Deset mýtů o klíšťatech: Víte, jak se před nimi účinně chránit?

Mýtus č. 1: Klíšťata žijí jen v lese

Pravda je, že hlavním teritoriem klíšťat jsou listnaté a smíšené lesy. Setkat se s nimi ale můžete i jinde, a to v parcích, na zahradách, loukách a březích řek a rybníků. Nejvíce se klíště vyskytuje tam, kde je tráva vysoká alespoň dvacet centimetrů, přičemž standardně žije ve výšce do jednoho metru.

Mýtus č. 2: Ve městě se klíšťat nemusím bát

Na suchých místech a tam, kde není moc zeleně, bývá klíšťat méně, což ale neznamená, že pokud žijete ve městě, jste před nimi chráněni. Přisát se na vás může i v městském parku, kde je nízká tráva. Je sice pravda, že například v Praze nebylo v minulých letech tolik infikovaných klíšťat, nelze na to ale spoléhat. Stupeň aktivity klíšťat (čím vyšší stupeň, tím vyšší riziko napadení a tím pádem i nakažení) můžete sledovat na webu Českého hydrometeorologického ústavu.

Mýtus č. 3: Když mám světlé oblečení, klíšťata na mě nepůjdou

Klíšťata mají sice výborný čich, ale velmi špatně vidí, takže je jim úplně jedno, jakou barvu oblečení na sobě právě máte. Většinou sedí na stéblech trávy nebo dole v podrostu a čekají, zda neucítí lidský pach, vyzařované teplo nebo vydechovaný oxid uhličitý. Jakmile nastane vhodný okamžik, vztyčí přední nohy jako lapače, jimiž se zachytí na nositele, a začnou sát. Světlé oblečení je ale vhodné z toho důvodu, že na něm jsou klíšťata lépe vidět a můžete si jich všimnout dříve, než se stihnou přisát.

Mýtus č. 4: Očkování mě před klíšťaty ochrání

Nejúčinnější prevencí proti onemocnění klíšťovou encefalitidou je rozhodně očkování. Klíště ale přenáší i jiné nemoci (nejznámější je lymská borelióza, méně známá je tularémie, anaplazmóza, rickettsióza nebo babezióza) a proti těm bohužel očkování k dispozici není – léčí se jen antibiotiky, i když na vakcíně proti lymské borelióze se intenzivně pracuje. Proto je důležité při pohybu v přírodě kromě očkování používání repelentu a v případě přisátí klíštěte jeho co nejrychlejší a správné odstranění.

Mýtus č. 5: Stačí, když budou očkované děti

Očkování proti klíšťové encefalitidě je důležité u všech věkových skupin, tedy nejen u dětí, které lze bezpečně očkovat už od jednoho roku. Děti se mohou nakazit velmi snadno, například od domácích mazlíčků nebo při lezení v trávě. Zejména by ale očkování měli absolvovat senioři, protože průběh onemocnění je u nich horší a může mít vážné trvalé následky. Očkování lze absolvovat během celého roku, přičemž v teplých měsících se používá zrychlené očkovací schéma, kdy očkování poskytuje ochranu již dva týdny po druhé dávce.

Mýtus č. 6: Repelent mě před klíšťaty stoprocentně ochrání

Repelent, byť účinný, vás nikdy před klíšťaty stoprocentně neochrání, ani kdybyste na sebe vylili celou lahvičku. Účinná látka, kterou obsahuje, sice klíšťatům vadí, ale po čase vyprchá, takže musíte repelent aplikovat v pravidelných intervalech. Kromě toho je velmi důležité, abyste ho nanesli na každý kousek těla. Na tento způsob ochrany se nelze zcela spoléhat a je dobré ho doplnit ještě očkováním a důkladnou prohlídkou těla po každém návratu z přírody.

Mýtus č. 7: Přisáté klíště se nesmí potírat olejem ani krémem

Jedním z mýtů, které mezi lidmi kolují, je, že pokud se přisáté klíště potře krémem nebo olejem, začne se dusit a do rány vyzvrací mikroby. Nic takového není prokázáno, i když tento způsob odstraňování není úplně ideání. Nákazu na hostitele klíště přenáší vypouštěním slin ze slinných žláz. Důležité je odstranit klíště co nejdříve po přisátí a místo přisátí důkladně potřít dezinfekcí na bázi jódu.

Mýtus č. 8: Klíště se musí vytočit proti směru hodinových ručiček

Klíště není šroubek, nemá žádné závity, a proto nemá smysl s ním točit. Tím ho můžete přetrhnout, čímž se zvyšuje riziko nákazy, delšího hojení a případného zánětu. Důležité je místo přisátí a jeho blízké okolí nejdříve vyčistit dezinfekcí a nechat ji chvíli působit, aby se zahubily choroboplodné zárodky, které může klíště na člověka přenést. Pak pomocí speciální pinzety z lékárny, plastové karty nebo obyčejné navlhčené textilie (ručník, žínka) viklejte klíštětem ze strany na stranu. Vhodné je použít i latexové rukavice. Místo po vytaženém klíštěti opět dobře vydezinfikujte.

Mýtus č. 9: Každý flíček, který se objeví na kůži po vytaženém klíštěti, je nebezpečný

Místo po přichycení klíštěte často vyvolává začervenání pokožky. Pokud se tedy na kůži objeví menší červený flíček, který svědí, jde o normální reakci. Pokud se ale skvrna začne zvětšovat a zbělá, měli byste co nejdříve vyhledat lékaře.

Mýtus č. 10: Vytažené klíště se musí rozmáčknout a vyhodit

Odstraněné klíště rozhodně nemačkejte a už vůbec na něj nesahejte holýma rukama. Pokud ho chcete vyhodit, zabalte ho do ubrousku a spláchněte do záchodu. Máte-li strach, že bylo infikované a vy jste se možná nakazili, je dobré klíště nevyhazovat, ale co nejdříve ho poslat do některé ze specializovaných laboratoří, kde určí jeho infekčnost. Klíště stačí zabalit do igelitového sáčku, případně do zkumavky a bublinkové fólie a zanést osobně nebo zaslat doporučeně spolu se žádankou do laboratoře či sběrného místa. Bližší informace najdete na stránkách kliste.cz.

Jak moc jsou klíšťata nebezpečná a proč je proočkovanost obyvatel v ČR tak nízká? Podívejte se na názory odborníků v pořadu Nový den: