parlament hájil své kroky tím, že zmizením Janukovyč „neústavně odstoupil ze svých povinností“ a že bylo potřeba nových prezidentských voleb kvůli „okolnostem extrémní naléhavosti“.
Neevropské příklady úspěšného impeachmentu zahrnují Peru, Filipíny, Venezuelu, Indonésii či Írán. Dvakrát byla sesazena hlava státu v Brazílii, přičemž podruhé se jednalo o první případ, kdy byla odvolána ženská prezidentka. Dilmu Rousseffovou, sesazenou v roce 2016, následovala o rok později jihokorejská prezidentka Pak Kun-hje. Obě ženy byly odvolány z úřadu kvůli podezření z korupce a zneužití moci.
Jan Hron
