Můj Bůh je pitbull, takže nevím, co jsem si to nalhávala, když jsem si ho pořizovala

Tuhle jsme s kamarádkou seděly na Pankráci v parku. Pily jsme pivo a koukaly na pejsky, kteří tu pobíhali po velké louce. Žádný neutíkal, žádný nikomu neubližoval a žádný se ani nesnažil vyrvat ze země strom. Se Sárou jsme si vyměnily napůl lítostivé a napůl naštvané pohledy. 

Tuhle jsme s kamarádkou seděly na Pankráci v parku. Pily jsme pivo a koukaly na pejsky, kteří tu pobíhali po velké louce. Žádný neutíkal, žádný nikomu neubližoval a žádný se ani nesnažil vyrvat ze země strom. Se Sárou jsme si vyměnily napůl lítostivé a napůl naštvané pohledy. 

Ne proto, že bychom chtěly, aby se pejsci navzájem sežrali! To proto, že jsme obě měly, když jsme si pořizovaly psa, naprosto jasnou představu o tom, jaký bude. Zadání znělo jasně: přátelský a bude chodit všude se mnou. Jenomže…

Když se Sára s manželem rozhodli pro psa, útulek byl jasná volba. Vybrali si křížence jacka russela. Láska na první pohled. Největší miláček všech, co tam pracovali. Sára chtěla sice fenečku, ale pes jí učaroval natolik, že se vzdala původního plánu lehce. Pojmenovali ho Jim podle jejího oblíbeného zpěváka Jima Morrisna. (Hank se jmenuje po zhýralém Hanku Moodym z Californication. Jen podotýkám.)

Doma pro něj měli vše - od nejlepších granulí přes nejdražší pelech až po celou paletu hraček. Jima brali všude sebou, řádil s pejskama a rychle si získal i srdce všech jejich přátel. Podle mě to měl totiž moc hezky vymyšlené. Jakmile si ho mladí manželé bezmezně zamilovali a zvykli si na něj, ukázal svou pravou tvář.

Začalo to tím, že se venku utrhl z vodítka a rozcupoval čivavu. Zanedlouho ho získané sebevědomí a nezkušení páníčci v zádech napumpovali natolik, že jakmile šel po ulici jakýkoliv pes, Jim chytil hysterický záchvat a začal se nepříčetně točit na vodítku. Sára si řekla, že to musejí začít řešit.

Na cvičáku dělal Jim takové scény, že o něm řekli, že je debil a poslali je pryč. Psí psycholog za pětikilo na hodinu jim poradil, ať ho vykastrují. Žádná změna. Zaplatili si i soukromého cvičitele, odborníka na slovo vzatého, který si vzal Jima na převýchovu. Když ho přivezl zpátky, poradil jim, ať ho raději nechají utratit.

Venčit ho proto mohou jen někdy večer a brzo ráno, aby potkali co nejméně psů. Má náhubek a dvě vodítka. Pro jistotu. Nikam s nima nemůže a hezky se válí sám doma, kde je absolutně šťastný - lepší než kotec v útulku, že… Sára chodí po pražských zahrádkách sama, kouká na všechny ty pejsky a představuje si, že jednou taky takového bude mít. “Kámo, všechna moje zvířata ale vždycky byla totální psychouši. Třeba chameleon Elvis. Ten za celý svůj život nepochopil, že se nedá projít sklem,” stěžuje si vždycky.

Jsem pro Sáru ideální parťák pro tuto debatu. Hank totiž sice necupuje psy, ale má ADHD a pokud ho nebavím já, zabaví se sám. Což většinou není dobré pro krajinu ani ostatní obyvatele našeho společného prostoru. Navíc ke mně venku nenechá nikoho přiblížit. Vždy čím déle se Sárou pijeme bez našich pejsků, tím víc fantazírujeme a pak každá druhá věta začíná: ”Ale ten další pes! Ten bude…!” 

Tak abyste byli v obraze - můj příští psí parťák bude rozhodně fenečka. Samozřejmě z útulku. Bude vypadat jak bezdomovec a těšit se z mé lásky a pohodlného pelíšku, který za dva týdny nerozcupuje na kusy a po kouskách nesežere, abych jí ho musela tahat ze zadku. Bude se jmenovat Karma. A bude se mě držet jako bobek košile! Jo!

Tagy: