Operní pěvkyně Ivana Rusko
Foto: Ralf Bauer

Operní pěvkyně Ivana Rusko

Vzbudit dojem intimity mezi hlavními postavami, které v milostném duetu oddělují čtyři metry, je výzvou, popisuje česká pěvkyně Ivana Rusko protiepidemickou praxi před uzavřením divadel v Německu. Od 2. listopadu jsou u našich západních sousedů zrušeny všechny kulturní akce. Členka sólistického ansámblu opery v Kolíně nad Rýnem zdůrazňuje, že finanční situace je hlavně pro umělce na volné noze velmi vážná.

Od 2. listopadu se v Německu radikálně zpřísnila opatření, kdy jsou zatím do začátku prosince zrušeny všechny kulturní akce. Umělci v Německu ale mohli pracovat výrazně déle než jejich čeští kolegové. Jak vypadala opatření v živé kultuře na úplném začátku podzimní sezóny?

Hned po návratu z letní pauzy, tedy od posledního srpnového týdne, jsme se všichni v divadle museli podřídit novým pravidlům, i když v té době situace v Německu byla velmi mírná a o druhé vlně koronaviru se jen spekulovalo. Povinnost nasazení roušky hned u vchodu do opery se stala samozřejmostí, při zkouškách se odkládaly jen těsně před výstupem, potom se hned nasazovaly. Veškeré osobní kontakty, tedy podání ruky, objetí nebo komunikace v těsné blízkosti, ty všechny se staly minulostí. Dodržovali jsme minimální rozestupy 1,5 metru.

Jaká platila pravidla na jevišti přímo během vystoupení?

My, pěvkyně a pěvci, jsme museli ve směru zpěvu mít rozestupy čtyři metry, při dialozích tři metry a při němých výstupech 1,5 metru. S rekvizitami se manipulovalo pouze v jednorázových rukavicích během zkoušek, při představení bez rukavic, ale těsně před a po manipulaci byla povinná dezinfekce. Jednotlivé vstupy na jeviště a odchody z něj byly jednosměrně označeny, aby se účinkující nepotkávali v těsné blízkosti ani v zákulisí. Sbor nesměl na jevišti zpívat, pouštěla se nahrávka, která se synchronizovala s živým orchestrem. V orchestřišti seděli hráči v dvoumetrových rozestupech, dechové sekce byly odděleny plexiskly. Omezen byl samozřejmě počet diváků na 250, kteří museli celému představení přihlížet v rouškách. Příslušníci jedné domácnosti směli sedět spolu, jinak mezi jednotlivými sedadly pořadatelé vynechali dvě místa.

V čem se lišila nově nařízená opatření v porovnání s těmi v jarních měsících?

Když se v půlce března divadlo úplně zavřelo, dlouho se nic nedělo. Až v červnu se podařilo zorganizovat pár koncertů domácího ansámblu s klavírem, samostatné árie, maximálně duety, takže nedocházelo k setkávání více účinkujících najednou. Omezení kontaktů tedy bylo jednoduché dodržovat. Při běžném provozu, na zkouškách a představeních operní produkce, byla situace samozřejmě jiná, už jen proto, že je do celého procesu zapojena spousta lidí.

Nicméně v Německu byla od září situace v jednotlivých divadlech velmi odlišná – od úplného zrušení produkcí, přes menší projekty a jen koncertní programy, až po uvádění velkých oper v plném obsazení. Podařilo se vyjednat takové pracovní podmínky, i když byly uměleckým a ekonomickým kompromisem, které nám po nějakou dobu umožnily pracovat v relativně bezpečném prostředí.

Jak se pěvkyně a pěvci s těmito překážkami vyrovnávali?

Nebylo a ani v současnosti není jednoduché si na všechna omezení zvyknout. Máme zažitou určitou divadelní rutinu. Kolikrát se stalo, že během zkoušky třeba někdo začal zpívat s nasazenou rouškou. Zároveň po jevišti chodil asistent režie s metrem a kontroloval rozestupy. Režijní týmy vůbec měly asi nejtěžší úkol, jak za omezených možností vytvořit uvěřitelné představení. Například vzbudit dojem intimity mezi hlavními postavami, které v milostném duetu oddělují čtyři metry, je určitě výzvou. Co se týká nás zpěváků, věřím, že většina by se přizpůsobila ledasjakým bezpečnostním nařízením, pokud by to znamenalo možnost naživo hrát a zpívat pro diváky.

Objevila se ve vašem souboru nákaza novým koronavirem?

Na začátku sezóny jsme byli všichni testováni, a to na náklady divadla. Nevím o nikom, kdo by byl pozitivní.

Mají umělci v Německu garantovány nějaké dotace nebo podpůrné programy, které by jim pomohly překonat období, kdy nemohou plnohodnotně pracovat?

Situace pro umělce je v Německu velmi vážná, hlavně pro ty na volné noze. Stát sice uvolnil prostředky na jednorázovou podporu OSVČ, ale pravidla byla nastavena tak, že většina umělců na ni nedosáhla. Spousta mých známých se ocitla ve finanční tísni. Píšou se petice, vedou diskuze, ale zatím je kulturní sektor na okraji politického zájmu.

Oba s manželem patříte mezi špičkové operní pěvce. Před německým angažmá jste působila v prestižním operním domě ve švýcarském Curychu. Společně vychováváte malou dcerku. Jak se koronakrize dotkla vaší rodiny?

Pandemie se nás dotkla částečně. Mám velké štěstí, že jako stálá členka ansámblu jsem státním zaměstnancem, a tím mám zaručený měsíční příjem, který pokryje rodinné náklady. Můj muž působí jako operní zpěvák na volné noze, a ten přišel na jaře o několik produkcí. Dále se zcela zastavily konkurzy na další možná angažmá, v omezeném provozu se divadla snaží šetřit a neutrácet za hosty. V létě se zrušilo naše společné hostování na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Naštěstí manžela na podzim oslovili do produkce v kolínské opeře, takže mohl nějakou dobu pracovat. Další budoucnost je ale nejistá.

K tématu

360°

Ledecký vtipkuje o zákazu zpěvu: Pojďme si otestovat, kdo kam doplivne, říká hudebník

• 1. října 2020

Zahraničí

Fíkus v lóži a begonie na balkóně. Barcelonská opera zahrála pro pokojové rostliny

• 22. června 2020

Kateřina Farná

Sdílejte článek

Facebook Twitter