OČIMA REPORTÉRA: Tříkralové otužilecké plavení aneb jednou za rok v sevření ledové vody
Výběr redakce
OČIMA REPORTÉRA: Tříkralové otužilecké plavení aneb jednou za rok v sevření ledové vody
Začalo to před pěti lety nešťastným, neplánovaným pádem do Vltavy, když jsem se pokoušel vymyslet závěrečný vstup pro svoji první reportáž o tříkrálovém plavání. Už tehdy mi to krátké setkání s ledovou vodou vyrazilo dech a z úst pár peprných výrazů. A když už jsem tam takhle „zahučel“, tak jsem si řekl, že příští rok to vezmu s plnou parádou. S otužilci se vnořím do vody uprostřed Vltavy, a pak s nimi, když už je tak budu mít kolem sebe, natočím rozhovor. Originální reportáž zaručena.
Ať tomu věříte nebo ne, já nejsem otužilec a zima je moje nejméně oblíbené roční období. Můj nejoblíbenější druh bazénu je vířivka. A pak se jednou ročně zblázním a vrhnu se (tady jsem k sobě hodně tolerantní a přidávám si na důstojnosti) do vody, jejíž teplota byla letos 3,2 °C. Aby byla informace kompletní, teplota vzduchu byla 1 °C. Zatímco všichni otužilci mluví o skvělých podmínkách a báječném počasí, moje dojmy jsou úplně jiné.
Už od chvíle, kdy jsem před pěti lety uklouzl, je první kontakt s vodou stejný, ledové sevření, které mi vyrazí dech a během prvních pár temp mě donutí zasakrovat. A ani o tom nevím, protože v tu chvíli chci jen jedno. Udělat zázrak a po vodě dojít na břeh. Pak se trochu uklidním a zorientuju, což neznamená, že mi začne být teplo. Teplo mi nezačne být ani jednu vteřinu po celou dobu, co jsem ve vodě. Situace se může jen zhoršovat. A taky se zhoršuje. Na jedné z lodiček obložených novináři je i náš kameraman, který čeká, až k němu připlavu a on pak natočí rozhovory, které povedu přímo z vody – se třemi králi a dalšími účastníky akce.
Už jen doplavat k loďce je mistrovský výkon. Zatímco já pokládám otázky v morseovce, moji respondenti se usmívají a celou akci si pochvalují. Nakonec odplouvají pryč ještě zamávat turistům na Karlově mostu. Já zůstávám přilepený na lodičce. Během těch minut, co jsem dělal rozhovory a kdy jsem se vlastně vůbec nehýbal, jsem ztuhnul na kost. Jsem zmrzlý úplně stejně jako Leonardo DiCaprio v Titanicu, když se držel kusu dřeva, na kterém ležela Kate Winslet. Mám pocit, že kdyby mi odlepili ruce od lodičky, tak taky klesnu ke dnu. A ke břehu je to ještě pěkných pár desítek metrů.
Nakonec se přeci jen pouštím. Plavu a mám pocit, že ze mě postupně odpadávají kusy masa. Letos to byl trochu výjimečný ročník. Jako první jsem dělal rozhovor s nejmladším účastníkem tříkrálového plavání. A než jsme skončili, tak mi zbytek otužilců uplaval. Chvílemi jsem měl dojem, že se břeh vůbec nepřibližuje. Nakonec jsem je dohnal, když už vlastně byli na břehu. A musel jsem si je nahnat zpátky do vody, abych s nimi natočil rozhovor.
Video mi celou dobu natáčel Jarda Chytil, opravdový otužilec. Patří mezi necelou šedesátku lidí na světě, kteří zdolali Severní ledový kanál. Takže si v klidu plaval ouško a volnou rukou mě natáčel, zatímco 70 procent vody ve mě měnilo skupenství na led. A to je z vody mýma očima pro tuhle chvíli asi tak všechno. Co se děje na břehu, je úplně jiná kapitola. A o tom možná někdy jindy.
Karel Rychlý
V médiích začínala při studiu konzervatoře, kdy moderovala blok o cvičení v rámci ranního pořadu na TOP TV. Následně se přesunula do Rádia Hey!, kde začínala. (daniela.soukalova@iprima.cz)
