David Pastrňák má za sebou životní sezonu v NHL, přesto má pro něj hořký nádech. Zdroj: Profimedia.cz
Nahoru dolů. Přesně tak se dá popsat uplynulá sezona čtyřiadvacetiletého Davida Pastrňáka, vítěze letošní ankety Sportovec roku ČR. Společně s Alexandrem Ovečkinem ovládl se 48 góly tabulku střelců základní části NHL a jeho Boston Bruins se pohyboval na špici. Po pauze vynucené pandemií koronaviru se ale v současnosti nejlepší český hokejista v NHL vedle překvapivého vyřazení už ve druhém kole play-off musel smiřovat i s tím, že kvůli operaci kyčle nestihne začátek nové sezony plánovaný na leden. Jak bude vypadat jeho příprava, co říká na prázdné stadiony a kde bude trávit Vánoce, prozradil v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
Hned na úvod vám nemůžu nepoložit otázku, která by kdykoliv jindy byla dost ohraná, letos ale získává úplně nový rozměr… tak tedy, jaké dojmy ve vás převládají po uplynulé nevyzpytatelné sezoně?
Týmové zklamání bylo samozřejmě obrovské, přeci jen před pauzou kvůli karanténě jsme byli (Boston Bruins) suverénně nejlepším týmem v NHL. Na druhou stranu pěkná věc v NHL je, že jakmile se někdo dostane do play-off, je jedno, jestli z prvního, nebo posledního místa, porazit může kdokoli kohokoliv. Nám to bohužel letos nevyšlo, vypadli jsme ve druhém kole. V play-off přišlo zranění, musel jsem být měsíc v karanténě, měl jsem dvacet negativních testů, ta pravidla v Americe byla jiná. Celkově to bylo divné. Bylo to nahoru dolů, ale to k hokeji patří. Pro mě to zatím byla životní sezona, doufejme, že ještě budou další. Teď jsem po operaci, takže se soustředím na to, abych se vyléčil, a uvidíme, jak to dopadne.
Společně s Alexandrem Ovečkinem, s nímž jste shodně vstřelil 48 gólů, jste získal Maurice Richard Trophy náležející nejlepšímu střelci základní části NHL. Upřímně, neštvalo vás tak trochu, že jste se o toto prvenství musel dělit?
Ne, vůbec. Já jsem se s Alexem rád podělil. Přece jen on už jich vyhrál několik, myslím tak pět až deset (Alexandr Ovečkin se stal králem střelců základní části NHL celkem devětkrát, pozn. red.). Na osobním úspěchu v hokeji tolik nezáleží, vyhrát nejlepšího střelce je ale extra motivace do další sezony.
Cítil jste se na to, že byste v případě odehrání všech zápasů základní části mohl urvat korunu krále střelců, případně i vítězství kanadského bodování, jen pro sebe?
Kanadské bodování bych nevyhrál. Leon Draisaitl už před pauzou pokořil sto bodů, takže měl nakročeno na neskutečnou sezonu. Ale střelce si myslím, že jo. Před pauzou jsem začínal chytat fazonu. I když u Alexeje Ovečkina nikdy nikdo neví. Jemu stačí jeden zápas a dá tři čtyři góly. Nikdo ale neví a nikdo už to ani nezjistí, protože nám na krk přišla tahle situace.
Čekal jste, že byste mohl být i mezi třemi adepty na Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče? Mrzelo vás, že vám nominace nakonec těsně unikla?
Čekal jsem to a vím, že to bylo mezi mnou a Panarinem (ruský útočník Artěmij Panarin nakonec doplnil dvojici Leon Draisaitl a Nathan MacKinnon, pozn. red.). Že by mě to ale mrzelo, to ne. Byl jsem v top čtyřce, což potěší každého. Hraju ale kolektivní sport a tyto individuální trofeje nevnímám jinak než jako motivaci a inspiraci, abych se po zranění dostal zpátky do vyjetých kolejí a mohl se ještě zlepšovat.
Zmínil jste Artěmije Panarina. Podle aktuálního žebříčku stanice NHL Network vám náleží druhá příčka mezi nejlepšími křídly ligy, právě za ruským hráčem. Někteří novináři oficiálního webu NHL vám dokonce předpovídají, že do tří let budete vůbec nejlepším křídelním útočníkem v soutěži. Jak se stavíte k podobným prognózám?
Je to hezké. Pro mě je ale nejdůležitější zdraví. Jakmile jsem stoprocentně zdravý, vím, co dokážu, co umím a v čem se mám zlepšovat. Jsem strašně moc vděčný, že se můžu živit tím, co miluju a co mě baví. Na druhou stranu zároveň hraju pro lidi. Oni mě nejvíc motivují a před nimi podávám nejlepší výkony, takže doufejme, že se dostanou zpátky na stadiony, abych měl pro koho hrát.
Hrát před prázdnými tribunami musí být hodně smutný zážitek…
To se nedá ani říct hezky… je to prostě úplně na h***o. Když máte stadion pro dvacet tisíc lidí a je tam prázdno, je to smutné. A hlavně mě to mrzí vůči těm fanouškům. Když to vezmu z pohledu těch českých, oni svému klubu fandí, milují ho, žijou každým zápasem. Ráno se probudí, jdou do práce, ale jako první myslí na to, jak půjdou večer na hokej podpořit svůj klub. A to je na tom to hezké. Co my hokejisti, my hrajeme profesionální hokej, bereme za to miliony, a ještě abychom si stěžovali a řešili nějaká pravidla. Nás to štve hlavně kvůli lidem, protože si koupí vstupenky na celý rok, a nakonec se tam nedostanou. Místo toho, aby někdo přišel třeba s tím, že kdo má negativní test, může na stadion. Tomu nerozumím – když má někdo negativní test, proč by se na ten hokej, fotbal nebo cokoliv nemohl přijít podívat? Rok 2021 je za dveřmi, tak snad se ta situace změní.
Nová sezona má v NHL začít 15. ledna. Jak se na ni budete připravovat s ohledem na covid a rekonvalescenci po operaci kyčle, kvůli níž se do rozjeté soutěže zapojíte nejspíš až v březnu? Budete s týmem, nebo máte individuální plán?
Jakmile začne kemp, připojím se k týmu. I když je někdo zraněný, chtěli by ho mít pod dohledem a sledovat jej. Takže budu s nimi, akorát nebudu na ledě nebo v posilovně dělat stejné věci jako oni, ale své vlastní, samozřejmě s trenéry.
Plánujete si absenci zápasů vykompenzovat alespoň sledováním juniorského mistrovství světa, které se na rozdíl od toho seniorského má konat v tradičním termínu na přelomu roku?
Určitě ano. Ročníky 1997 a 1998 jsem znal z nároďáků, takže ty jsem sledoval hodně a od té doby mi tahle tradice o svátcích zůstala. Hlavně žiju v Americe a tam to, stejně jako v Kanadě, prožívají úplně jinak.
Kvůli pauzám v sezoně vynuceným pandemií jste asi letos v Česku pobýval více než obvykle. Trávil jste čas v Havířově?
Ne, bydlím v Praze. Ono je to těžké s letišti. Vídeň už je z Havířova přeci jen dál a v Polsku by to bylo nejblíž, ale odtamtud to zase tak často do Ameriky nelítá. Takže je nejlepší létat z Prahy. V Havířově mám bráchu, ale máma se taky přestěhovala do Prahy, takže už tam moc nejezdím.
Takže mamince – slavné Mama Pasta – jste nablízku.
Máma zjistila, už když jsem hrával ve Švédsku (v letech 2012–2014 oblékal David Pastrňák dres švédského Södertälje SK, pozn. red.), že jestli mi chce být nablízku, musí do Prahy. Vždycky když jsem přiletěl ze Švédska a za dva dny odlétal třeba na mládežnickou reprezentaci, byl jsem v Praze na hotelu. Takže se přestěhovala.
Říkal jste, že do Havířova moc nejezdíte. Přesto, jste v kontaktu s tamním prvoligovým hokejovým týmem? Máte nějaké zprávy o tom, jak prožívají současnou situaci a jak se vyrovnávají s koronavirovou krizí?
Finanční krizi v dnešní době prožívá asi každý klub v první lize. Havířov je moje srdcovka, držím jim palce a popravdě je sleduju víc než českou extraligu. Klub získal jako manažera pana Zdráhala (bývalý hokejista Pavel Zdráhal se stal manažerem týmu AZ Havířov v dubnu 2020, pozn. red.). S jeho synem jsem vyrůstal a hrál v mládežnických kategoriích. On sám za Havířov hrával, takže je dobré, že je manažerem právě on.
Jak se vůbec těšíte na Vánoce? Budete je trávit doma s rodinou?
Budu v Americe, bohužel. Nebo nemůžu říct bohužel, protože je budu trávit poprvé s přítelkyní (směje se). Jde o to, že jsem v Praze nikdy na Vánoce nebyl, nikdy jsem nebyl třeba na Staromáku, takže jsem cítil šanci. A nevyjde to. Jelikož je ale přítelkyně ze Švédska a já z Česka, Boston pro nás je hlavní domov, takže si uděláme hezké Vánoce tam.
