Černá kronika SSSR: Měřil jen 160 centimetrů. Pomstil se masakrem deseti lidí
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Petr Volynskij měřil 160 centimetrů a nenáviděl vyšší lidi
Jako lékař propadl paranoie a spikleneckým teoriím
V roce 1971 odpálil v autobuse bombu z hasicího přístroje
Deset obětí útoku: Jak skončil pachatel po 51 letech v léčebně?
Kolik má měřit správný chlap? Petr Volynský měl metr šedesát a to byl problém. Anebo jinak – problém nebylo, že příliš nevyrostl, to považoval za doklad svých výjimečných schopností, spíš mu vadili ti, kdo byli vyšší než on. On je dokonce nenáviděl až k zešílení – v jeho případě doslova. Pokud terorismus definujeme jako politicky motivované násilí zaměřené proti nezúčastněným osobám, pak Volynskij je pravděpodobně tím nejpodivnějším teroristou v dějinách. Jeho případ by možná vypadal jako vcelku komická historka, kdyby na jeho konci nebylo deset mrtvých.
Možná jste takového kluka znali, při tělocviku, kdy jste se řadili podle výšky, vždycky stál až na samém konci. Někdy se sám pasoval do role třídního šaška, jindy se stal terčem posměchu spolužáků. Petr Volynskij na tom zřejmě byl podobně a měl to ještě těžší.
ČTĚTE TAKÉ: Vyvraždění židovské rodiny. Zločinci je mučili, aby se dostali k pokladu
Narodil se 25. listopadu 1939 v Krasnodaru, takže o dětství ho připravila válka a rodiče nikdy nepoznal. Mohl se stát jedním milionů bezpriozorných dětí žijících z milosrdenství a z drobných krádeží. Ale malý kluk měl silnou vůli.
I přes výšku pouhých 160 centimetrů (podle některých zdrojů 162, nebo 164 cm) ho vzali na vojenské učiliště, armáda si nevybírala a pro studenta Volynského to byla šance dostat se výš, toužil po bílém lékařském plášti. A skutečně se mu to podařilo, úspěšně složil zkoušky na univerzitu a přes své poněkud výstřední chování ji také dokončil.
Těch zvláštností byla celá řada, spolužáci později vzpomínali na samotářského podivína s kufříkem, v kterém čas od času začal zvonit budík. Byl pro ně jen malým, směšným spolužákem s divným zavazadlem. Nikoho nenapadlo, že mají před sebou psychicky nemocného člověka.
Černá kronika SSSR
Zatímco společnost měla směřovat k zářným zítřkům, v zemi sovětů se vraždilo, loupilo, kradlo. A protože Sovětský svaz byl skutečně velký, i zločiny tu byly pro nás svým rozsahem skoro nepředstavitelné. I když se aspoň o některých v sovětském dobovém tisku psalo, v Československu byste zmínky hledali jen těžko. Náš vzor totiž měl být bezchybný. Největším, nejzávažnějším a nejzajímavějším zločinům se bude věnovat seriál Černá kronika SSSR.
Volynskij se skutečně dočkal bílého lékařského pláště a místa v nemocnici, nejprve v jedné, pak v druhé. Nikde dlouho nevydržel a všude byli rádi, když se ho zbavili. Pacienti si stěžovali na jeho svérázné léčebné metody – jako třeba pálení ruky nad lihovým kahanem.
Vývoj skončil tam, kam roky směřoval – u psychiatra. Pacient se dostal do péče profesora Chromova a ten konstatoval, že trpí schizofrenií. To byl konec kariéry, z lékaře se stal stavební dělník. Společenský pád ale Volynského utvrdil v tom, o čem byl už roky přesvědčen, stal se obětí spiknutí.
Světu vládnou dlouháni
Svět je k malým lidem nespravedlivý, ti vysocí se v něm mají lépe – to byl závěr, ke kterému Volynskij dospěl. Měl značné mínění o svých duševních schopnostech a dával to do souvislosti se svým malým vzrůstem.
Podle něj jsou lidé menšího vzrůstu mnohem chytřejší než ostatní. Jako vzor si vybral francouzského císaře Napoleona Bonaparta, jehož portrét si pověsil doma na zeď spolu s heslem „Já dokáži vše“.
Ale v tomhle případě trefil vedle, protože se nechal zmást tradovaným omylem. V skutečnosti byl „malý Korsičan“ o osm centimetrů vyšší než Volynskij a v dobovém měřítku měl střední postavu.
Napoleonský komplex
Napoleonský komplex je domněnka, že si muži menší vzrůst kompenzují přehnanou dominancí a agresivitou. K francouzskému císaři je toto označení ale nespravedlivé, protože s výškou 168-170 centimetrů patřil k dobovému průměru. Zhruba stejně vysoký byl i rakouský císař František I. a slavný admirál Horatio Nelson byl dokonce o něco menší. Ovšem s ruským carem Alexandrem I. (180 cm) a anglickým králem Jiřím IV. (178 cm) se srovnávat nemohl. Pověst o Napoleonově malé výšce zřejmě vznikla na základě rozdílných francouzských a britských měrných jednotek.
Posedlost malou výškou u Volyňského dospěla až do fáze, kdy začal vysoké lidi k smrti nenávidět. Vinil je ze všech svých životních neúspěchů. Dokonce si vymyslel spikleneckou teorii, podle níž lobby vysokých brání mnohem nadanějším osobám menšího růstu, aby se ujaly vlády nad společností.
„Takoví lidé jako já, jsou unikátní. Ty dlouhé zrůdy musí umřít ve strašných mukách, aby život byl lepší. Poznají, že s námi se nežertuje. Budeme je zabíjet znovu a znovu,“ napsal si budoucí terorista do jednoho ze dvou školních sešitů, kterým se svěřoval se svými myšlenkami.
Od politiky k terorismu
Volynskij se údajnou společenskou křivdu na zástupech malých lidí pokusil řešit i politicky. Obrátil se na Ústřední výbor KSSS s žádostí, aby vypracoval seznam všech malých lidí v zemi a uvnitř Sovětského svazu jim vymezil teritorium, odkud by byli vysídleni všichni vysocí.
Čtěte také
Úředník, k němuž se žádost dostala, si zřejmě poklepal na čelo a možná celou žádost kolegům vyprávěl jako anekdotu. Nemohl tušit, že pisatel se svůj v podstatě politický požadavek pokusí prosadit terorem.
Volynskij zatím na ulicích Krasnodaru zastavoval neznámé kolemjdoucí, kteří byli jako on podprůměrně vysocí, a nabízel jim členství v Lize lidí malého vzrůstu. Setkání to musela být bizarní.
Svou metodu náboru si opět poznamenal do školního sešitu: „Chodil jsem po ulicích, zastavoval jsem neznámé muže a ptal se jich: Kolik je vám let? Kde bydlíte? Pustil byste se do zápasu s vyšším, dobře stavěným mužem? Víte, že vaši ženu oplodní vysocí chlapi?“
Věda dala Volynskému za pravdu
Dnes existují desítky studií, které v něčem dávají Petru Volynskému za pravdu. Lidé menšího vzrůstu jsou znevýhodňováni, odborně se tomu říká „heigh discrimination“. A naopak vyšší lidé jsou na tom lépe, což je „heigh privilege“. Mezi vrcholnými manažery převažují vyšší lidé, protože jsou vnímáni jako autoritativnější a kompetentnější.
Z toho plyne, že vyšší lidé mají také vyšší příjmy. Například ze studie Anny Case, Christiny Paxson a Manhaz Islam zveřejněné v nber.com každý palec (2,5 cm) navíc znamená o jedno až dvě procenta vyšší mzdu. Výsledky samozřejmě vycházejí z průměrů a v praxi určitě najdeme i manažery menšího vzrůstu, kteří berou vice než jejich vyšší kolegové.
Zakladatel Ligy lidí malého vzrůstu se ale nesetkal s pochopením, několikrát byl bit a ti, kdo vyslovili souhlas se členstvím, tak učinili v duchu hesla „bláznům se nemá odporovat“. Pro neúspěch kampaně měl Volynskij vysvětlení – stal se obětí spiknutí lobby vysokých lidí. Zároveň propadl paranoickému stavu. Domníval se, že ho vysocí lidé sledují a opevnil se v bytě. Jeho agresivita rostla.
Na stavbě, kde pracoval, ostatním dělníkům vyprávěl, že chystá sérii teroristických útoků a vyhodí do povětří i Bílý dům. Tak se v SSSR říkalo budově Nejvyššího sovětu v Moskvě. Kolegové v práci se na účet duševně nemocného výborně bavili, ale opět nikoho nenapadlo, že svá slova myslí naprosto vážně.
Čtěte také
První obětí Volynského-teroristy se měl stát jeho bývalý lékař profesor Chromov. Toho podezíral, že mu tajně provedl sterilizaci. Ze střelného prachu a kuliček z ložisek vyrobil pekelný stroj, který umístil nad dveře psychiatrova bytu. Pokud by profesor vzal za kliku, bomba by vybuchla.
A teď se dostáváme k bodu, který je jen těžko pochopitelný. Podivného balíčku si včas všimla sousedka a zavolala policii. Profesor bez váhání ukázal na Volyňského. A tím případ skončil. Policisté mohli zastavit budoucího vraha, ale místo toho čin kvalifikovali jako výtržnost a bomby se zbavili tak, že ji hodili do řeky.
Bomba v autobusu
Autobusy po ránu bývají nacpané k prasknutí. V tom, který jel v Krasnodaru 14. června 1971 na trase Gercenova ulice – Radiozavod, mohlo být 80 až 100 cestujících. V 8:30 se ozval výbuch, tlaková vlna vytloukla sklo z oken v okolí, samotný autobus se zvedl do vzduchu a prakticky okamžitě začal hořet.
Na místě zahynulo pět lidí, dalších pět zemřelo na následky zranění v nemocnici. Desítky pasažérů utrpěly zranění. To vybuchla bomba ukrytá v kufru, který deset minut před tím položil vedle benzínové nádrže Volynskij.
Čtěte také
Přeživší lidé popsali muže menšího vzrůstu, jenž krátce před výbuchem z autobusu vystoupil. Kriminalistům se také podařilo zrekonstruovat bombu. Byla to ocelová nádoba hasicího přístroje naplněná střelným prachem a kuličkami z ložisek. Jako časovač posloužil obyčejný budík.
Teď si policisté vzpomněli na případ, který nedávno hrubě podcenili a opět navštívili profesora Chromova. Ten jejich podezření potvrdil. Volyňského zadrželi u nádraží Krasnodar-1.
Pří výsleších terorista nezapíral, jen opakoval, že bojuje proti spiknutí vysokých lidí a útisku malých. Forenzním psychiatrům tak nezbylo nic jiného než Volyňského prohlásit za nesvéprávného.
Místo soudu, který by zřejmě vynesl rozsudek smrti, ho tak čekal pobyt na samotce přísně střeženého oddělení psychiatrické léčebny, kde prožil tam 51 let, zemřel 15. března 2022. Podle pracovníků léčebny to byl zajímavý společník, ale nikdy ho neopustila myšlenka, že svět je pod nadvládou vysokých lidí a on se stal obětí jejich intrik.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Příběh kanibala Josefa: Zavraždil a snědl dva malé chlapce. Na svobodu se dostal díky amnestii
