Stál víc než vývoj atomové bomby a patřil k nejsložitějším vojenským výtvorům minulého století. Americký bombardér Boeing B-29 nezískal přízvisko Superfortress náhodou. Kolos dokázal unést devět tun bomb a v závěru druhé světové války smazal zápalnou municí několik japonských měst z mapy. Obzvlášť dva letouny, Enola Gay a Bockscar, se zapsaly do dějin jako nosiči jaderné zkázy. Kuriozitou je, že kokpit bombardéru inspiroval ikonickou vesmírnou loď Millenium Falcon ve Hvězdných válkách.
B-29 byl jeden z největších letounů, které byly nasazeny do bojových operací během druhé světové války. A také nejmodernější – mohl se pochlubit výrazně lepší kabinou či systémem řízení palby pro ovládání čtveřice střeleckých věží. Náklady na vývoj bombardérů byly převratné. Celková částka se točí kolem tří miliard dolarů, ve výsledku stál o třetinu více než projekt Manhattan, na jehož konci byl vznik atomových bomb.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Přeživší atomové bomby v Nagasaki: Plakali jsme a zvraceli. Těla vypadala jak černé panenky
Dálný východ mezi roky 1944 a 1953 byl jediným místem, kde se B-29 dostaly do ostrého nasazení, původně ovšem americké velení plánovalo i jejich využití v Evropě. Superpevnost totiž ve srovnání s nejrozšířenějšími americkými bombardéry B-17 Flying Fortress a B-24 Liberator nabízela nejen vyšší nosnost okolo devíti tun, ale také uměla létat rychleji a výše a její posádka se díky přetlakovému trupu nemusela obávat ani nepohodlí při dlouhém pobytu v téměř desetikilometrové výšce.
Kvůli zdržení, které provázelo zavádění stroje, se ovšem plány změnily. Nový bombardér Boeingu byl převratný, ovšem také neobvykle složitý stroj a jeho vývoj provázely potíže. Při havárii druhého prototypu v březnu 1943 zahynul zkušený testovací pilot Edmund Allen, potíže mělo letadlo například s nepříliš spolehlivými motory, které se i u sériových kusů často přehřívaly. Nakonec se ale podařilo potíže překonat a v červnu 1944 se B-29 vydaly poprvé do akce.
Ve výzbroji amerického letectva vydržely superpevnosti až do roku 1960 (vylepšený model označený B-50 ještě o pět let déle) a končily v pomocných rolích, sloužily i k vypouštění zkušebních letounů včetně nadzvukového průkopníka Bell X-1. Potkaly se tak i s dodnes používaným bombardérem B-52. Boeingy B-29 létaly pod jménem Washington také u britského Královského letectva a v Sovětském svazu se stavěly kopie Tupolev Tu-4, založené na strojích, které v SSSR za druhé světové války nouzově přistály.
Křídla, která rozsévala peklo
Čtyřmotorový letoun, jehož první prototyp vzlétl 21. září 1942, nejprve vymazal ze světa mnoho japonských měst během drsných bojů v Pacifiku. V závěru druhé světové války dva speciálně upravené letouny Enola Gay a Bockscar zničily v srpnu 1945 Hirošimu a Nagasaki dvojicí atomových bomb, Little Boy a Fat Man.
Zastánci použití jaderných zbraní poukazují na to, že bomby zachránily životy amerických vojáků. Podle odhadů amerického velení by při invazi a bojích jen na ostrově Kjúšú zemřelo přes 250 tisíc mužů a celkové ztráty by dosáhly milionu. Proti těmto číslům ale stojí názory, že v době nasazení atomových zbraní bylo Japonsko vojensky a hospodářsky na kolenou a shození pum konec války výrazně nepřiblížilo.
Americký bombardér Boeing B-29 Superfortress se stal symbolem japonské zkázy. Konkrétně letoun na snímku shodil atomovou bombu na Hirošimu. Zdroj: Getty Images
Na druhou stranu jsou hlasy, podle kterých atomové bombardování Japonska s nejméně 120 tisíci oběťmi – dodnes jediný případ nasazení těchto ničivých zbraní v historii – pomohlo zabránit podobnému kroku za studené války. Statisíce mrtvých a raněných obyvatel Hirošimy a Nagasaki se staly názorným příkladem toho, že použití jaderných zbraní by vedlo jen ke zkáze a zmaru. Bez ohledu na to, kdo by atomovou pumu nebo raketu vypustil na nepřítele jako první.
Otazníky nevyvolává jen použití B-29 při útocích na Hirošimu a Nagasaki. Stříbrné stroje už půl roku předtím generál Curtis LeMay nasadil do rozsáhlé bombardovací ofenzívy, během níž zápalnými pumami sežehl rozsáhlé oblasti země vycházejícího slunce. Popelem lehly desítky tisíc převážně dřevěných budov v Tokiu i dalších městech, počty obětí se jen odhadují, uvádí se nejméně 200 tisíc mrtvých civilistů. Kritici dodnes hovoří o tom, že to byl válečný zločin.
Americký bombardér Boeing B-29 Superfortress se stal symbolem japonské zkázy. Zdroj: Getty Images
Po skončení druhé světové války sice americké letectvo (jako samostatná složka začalo fungovat v roce 1947) zahájilo hledání nástupce B-29, ale ještě během korejské války v letech 1950 až 1953 se Američané bez superpevností neobešli. Ty proměnily v sutiny mnoho důležitých severokorejských měst a ničivé následky měly i nálety na infrastrukturu. Nad Korejí přišli Američané o 35 strojů – ztráty byly asi desetkrát menší než během náletů na Japonsko, množství pum bylo skoro stejné.
Z téměř čtyř tisíc letounů se dochoval do dnešních dnů jen zlomek. Ve Spojených státech, Velké Británii a Koreji jsou vystaveny zhruba dvě desítky kompletních B-29, včetně strojů Enola Gay a Bockscar, k vidění jsou i části letadel nebo vraky. V letuschopném stavu jsou dnes už jen dva Boeingy B-29 Superfortress, jeden se jmenuje FIFI a druhý Doc. Oba jsou z roku 1944 a oba létají ve Spojených státech – a kamkoli zavítají, budí velkou pozornost.
A kuriozita na závěr. Design kokpitu bombardéru se stal inspirací pro zřejmě nejznámější vesmírnou loď Millenium Falcon ve filmových Hvězdných válkách.
