Amerika na pokraji rozpadu? Trump prohlubuje rozpor mezi státy jako nikdo, uvádí analýza CNN
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
USA čelí velké vnitřní polarizaci
Donald Trump podle expertů rozpory záměrně prohlubuje
Státy se liší v sociální i hospodářské politice
Zmizí někdy napětí, které Trumpova éra vyostřila?
Spojené státy podle analýzy CNN vstupují do období, kdy se jejich vnitřní politické i společenské rozpory znovu výrazně prohlubují. Rostoucí rivalita mezi demokraty a republikány ovlivňuje nejen federální politiku, ale i každodenní život v jednotlivých státech. Někteří odborníci varují, že země může směřovat k jedné z nejvyhrocenějších fází své moderní historie.
Po 250 letech od vzniku se ve Spojených státech začínají prohlubovat rozpory. Politické i regionální rozdíly dnes dosahují úrovně srovnatelné s nejnapjatějšími obdobími dějin, s výjimkou občanské války, píše CNN. Eskalující napětí mezi „červenými“ (republikáni) a „modrými“ (demokraté) politickými tábory zasahuje téměř všechny oblasti amerického života, zejména pod vlivem polarizující politiky Donalda Trumpa. I oslavy významného výročí tak zemi znovu rozdělily na dva znesvářené tábory.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Trapas na závěr MS ve fotbale? Trofej předá Trump. Pozurážel snad všechny účastnické státy
Konflikt uvnitř americké společnosti se sice těžko měří, ale řada ukazatelů naznačuje jeho vysokou úroveň. Patří mezi ně rostoucí rozdíly mezi jednotlivými státy, ostré střety Donalda Trumpa s demokratickými lídry, téměř zaniklá nadstranická spolupráce v Kongresu i nárůst politického násilí. Vše dohromady ukazuje, že USA se nacházejí na jednom z nejvyšších bodů své vnitřní polarizace. USA již v minulosti čelily obdobím zvýšeného napětí a – s výjimkou občanské války – vždy našly způsoby, jak své rozdíly zvládnout, i když ne nutně vyřešit. Nyní však několik aspektů naznačuje prohlubující se a nepředvídatelné rozdělení.
Čtěte také
Klíčovou roli hraje Donald Trump, který – možná více než kterýkoli z jeho předchůdců – má tendenci spíše prohlubovat než zmírňovat existující rozpory v zemi. „Rozdíl tentokrát spočívá v tom, že zde existují nejen zásadní odlišnosti, ale také rozdíly, které záměrně vyvolává samotný vůdce národa,“ uvedl Donald Kettl, bývalý děkan Fakulty veřejné politiky na Univerzitě v Marylandu. Jednou z mála shod v této silně rozdělené zemi je podle průzkumů přesvědčení většiny Američanů na obou stranách, že se jejich rozdíly budou v nadcházejících letech dál prohlubovat.
Historie amerických neshod
Jak připomíná CNN, USA v minulosti již zažily období intenzivních vnitřních neshod a žádný „zlatý věk“ americké jednoty neexistuje. Regionální, rasové a ekonomické rozdíly byly do americké vlajky vetkány od samého počátku. V některých obdobích se však tyto rozpory ukázaly jako mnohem obtížněji zvládnutelné než v jiných.
Nic v amerických dějinách se nevyrovná období před občanskou válkou. V 19. století se krize mezi Severem a Jihem postupně prohlubovala, zejména kvůli otázce otroctví, která rozdělila náboženské skupiny i politické strany. Napětí vyústilo v občanskou válku a po ní pokračovalo v boji o práva osvobozených otroků. Historička Manisha Sinhaová z Univerzity v Connecticutu uvedla, že oslavy 100. výročí Deklarace nezávislosti v roce 1876 proběhly i přesto, že Sever fakticky připustil návrat rasové nadvlády na Jihu. „Oslavy se konaly na úkor černochů na Jihu, kteří postupně přicházeli o svá práva. Nemluvě o tom, že byli vystaveni strašlivému rasistickému násilí,“ popsala Sinhaová.
Historici poukazují na dvě další období, která vyvolala dosud největší vnitřní napětí v zemi. Krátce po vzniku USA kolem roku 1800 se rychle objevily první politické strany, i když je zakladatelé původně nečekali. Federalisté (vedení Johnem Adamsem a Alexandrem Hamiltonem) spíš podporovali Británii, zatímco demokraticko-republikánská strana (vedená Thomasem Jeffersonem a Jamesem Madisonem) se přikláněla k Francii.
Čtěte také
Jejich spory ohledně otázek, jako byly celní sazby, byly tak vyhrocené, že Jefferson později napsal: „Muži, kteří byli celý život blízcí přátelé, se na ulici vyhýbají, aby se nemuseli setkat.“ Napětí dál rostlo, když federalisté v roce 1798 za prezidenta Adamse přijali Zákony o cizincích a pobuřování. Ty pak použili k stíhání novinářů a jednoho poslance napojeného na Jeffersonovu stranu za kritiku vlády, protože se obávali vlivu Francie.
„Tyto zákony dohromady rozdělily občanstvo na loajální občany respektující prezidenta a neloajální opozici,“ napsal ve své knize „The Presidents and The People“ (Prezidenti a lid) profesor politologie na Brownově univerzitě Corey Brettschneider. Napětí na čas ustalo po roce 1800, kdy Jefferson vyhrál volby a zákony proti opozici přestaly platit. Konflikt ale znovu zesílil během války v roce 1812, kdy federalisté odmítali boj s Británií a někteří severovýchodní guvernéři dokonce neposkytli vojáky. V roce 1814 se část federalistů začala bavit i o odtržení, což nakonec přispělo k zániku jejich strany.
Druhým obdobím intenzivních sporů jsou podle historiků 60. léta. V těchto letech byla Amerika silně otřesená. Probíhaly protesty za občanská práva i proti válce ve Vietnamu, rychle se měnila společnost i vztahy mezi generacemi. Zároveň rostlo politické násilí, rasové nepokoje, atentáty na významné osobnosti (John F. Kennedy, Robert F. Kennedy a Martin Luther King ml.) a docházelo ke střetům mezi hnutími z krajní levice i pravice. Napětí pokračovalo i v 70. letech kvůli Nixonovým snahám umlčet kritiky, což skončilo aférou Watergate. Oslavy 200 let USA v roce 1976 pak měly zemi znovu sjednotit. Dnes ale působí myšlenka národního smíření mnohem vzdáleněji a politici ji často ani nezmiňují.
Autoritářství v pravém slova smyslu
Historici se neshodují, nakolik jsou současné spory mezi „červenou“ a „modrou“ Amerikou podobné konfliktům z počátku 19. století nebo z 60. let minulého století. „Podle mého názoru nejsme dnes zdaleka tak rozděleni, jako jsme byli v letech Adamsovy a Jeffersonovy éry nebo dokonce na konci 60. let,“ uvedl Yuval Levin, ředitel oddělení sociálních, kulturních a ústavních studií v konzervativním American Enterprise Institute. „Žijeme v období rovnoměrného rozdělení 50 na 50 již tak dlouho, že ani jedna ze stran není ve skutečnosti schopna prosadit významnou část svého programu, když vyhraje volby,“ dodal.
Čtěte také
Jiní upozorňují hlavně na rostoucí rozdíly v tom, jak demokraté a republikáni chápou americkou identitu. To vede k ostrým sporům o imigraci, práva LGBTQ, potraty, školství či diverzitu. Rozcházejí se také v názorech na roli státu, zdravotnictví, daně nebo ochranu životního prostředí.
Tyto spory se neprojevují jen ve Washingtonu, ale stále více rozdělují i jednotlivé státy. „Modré“ a „červené“ státy se od sebe výrazně liší svou sociální i hospodářskou politikou, více než kdykoli v moderní historii USA. „Rozdělování nezačalo až s Trumpem, ale prohlubuje se už řadu let. Nyní přináší ovoce – nebo jed, podle toho, jak se na to díváte,“ sdělil Kettl a poznamenal, že propast mezi těmito dvěma koalicemi se rozšiřovala již předtím, než se Trump v roce 2016 stal ústřední postavou americké politiky. Sílu, která je od sebe odtrhává, podle něj ale výrazně zesílil.
Zejména ve svém druhém funkčním období Trump podle kritiků vystupuje spíš jako lídr republikánského tábora než jako prezident všech Američanů. Opakovaně využíval federální moc proti „modrým“ státům a městům – nasadil Národní gardu, omezoval financování, zahajoval vyšetřování demokratických politiků a podmiňoval federální pomoc přijetím své politiky. Mnohé z těchto kroků však později zablokovaly soudy. Trump i jeho poradci navíc často označovali demokratické představitele za neloajální nebo dokonce za „zrádce“. Historik Douglas Brinkley kroky namířené proti místům, která hlasovala proti Trumpovi, považuje za „nejzávažnější“ způsoby, jakými prezident ohrožuje demokratické principy národa. „Myšlenka, že prezident trestá státy za to, že pro něj nehlasovaly, je příšerná. To je autoritářství v pravém slova smyslu,“ řekl Brinkley.
Brettschneider popsal Trumpa jako směsici jiných prezidentů, kteří podle něj nejvíce ohrožovali demokracii. Podle něj Trump podobně jako John Adams označuje své politické odpůrce za neamerické, stejně jako Woodrow Wilson přiživuje rasové a protiimigrační nálady a po vzoru Richarda Nixona se snaží využívat federální moc k postihu svých politických soupeřů. „Každý z těchto prezidentů to dělal jiným způsobem. Společná ale byla představa, že uvnitř Ameriky existují nepřátelé, které je třeba potrestat nebo připravit o část jejich svobod,“ popsal Brettschneider.
Čtěte také
Podobně to vidí i Sinhaová. Podle ní Trump označuje široké vrstvy Američanů, jako jsou imigranti a jejich děti či demonstranti protestující proti jeho politice, za zásadně neamerické nebo za „vnitřní nepřátele“ – jak Trump sám řekl. „Je to jasný znak nedemokratické, autoritářské vlády, když zpochybňujete legitimitu existence svých oponentů a zpochybňujete legitimitu občanství lidí, které nemáte rádi,“ řekla Sinhaová. A podle Levina se Trump „agresivně a záměrně snaží rozdělovat společnost“. Levin ale za hlavní hnací sílu současných rozporů považuje neschopnost kterékoli ze stran získat trvalou převahu nad druhou. „V americké politice máme v podstatě od voleb v roce 2000 dvě menšinové strany,“ uvedl Levin.
Zacelí se někdy propast?
Jednou z hlavních otázek na začátku dalšího 250letého období USA je, zda Trumpův přístup otevřeného nepřátelství vůči politickým oponentům nastaví nový standard pro budoucí prezidenty. Demokraté, kteří se pravděpodobně budou ucházet o prezidentský úřad v roce 2028, sice mluví o ostřejší konfrontaci s hnutím MAGA, ale není jisté, zda by skutečně přistoupili k systematickému trestání republikánských států a okresů. Republikánští kandidáti, kteří chtějí získat Trumpovu podporu, budou pravděpodobně pod tlakem, aby pokračovali v jeho konfrontačním stylu, jak to často ukazuje i viceprezident J. D. Vance. Podle Brinkleye je pro Trumpův přístup typické, že lidem s jiným názorem dává najevo, že jsou „méněcenní Američané“.
Pokud voliči odmítnou Trumpovy spojence, může být podle Brinkleye Trump vnímán jen jako krátkodobý, i když výrazný jev. Pokud ale jeho přístup dostane ve volbách dostatečnou podporu, stane se podle něj klíčovou postavou amerických dějin, nejen jedné éry. V každém případě ale podle něj politické rozdělení, které se za Trumpa prohloubilo, jen tak nezmizí.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Svědectví o UFO přibývá, důkazy stále chybí. Trumpovy spisy slibovanou senzaci nepřinesly
vaclav.cerny@iprima.cz
