reklama
Poslední císař Rakousko-Uherska Karel I.
Poslední císař Rakousko-Uherska Karel I. (vlevo)
Foto: Wikimedia Commons

Jak Habsburkové přicházeli o trůn? České země ztratili hned několikrát

Již více než sto let je to od chvíle, kdy vznikla samostatná republika Československo. Krátce po 28. říjnu 1918 se od Rakousko-Uherska odtrhly i další země a jen o zhruba dva týdny později rezignoval poslední císař z rodu Habsburků Karel I. Tak přestalo existovat Rakousko-Uhersko, které bylo hybnou silou v Evropě po mnoho let. Zároveň tímto způsobem došlo i k pádu rodu Habsburků, kteří jsou historicky nejvíce svázáni sice s Rakouskem, ale stovky let významně ovlivňovali či spravovali i české země.

Habsburkové se kolem českého trůnu „točili“ stovky let. Českými panovníky se členové tohoto stále existujícího rodu stávali již od středověku, přičemž hned několikrát o české království přišli.

Posledním člověkem, který vládl Česku jako král, byl i poslední rakousko-uherský císař Karel I. Ten svůj císařský titul a také české a uherské království ztratil v důsledku porážky Rakousko-Uherska v 1. světové válce.

Jeho rezignace a vyhlášení samostatného Československa znamenalo i konec Habsburků na českém trůnu a zároveň i konec monarchie v naší zemi. Nebylo to však poprvé, co nad českými zeměmi Habsburkové ztratili kontrolu. K tomu došlo v našich dějinách hned několikrát.

Hrozivá úplavice a pravděpodobná leukémie

Úplně prvním Habsburkem na českém trůnu byl na počátku 14. století Rudolf I. Ten se jím stal poté, co s armádou táhl proti zvolenému českému králi Jindřichu Korutanskému, který se stal panovníkem českých zemí po vymření Přemyslovců. Jindřich před Rudolfovou armádou uprchl. Rudolfovo  panování však skončilo poté, co se proti němu zvedla vlna odporu z řad českých šlechticů. Rudolf proti nim vytáhl, ale byť se mu jednoho z vůdců podařilo oblehnout v jeho hradě a donutit ke kapitulaci, tak ještě v ten samý den zemřel na úplavici. Po jeho smrti se králem stal navrátivší se Jindřich Korutanský.

Další příležitost na českém trůně dostali Habsburkové po vymření po meči, které postihlo rod Lucemburků. Král Zikmund po sobě totiž nezanechal žádné mužské potomky a novým vladařem se stal manžel jeho dcery, kterým byl Albrecht II. Habsburský. Tomu se však, stejně jako Rudolfovi I., stala osudná úplavice.

Vláda mladého krále Ladislava Pohrobka z rodu Habsburků.
Vláda mladého krále Ladislava Pohrobka z rodu Habsburků.

Albrecht po sobě zanechal syna Ladislava zvaného Pohrobek, protože se narodil až po otcově smrti. Ten na český trůn neusedl okamžitě. Česká šlechta nabídla korunu Albrechtu III. Bavorskému, ale ten ji odmítl. Od roku 1440 až do 1453 tak země neměla krále. Vznikly pouze různé šlechtické spolky, jejich spolupráci zajišťovaly zemské sněmy.

Až v roce 1453 byl králem zvolen tehdy teprve třináctiletý Ladislav Pohrobek. Vláda mladého Habsburka však netrvala dlouho. O pouhé čtyři roky později český a zároveň uherský král podlehnul záhadné nemoci, přičemž vědci se dnes domnívají, že trpěl vzácnou formou leukémie. Jeho smrt ovšem vyvolala pochyby a hovořilo se i o otravě. Obviňován z ní byl i správce českých zemí, kterým byl Jiří z Poděbrad. Právě on se po smrti Ladislava Pohrobka stal králem díky královolbě.

Bílá Hora a válka o rakouské dědictví

Habsburkové se na český trůn znovu dostali až po dalším vymření vládnoucího rodu, tentokrát polských Jagellonců. Poté, co v bitvě u Moháče roku 1526 zemřel mladý král Ludvík Jagellonský, byla koruna českých zemí opět nabídnuta Habsburkům. Králem se stal Ferdinand I., jehož manželka Anna byla právě z rodu Jagellonců.

Následovalo téměř sto let nepřetržité vlády habsburských panovníků na českém trůnu. Vystřídali se na něm například Ferdinandův nástupce Maxmilián III. či Rudolf II., který si za své sídelní město zvolil Prahu, která za jeho vlády coby císařský dvůr vzkvétala.

Bitva na Bílé hoře znamenala na dlouhá léta návrat českých zemí do podrůčí Habsburků.
Bitva na Bílé hoře znamenala na dlouhá léta návrat českých zemí do podrůčí Habsburků.

Zlom nastal s nástupem Ferdinanda II. v roce 1619. Ten se dostal do sporu s českou šlechtou, která následně zahájila České stavovské povstání. Za nového krále si zemští šlechtici později zvolili Fridricha Falckého, ale Ferdinand II. se brzy nato do Čech vrátil s armádou. Vše vyvrcholilo bitvou na Bílé hoře, ve které početnější armáda Ferdinanda a jeho spojenců během pouze jedné či dvou hodin porazila stavovské vojsko a dosadila rakouského arcivévodu zpět na český trůn.

Nastalo další dlouhé období vlády Habsburských monarchů, které svým způsobem narušil pouze římský císař Karel VII. Bavorský. Ten  totiž v roce 1741 dobyl Prahu i Čechy a následně se nechal provolat protikrálem, protože neuznával Pragmatickou sankci, díky níž se panovnicí českých zemí stala Marie Terezie. Karla podpořila i značná část české šlechty. Království však bylo znovu velmi brzy dobyto vojsky Marie Terezie a Karlův nástupce s ní v roce 1745 uzavřel mír.

Habsburk ve službách Maďarska

Celkově tak Habsburkové o české království, potažmo území, přišli hned pětkrát až do 1. světové války. Vzpoura proti Habsburkům nastala ještě v revolučním roce 1848, ale ta byla tehdy mladým a nastupujícím rakouským císařem Františkem Josefem I. potlačena.

Jeden z nejznámějších reprezentantů rodu Habsburků pak svá území, která kromě českého království zahrnovalo i dnešní Rakousko, Maďarsko (tehdy Uhersko), Chorvatsko, Slovinsko, Slovensko, Bosna a Hercegovina a část Ukrajiny, udržel po dlouhá léta až do roku 1916, kdy zemřel. Po něm nastoupil poslední panovník Rakousko-Uherska i českých zemí, Karel I.

Navzdory ztrátě svých titulů, moci a území se Habsburkové ve světě neztratili. Karel I. sice zemřel už v roce 1922 ve věku pouhých 34 let, ale jeho syn Otto se stal významným německo-rakouským politikem. Významné funkce měli i další Habsburkové. Další reprezentant rodu, Eduard Habsbursko-Lotrinský, se stal maďarským velvyslancem ve Vatikánu. Aktuální hlavou rodu je Karel Habsburko-Lotrinský. Ten v pondělí oslaví své 60. narozeniny.

K tématu