Srpen 1968
21. října 1968 - den, kdy v „neposlušném“ Československu začali vinou vojsk Varšavské smlouvy umírat lidé. Hned během prvních týdnů okupace zemřely desítky Čechů a Slováků. Někteří byli zastřeleni, jiní zemřeli při střetu s tanky a těžkou technikou. Celkem do konce roku 1968 zemřelo 137 lidí, další stovky skončily s různými zraněními v nemocnicích. Připomeňme si dnes některé z obětí i to, jakým způsobem přišly o život.
Podle publikace Okupace 1968 a její oběti, kterou minulý rok vydal Vojenský historický ústav, jen během prvního týdne okupace zemřelo 80 lidí. Mnoho z nich přišlo o život při střetech poblíž budovy Československého rozhlasu na pražských Vinohradech hned na začátku okupace. Sovětští vojáci tam totiž zahájili „zběsilou palbu“, která způsobila požár několika domů v okolí. Lidé uvěznění v plamenech tak v zoufalství vyskakovali z oken.
Jedním z nich byl i 34letý Pavel Albert, který zemřel na mnohočetná poranění hlavy. Podobný osud potkal také 72letého Jana Baborovského. Důchodce se sice nacházel v době vypuknutí požáru na ulici před domem, dovnitř se ale vrátil, aby pomohl své manželce a švagrové. Ven z budovy už na rozdíl od obou žen živý nedostal. Nedaleko rozhlasu zemřel také stejně starý Josef Hanus, kterého v jeho bytě zasáhly odražené střely jednoho z okupantů.
Střelba do lidí i puštěné auto do davu
První den umírali v Praze i demonstranti. Milan Kadlec (†20), Jaroslav Kubeš (†18) a Josef Reichl (†22) zemřeli nedaleko Československého rozhlasu poté, co je srazilo nákladní auto bez řidiče, které neznámý pachatel pustil do davu demonstrantů. Další lidí pak usmrtil výbuch sovětského tanku, který začal hořet a posádka ho bez pokusu o uhašení prostě opustila.
Další lidé pak v hlavním městě zemřeli přímo na následky střelných zranění. Mezi nimi byl například 19letý student Vladimír Hnulík, 45letá matka Marie Charousková, 36letý malíř Jan Jenšovský, čerstvě 20letý průvodčí Jindřich Krahulec.
Lidé ale v souvislosti s okupací umírali po celé republice. Mnoho z nich bylo zastřeleno jako například 20letý mechanik Zdeněk Dragoun z Liberce, 46letý Bohumír Soukup ze Sezimova Ústí, na kterého začali pálit ze samopalu vyplašení vojáci kvůli „střílejícímu“ výfuku u služebního auta, 55letá Zdenka Klimešová a 22letý Jaroslav Veselý, které smrtelně zranil opilý polský voják, jenž kolem sebe začal bezdůvodně střílet na křižovatce v Jičíně, nebo trojice Josef Boháč (†22), Ladislav Lang (†70) a Marta Říhovská (†27), kterou usmrtily kulky sovětských vojáků během průjezdu kolony vojenských vozidel Prostějovem.
Sovětský tank rozdrtil trafiku i s lidmi uvnitř
Obrovské problémy působila i těžká technika okupačních vojsk, která byla v mnoha případech ve špatném technickém stavu nebo ji prostě vojáci neuměli ovládat. Například jeden z tanků nezvládl řízení a srovnal se zemí trafiku, ve které byl v tu chvíli 62letý Josef Bulík a 73letá Božena Veselá. Oba zemřeli na místě. Lidé umírali i v Liberci, kde sovětský tank narazil do podloubí domů na náměstí. Další životy pak vyhasly při střetech se špatně osvětlenou nebo nesprávně jedoucí těžkou technikou. Výjimkou nebyla ani tanky přejetá auta či přejetí chodci a cyklisté.
Drtivá většina úmrtí se odehrála v období od 21. srpna 1968 do konce října téhož roku. Pak se situace poněkud uklidnila, protože se vojáci vojsk Varšavské smlouvy stáhli z ulic do kasáren. Celková bilance okupace od 21. srpna 1968 do 27. června 1991, kdy opustil republiku poslední sovětský voják, činila podle historiků 425 Čechoslováků. Jen do konce roku 1968 zemřelo 137 lidí. Drtivá většina viníků z řad sovětských okupantů nebyla nikdy vypátrána, popřípadě potrestána.
