ilustrační foto Zdroj: Pixabay
Téměř 60 miliard vyplatil stát na podporu na bydlení lidem ve vyloučených lokalitách bojujících s chudobou. Výsledek je ale tristní. Místo toho, aby se počet takových lokalit zmenšil, se podle Nejvyššího kontrolního úřadu dokonce zdvojnásobil.
Dlouhé roky se o něm mluví, ale skutek zatím stále chybí. Řeč je o zákonu o sociálním bydlení. Ten by měl skoncovat s nesmyslným obchodem s chudobou a snížit počet takzvaných sociálně vyloučených lokalit. Tedy míst, kde lidé bydlí v katastrofálních podmínkách a platí nehorázné nájmy. Realita je ale zcela opačná. Zatím co v roce 2006 bylo takových lokalit 310, o 9 let později jich bylo už přes 600.
„Většinu z těch rozdělených peněz, ministerstvo práce a sociálních věcí rozdělilo skrze příspěvek a doplatek na bydlení. A my jsme zjistili, že stále existují možnosti, jak člověk může tuto podporu zneužívat,“ říká mluvčí Nejvyššího kontrolního úřadu Václav Kešner.
Jedna z takových ubytoven je i nedaleko centra Ústí nad Labem. Lidé tam ve většině případů žijí za dávky na bydlení. Nic je ale nemotivuje k tomu něco měnit. Třeba začít pracovat. Dávky jsou pro ně totiž výhodnější.
Přitom ceny za ubytování jsou tady neúměrně vysoké. Za byt 1+1 tady nájemníci podle svých slov platí okolo 10000 korun. Sousedé ve vedlejším domě přitom za byt 3+1 platí i s energiemi okolo 8000 korun.
Závěry NKÚ o problémech bydlení nízkopříjmových lidí potvrzuje příklad i ubytovny v Kroměříži. Jak už jsme vám ve zprávách říkali, do dneška se odtud musí vystěhovat všichni nájemníci. Mnozí, ale nemají kam. Co budou dělat ti lidé?
„Tak to netušíme, no,“ říká provozovatelka ubytovny Adriana Černotová.
„Přišli a vylepili na dveře prostě ten lístek. A to bylo všecko,“ říká jedna z nájemnic ubytovny.
„Stávající řešení jsou neefektivní. To neznamená, že se mají ukončit, ale znamená to, že je potřeba je doprovodit nabídkou bydlení,“ říká Štěpán Ripka z platformy pro sociální bydlení.
Bývalá ministryně práce a sociálních věcí se sice snažila vytvořit sociální bydlení z bytového fondu měst a obcí, s tím ale tvrdě narazila.
„Je zjevně příliš mnoho lidí, kteří jsou stále na ten obchod s chudobou sami napojeni. A opravdu ten odpor v poslanecké Sněmovně byl obrovský,“ říká bývalá ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová.
Každý má nárok na důstojné bydlení. Realita ale bývá často úplně jiná. Stát vyplácí sice 10 miliard, ale mnoho lidí zůstává bez pomoci.
