Bitva o Jičín se proměnila v masakr: Ukončil ji matoucí rozkaz a boj na hořícím náměstí
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
- Krvavá bitva u Jičína stála život 7000 vojáků
- Obránci hradu Kost čelili drtivé přesile
- Matoucí rozkaz zvrátil nadějný průběh střetu
- Boj v plamenech na náměstí ukončil ústup branou
Prachovské skály, hrad Kost, Rovensko pod Troskami, Jinolické rybníky, Jičín. Tato a další místa v Českém ráji jsme zvyklí spojovat s romantickými vyhlídkami, turistikou nebo pohádkami. Rozhodně ne s dělostřeleckou palbou, útoky jízdy, salvami pušek či bojem muže proti muži. Přesně tak ale v členité krajině mezi Mnichovo Hradištěm, Turnovem a Jičínem probíhalo na konci června 1866 krvavé střetnutí Prusů s Rakušany a jejich saskými spojenci. Výsledkem byly tisíce mrtvých a raněných, a několik dnů nato i největší bitva na území českých zemí v celé jejich historii známá jako bitva u Hradce Králové nebo také jako u Sadové.
Boje na přístupech k Jičínu byly součástí prusko-rakouské války o vliv v Německém spolku, která propukla 15. června 1866. Nešlo v ní o sporná území (snad jen s výjimkou italských provincií), ale o to, zda Německo sjednotí pruský císař Vilém I. a jeho železný kancléř Otto von Bismarck, nebo zda bude hlavní roli hrát František Jozef I., jehož Rakouské císařství spolku trvale předsedalo.
DÁLE ČTĚTE: Od bitvy na Bílé hoře uplynulo 400 let. Nastala po náboženské pranici doba temna?
Protože se spojencem Pruska stala Itálie, která ve válce viděla příležitost připojit území na Jadranu a v Tyrolsku tradičně kontrolovaná Vídní, musel rakouský generální štáb rozdělit armádu na severní a jižní. Ani Rakousko ale nebylo bez spojenců – z hlediska bojů v českých zemích byl tím nejvýznamnějším saský korunní princ Albert, který po vypuknutí konfliktu přesunul svých 30 000 mužů a 60 děl do severních Čech, aby se zde připojil k rakouské I. armádě.
Na severu Čech začaly bojové operace 22. června 1866. Sbory pruské Labské armády podle plánu náčelníka generálního štábu Helmuta von Moltke vpadly do severních Čech přes Šluknovský výběžek a mířily k místu setkání s dalšími pruskými kolonami někde v prostoru Hradce Králové. Hlavní rakouské síly, kterým velel polní zbrojmistr Ludwig von Benedek, ale čekaly Prusy u Olomouce a severní Čechy se tak ocitly ve smrtelném ohrožení.
Boj o hrad Kost
Rakušané vedení generálem Eduardem Clam-Gallasem a jejich spojenci Sasové čelili na severu Čech trojnásobné přesile. Proti valícím se Prusům se jim nepodařilo udržet linii na řece Jizeře a po porážce u Mnichova Hradiště zahájili 28. června ústup k Jičínu. Provázely ho šarvátky na mnoha místech, včetně Sobotky, Libáně nebo Rovenska. Jak připomíná Zdeněk Munzar, vedoucí oddělení vojenských knihoven Vojenského historického ústavu Praha, své obranné kvality musel dokonce prokázat i hrad Kost vybudovaný už za vlády Karla IV.
Čtěte také
„V noci z 28. na 29. června došlo v okolí hradu Kost k boji mezi Prusy a jednotkami rakouské Ringelsheimovy brigády, která kryla ústup spojenců k Jičínu. Rakouští myslivci se v chaotickém nočním boji stáhli pod ochranu hradebních zdí, které hájil odřad vojáků od chebského pěšího pluku č. 73. Ráno v půl sedmé 29. června rakouské jednotky hrad před přesilou vyklidily,“ popsal boje v okolí Kosti Munzar.
Střelci z Prachovských skal
Masa pruských vojáků se sunula dál k Jičínu a tlačila před sebou ustupující Sasy a Rakušany, v jejichž řadách bojovalo i velké množství Čechů. Právě příslušníci slavného 35. pěšího pluku doplňovaného v Plzni tvořili podstatnou část vojáků, kteří 29. června 1866 zaujali výhodnou pozici v Prachovských skalách několik kilometrů před Jičínem, odkud svými přesnými puškami na velkou vzdálenost blížící se Prusy ostřelovali.
Na srovnání zezadu nabíjených pruských jehlovek s rakouskými perkusními předovkami systému Lorenz model 1854, které se sice nabíjely velmi pomalu, byly ale přesnější a výkonnější, se můžete podívat v této epizodě pořadu Prima HISTORIE:
Boj se rychle přenesl přímo do nepřehledného skalního města a změnil se v krvavou řež s mnoha padlými. Ve směru od Sobotky proudily k Jičínu další pruské jednotky, které ale narážely na rozhodný odpor rakouských brigád přesvědčených o tom, že se právě Jičín stane místem rozhodující bitvy. Kolem sedmé večer už se tvrdě bojovalo na celé obranné linii kolem města, rakouská obrana ale držela a nezdálo se, že Prusové někde prorazí.
Matoucí rozkaz a boj v ulicích
Když už to vypadalo, že se Rakušané a Sasové ubrání a s trochou štěstí snad i nad Prusy zvítězí, zasáhla do bitvy náhoda. Do štábu dorazil major hrabě Sternberg s depeší od von Benedeka. Depeše v podstatě Clam-Gallasovi nařizovala ústup k Josefovu, kde se měly rakouské armády spojit. Rozkaz byl ale napsán před mnoha hodinami, kdy nikdo netušil, že se Jičín bude tak dlouho a tak úspěšně bránit.
Důsledky depeše byly pro obránce Jičína zdrcující. Zejména Sasové vedeni princem Albertem se rozhodli okamžitě vyvázat z boje a zahájit ústup. V nastalém zmatku se začala drolit celá rakouská obrana a těžce vydobyté taktické vítězství se rychle měnilo v drtivou porážku. Jejím symbolem se stal pouliční boj v samotném Jičíně. Jeho úzké ulice znemožňovaly manévrování, palba probíhala z oken a domovních dveří. Bojovalo se i na hrázi rybníka Kníže a zmatek ještě umocnily požáry, které ve městě vypukly.
Čtěte také
Posledním místem odporu se stalo ústřední jičínské Valdštejnovo náměstí. Útočící pruští vojáci, zejména 18. pluk z Poznaně, se zde střetli s obránci, mezi nimiž byl i tvrdě zkoušený rakouský 35. pěší pluk z Plzně. Obránci se opřeli o provizorní barikády, pod drtivou palbou Prusů, kterým se na ploše náměstí konečně podařilo utvořit významnější střeleckou linii, ale nakonec ustoupili Valdickou branou městem dál na východ.
Předehra bitvy u Hradce Králové
Před úplnou katastrofou rakouské a saské jednotky zachránili dělostřelci, kteří kryli jejich ústup na návrší Horka. I mezi nimi byla převaha Čechů, rekrutovaných hlavně z jižních Čech, kam rakouská armáda přesunula dělostřeleckou školu. Jejich výkonná polní děla s drážkovanou hlavní systému Lenk model 1863 rychlostí palby a přesností své pruské protějšky zastiňovala, v členitém terénu Českého ráje ale nemohla svou převahu naplno uplatnit.
DÁLE ČTĚTE: Povstalce popravoval, prostí Češi ho milovali. Před 190 lety se narodil František Josef I.
I přes chaotický ústup se většině rakouské a spojenecké armády podařilo od nepřítele odpoutat a ještě v noci zamířit k Hradci Králové. Prusové sami byli otřeseni natolik, že spojenecké oddíly nepronásledovali a spokojili se s obsazením Jičína. Bitva, která mohla být už vyhraná, nakonec stála rakouský a saský armádní sbor celkem 210 důstojníků, 5280 mužů a 222 koní. Prusové ztratili 71 důstojníků, 1485 mužů a 56 koní.
O čtyři dny později 3. července 1866 se ale mělo u Hradce Králové odehrát mnohem větší drama, když proti sobě stanulo přes 430 000 vojáků. Velitelé znepřátelených armád zde dostali svou kýženou rozhodující bitvu.
PODÍVEJTE SE: Jak v roce 1866 probíhal krvavý boj o Svíbský les?
