Černá kronika SSSR: Jeden z nejpodivnějších gangů vraždil v obchodech a restauracích
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
- Mitinův gang terorizoval obchody i restaurace
- Během tří let spáchali 28 ozbrojených přepadení
- Podezřelé prozradila útrata za sud piva
- Členové bandy byli vzorní dělníci a sportovci
Na zeď někdo namaloval obrázek černé kočky, jen pár tahů, aby zvíře bylo poznat a kresba nezabrala moc času. Mohly to být děti, které se hrály na ulici, nebo dospívající mládež, nebo úplně někdo jiný…? Třeba si tak pouliční gangy označovaly svá teritoria. Těch obrázků bylo víc a objevovaly se v Moskvě i v jejím okolí. Na počátku 50. let byste je našli i na zdech Krasnogorsku, kde v té době řádil jeden z nejpodivnějších loupežných gangů. Měli právě jeho členové něco společného s obrázky černé kočky?
V roce 1979 vznikl v Sovětském svazu pětidílný televizní seriál Místo setkání změnit nelze. Dodnes se v Rusku jedná o známé dílo zejména díky tomu, že jednu z hlavních rolí zahrál slavný písničkář, básník a herec Vladimir Vysockij. Pro nás je ale zajímavá jiná věc – děj se odehrává krátce po válce a kriminalisté z nově vytvořeného oddělení pro boj s organizovaným zločinem jsou na stopě gangu s názvem Černá kočka. Inspirací byla krasnogorská tlupa Ivana Mitina.
Výstřely v obchodě s potravinami
Dnes je město Chimki stejně jako Krasnogorsk součástí moskevské aglomerace, v roce 1950 sem ale ještě hlavní město nesahalo. Právě tady byli 1. února pochůzkáři Kočkin a Filin na pravidelné obhlídce svého rajonu.
ČTĚTE TAKÉ: Přízraky děsily Petrohrad. Vaňka-živá mrtvola skončil na popravišti
Po cestě je napadlo stavit se v obchodu s potravinami. Možná se chtěli ohřát, možná dostali hlad. Kočkinovi se nepozdával jeden ze zákazníků a požádal ho doklady. Muž místo dokumentů z kapsy vytáhl pistoli a vystřelil. Kočkin padl mrtev a vrah zmizel na ulici. To bylo poprvé, kdy zákon narazil na Mitinovu bandu.
I když první přepadení lupičům nevyšlo, už koncem března udeřili znovu, tentokrát na obchod s průmyslovým zbožím. Představili se jako pracovníci policie a než se personál vzpamatoval, byli pryč i s lupem, který činil na tu dobu úctyhodných 63 000 rublů.
Čtěte také
Ne všechna přepadení dopadla tak hladce. Když si jako cíl vybrali restauraci Modrý Dunaj, nemohli tušit, že mezi hosty bude i policejní podporučík Michail Birjukov s manželkou. Plány zločinců se mu sice podařilo zhatit, sám ale za to zaplatil životem. Náhodný výstřel zabil i muže sedícího u sousedního stolu.
Za tři roky působení banda spáchala 28 loupežných přepadení, při nichž bylo zabito 11 a zraněno 12 lidí (někde se objevují čísla 15 zabitých a 9 zraněných). Celková suma, které se lupiči zmocnili, činila víc než 300 000 rublů, přičemž průměrný plat byl zhruba 650 rublů. Zajímavý je poměrně vysoký počet obětí, který dokazuje, o jak nebezpečnou zločineckou organizaci se jednalo.
Hlavní členové bandy Ivana Mitina
Ivan Mitin – vůdce gangu, vedoucí směny v krasnogorském závodě, vzorný pracovník navržený na státní vyznamenání (v únoru 1953 odsouzen k trestu smrti a zastřelen)
Alexandr Samarin – spoluzakladatel a jeden z nejagresivnějších členů bandy, který měl na svědomí přímou střelbu na policisty (rovněž odsouzen k trestu smrti a zastřelen)
Pjotr Bolotov – klíčový plánovač gangu, stachanovec (úderník) v továrně, a dokonce tehdejší člen komunistické strany.
Vjačeslav Lukin – student prestižního Moskevského leteckého institutu (MAI), výborný sportovec a hokejista.
Stepan Dudnik – další ze stálých členů z řad krasnogorských dělníků
Při přepadení spořitelny ve městě Mytišči bandité zablokovali dveře, jenže pokladní stačila ještě zmáčknout alarm napojený na policii. Za chvíli ve spořitelně zvonil telefon, policisté si potřebovali ověřit, že se nejedná o planý poplach. – „To je spořitelna?“ zeptal se policista do sluchátka – „Ne, tady je stadion,“ uslyšel z druhé strany, než bandita zavěsil.
Ta odpověď bandity byla nepromyšlená, zcela bezprostřední. Vykrást spořitelnu se díky ní zločincům podařilo. Jenže policisté posléze začali přemýšlet, proč řekl právě „stadion“? Podívali se do mapy a skutečně … všechna přepadení se stala v blízkosti sportovišť. To navíc korespondovalo s výpověďmi svědků, podle nichž bandité měli sportovní postavy.
Osudný sud piva
Stopa to byla chabá, ale ničeho jiného se kriminalisté nemohli chytit. Začali proto s větším nasazením sledovat okolí sportovišť. A jednoho dne se stala taková drobnost… Student Moskevského leteckého institutu Vjačeslav Lukin se cestou z hokejového tréninku stavil na pivu poblíž stadionu v Krasnogorsku. To by nebylo nic divného, po námaze vyprahne a je zapotřebí doplnit tekutiny. Jenže Lukin objednal hned celý sud a hostil kde koho. Tím na sebe upoutal pozornost… kde vzal chudý student tolik peněz?
Policie se o Lukina začala zajímat, jenže nic podezřelého nenašla. Lukin byl vzorný student prestižní školy a vynikající sportovec. Jeho nejlepší kamarád Ivan Mitin, dělník, byl dokonce právě navržen na Řád práce Rudého praporu. Oba byli vzorem mladých sovětských lidí.
Zbraně banditů
Obstarat si zbraně pro bandity byl menší problém, než by se na první pohled zdálo. Hlavním zdrojem byl černý trh, kde se daly koupit trofejní kousky, které si vojáci z války vozili na památku. Arsenál doplnily zbraně zavražděných strážných z přepadených podniků.
2 sovětské revolvery Nagant
Sovětská pistole TT-33
Německá trofejní pistole Parabellum (Luger P.08)
3 další neupřesněné revolvery a pistole
Přesto se kriminalisté rozhodli ve sledování pokračovat. Pověsili se na něj, i když cestoval vlakem za kamarádem do Murmanska. A tady se stalo něco, co rozhodlo. Policejní agent sdílel na dlouhé cestě s Lukinem kupé. Když se podezřelý vzdálil, otevřel jeho zavazadlo a tam našel značnou sumu peněz… rovných 20 000 rublů.
Čtěte také
Takové peníze nemohl student v žádném případě našetřit. Bankovky byly ještě přepásány bankovními páskami, jak je banda ukradla ve spořitelně v Mytišči. Částku Lukin vezl jako podíl jednomu z kumpánů.
Postupně začali kriminalisté rozkrývat celou skupinu, když se jim podařilo získat přehled o kontaktech jednotlivých členů, kterých celkem bylo jedenáct, udeřili. Při koordinované akci 14. února 1953 je pozatýkali a provedli u nich domovní prohlídky, při nichž zabavili peníze a zbraně.
Zatímco policie celou dobu hledala ostřílené kriminálníky z podsvětí, zadržení v minulosti nikdy nebyli trestáni. Až na studujícího Lukina se jednalo o mladé dělníky, vzorně pracovníky a často také sportovce. U Lukina byla jeho zločinecká dráha ještě kurióznější, protože jeho otec pracoval u policie.
Černá kronika SSSR
Zatímco společnost měla směřovat k zářným zítřkům, v zemi sovětů se vraždilo, loupilo, kradlo. A protože Sovětský svaz byl skutečně velký, i zločiny tu byly pro nás svým rozsahem skoro nepředstavitelné. I když se aspoň o některých v sovětském dobovém tisku psalo, v Československu byste zmínky hledali jen těžko. Náš vzor totiž měl být bezchybný. Největším, nejzávažnějším a nejzajímavějším zločinům se bude věnovat seriál Černá kronika SSSR.
Šéf bandy Mitin se po zadržení choval klidně, ochotně vypovídal a dokonce s vyšetřovateli žertoval, ačkoliv musel vědět, že mu hrozí trest smrti. Když soud v říjnu 1953 vynesl rozsudky, byl Mitin jako šéf bandy skutečně odsouzen k nejvyššímu trestu. A spolu s ním také Alexandr Samarin, který prokazatelně vraždil. Vzhledem k tomu, že tehdejší trestní zákoník v SSSR neznal doživotí, vyslechli si ostatní členové bandy rozsudky od 10 do 25 let vězení.
Z příběhu se nám úplně vytratil motiv černé kočky zmíněný na začátku. Ty malůvky se opravdu objevovaly, ale přímo s bandou Ivana Mitina neměly nic společného, stejně jako s žádnou z dalších, které tehdy v Sovětském svazu působily.
Zřejmě se jednalo jen o jakousi zvláštní lidovou tvořivost, která se v prostředí městských legend spojila s nebezpečnými lupiči, což později posílil detektivní seriál Místo setkání změnit nelze. Ve skutečnosti kriminalisté pracovně lupičům říkali Banda velkého blondýna… podle postavy jejich vůdce.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Jak Auroran vybíral hvězdné lásky a znásilňoval „hvězdným mečem“
