Můj Bůh je pitbull a doma jsme, představte si, zažili výbuch!

Jsem teď dočasně ve velké časové tísni. Psům ale bohužel to, že je teď třeba kout želízko kapitalismu, dokud je žhavé, nevysvětlíte. Hank se navíc zranil, takže delší procházky nepřipadají v úvahu ani v čase volna. Nejdřív mi krátká procházka kolem baráku třikrát denně procházela. Jenže za čas se neduživost mých dvou psů začala stupňovat.

Teď jsou na jejím vrcholu. Teda alespoň doufám. Naposledy jsem přišla domů pozdě večer. Psi už byli nakrmení, já velmi unavená, tak jsem s nimi jen vyběhla ven a šla si lehnout. Asi ve tři ráno mě probudilo klapání drápků o podlahu. Pepper pochodovala kolem postele. Pak do ní skočila a narvala se mezi mě a Hanka tak, že jsem měla pocit, že vyrušuji v manželském loži já je a přemýšlela, jestli si neodejít vedle na gauč.

Ale pak si říkám: “Jsi pánem své smečky! Zavel dolů!” Tak jsem zavelela. Pepper totiž do postele normálně ani neleze. Ale pochodovat nepřestala. Nelibost na sebe nenechala dlouho čekat. Rázem slyším, jak moč z chrtích genitálií dopadá na zem mé ložnice a začínám si připadat jako pod tlakem nějakého božího trestu v podobě velké potopy. Tak rychle jsem snad nikdy nevstala. Začala jsem na Pepper vřískat a tu nenapadlo nic lepšího, než mi s těma počůranýma nohama skočit do postele. Začala jsem vřískat ještě víc. Netřeba říkat, že jsem se už do rána nevyspala. 

Další den jsem potřebovala večer na chvíli odjet na schůzku. Pejsci byli pochopitelně vyvenčení i nakrmení. Když jsem přišla, nikdo mě nevítal. Okamžitě jsem se lekla, že je někdo zamordoval. Přiběhla jsem do obýváku a tam ti dva spřísahanci vegetili s výrazem: “Představ si, že nám tady vybouchl pelech! A ještě k tomu se ti posrala sedačka! No kdybys okamžitě nepřišla, bůhví, co by se ještě mohlo stát! Raději už nikam nechoď, jo?” V čistírně, kam jezdím s potahy, si o mě už nepochybně myslí, že mám množku nebo chabé svěrače...

Ach jo.

Těžko trestat, vím, že nechtějí polevit ze svého standardu jedné krátké a minimálně dvou delších procházek denně… A jestli jim to nehodlám dopřát, možná přijdu i o střechu nad hlavou. Snažím se na to ale dívat pozitivně! Moji psi mě prostě nechtějí nechat za žádnou cenu vyhořet a leží jim na srdci můj pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu. 

Takže vlastně díky...