Barevné kamínky zaplavily Česko. Je to víc cool než lovení pokémonů, tvrdí děti i rodiče

Před pěti lety se světem začala šířit pokémonománie. Rodiče brali své ratolesti ven pod záminkou chytání virtuálních příšerek. Dnes je však fenoménem úplně jiná zábava. Hledání barevných kamínků a jejich přemísťování z místa na místo. A sdílení umístěných i nalezených výtvorů na sociálních sítích.

Je sobota, venku příjemných dvacet stupňů a zpoza mraků občas vykoukne sluníčko. Ideální čas na procházku s dětmi v přírodě. Beru nejmladší ratolest a jdeme se projít po stezce, která odděluje naše město od lesů na samém úpatí Krušných hor. Já pěšky, on na kole. „Tatínku, máš ty kamínky?“ ptá se mě klučík s modrou helmou na hlavě. „A jo, sakra, kamínky,“ mumlám si pod vousy, vracím se a sypu do batohu pomalovaný „štěrk“.

Na Hálkovu stezku to máme coby kamenem dohodil, a tak junior zanedlouho monitoruje terén a hledá, kam bychom mohli barevný kontraband vysazovat. „Koukej hlavně na cestu,“ nabádám ho, ale je to platné asi jako snažit se zahnat kunu vysokofrekvenčním plašičem. „Tatínku, tady bychom mohli dát kamínek,“ ukazuje na vykotlaný strom. „No jo, máš pravdu, tady by to šlo,“ pravím a vytahuji z batohu šutřík ve tvaru žáby. Položeno. Jdeme dál.

Směrovací číslo nebo QR kód

V čem nový fenomén, který se v Česku rozmohl také díky koronavirové pandemii, spočívá? Je to jednoduché. Lidé na různá místa umisťují pomalované kamínky a čekají, že je někdo další najde, sebere a přenese někam dál. Kámen současně vyfotí a obrázek pak zavěsí na sociální sítě. Autor malůvky pak může sledovat, kam jeho výtvor putuje, a má radost, když se objeví třeba na opačném konci republiky.

Sběrač zároveň hned na místě pozná, odkud kamínek připutoval. Pro celou hru totiž není významný jen obrázek, který někdo na balvan nakreslí, ale i identifikační údaje. Ty se píšou na druhou stranu kamínku. Autor tam má podle pravidel uvést své poštovní směrovací číslo a třeba ještě název facebookové skupiny, kam nálezce může fotografii „postnout“. Takže třeba: Kamínky official, 11150. Možné je připojit i iniciály autora nebo i návod, co se má s kamínkem po jeho nálezu dál dít.

Někdo třeba na zadní stranu připíše, kde nerost nalezl, takže na něm postupně vzniká seznam „navštívených“ míst. Existuje dokonce možnost, jak dostat kamínek do jakési databáze pomocí QR kódu, který si můžete nechat vygenerovat na portálu Kamenuj.cz.

Desetitisíce sběračů

Že jde skutečně o populární aktivitu v přírodě, dokazuje počet skupin na sociálních sítích i počet jejich členů. Tak například ve skupině Kamínky (official) je přes 86 tisíc lidí, kteří dennodenně sdílejí fotografie nalezených exemplářů. Malůvky na kamenech jsou velmi variabilní, od jednoduchých obrázků až po skutečná umělecká dílka.

Posted by Malované putovní kamínky - kamenuj.cz on Monday, December 7, 2020

Jenže takové malování na kameny není jen tak. Pokud chcete, aby obrázek odolal povětrnostním vlivům, s obyčejným – a dokonce ani permanentním – fixem si nevystačíte. Internetem kolují nejrůznější návody, jak lze kamínek nazdobit, ale i který se na to nejlépe hodí. Dobré jsou oblázky, ale lze použít prakticky jakýkoli kousek skály.

V případě velmi porézního kamene se doporučuje natřít jej základní barvou, na kterou se dá po zaschnutí malovat. Když si s tím chcete opravdu vyhrát, použít můžete širokou škálu technik, včetně například ubrouskování nebo tečkování. V takových případech je pak vhodné kámen nastříkat vrstvou bezbarvého laku, aby byl výtvor odolný.

Kam se hrabou pokémoni

Pro samotné malování jsou ideální akrylové barvy nebo akrylové fixy. Jednak dobře kryjí, jednak dobře odolají změnám počasí od slunce, přes déšť až po sníh a mráz. Nejde ale o lacinou záležitost, jeden akrylový fix vyjde přibližně na 70 až 90 korun, takže při nákupu alespoň desítky barev se dostanete téměř na tisíc korun. K tomu připočítejte už zmíněné laky (nejlépe ve spreji), třpytky, nalepovací oči (pro tvorbu zvířátek) a rázem se přiblížíte ke dvěma tisícům.

Z ohlasů na sociálních sítích je ale patrné, že kamínková mánie je víc cool než někdejší lovení pokémonů. „U pokémonů jste pořád koukali do mobilu a hledali, kde se ve vašem okolí nějaký nachází. A vlastně jste si ani neuvědomili, že jste v přírodě. U sbírání kamínků nevíte, kdy a kde na některý narazíte, a navíc se u toho stíháte i kochat krajinou,“ řekl redakci CNN Prima NEWS Michal z Krupky, který kdysi se svými dětmi právě pokémony venku lovil.