Černá kronika SSSR: Krádež zlata tajemných Sarmatů, nad kterou zůstává rozum stát
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
- Archeologové našli v roce 1962 nedotčený sarmatský hrob
- Zlaté poklady zmizely z muzea během pouhých tří minut
- Zloděj vzácné historické artefakty roztavil na křížky
- Pachatel nechápal, proč za zničení památky dostal 15 let
Lvu Klejnovi, archeologovi z leningradské pobočky Akademie věd, se rozbušilo srdce. Podaří se mu po sto letech zopakovat v Novočerkassku velký úspěch jeho předchůdců a objevit poklad dávných Sarmatů? V roce 1864 tu v mohyle našli nevykradený hrob kněžny tajemných kočovníků. A skutečně! Klejnově skupině se roku 1962 podařilo nalézt dva hroby a jeden byl dokonce nedotčený. Odpočíval zde významný sarmatský bojovník se vším, co s sebou dostal na posmrtnou cestu …zbraně, zbroj a postroj na koně se zlatými ozdobami. A právě zlato o deset let později způsobilo, že příběh měl ve svém závěru neuvěřitelnou detektivní zápletku.
Ale my jsme teprve na začátku, v okamžiku, kdy vedení novočerkasského vinařského institutu potřebovalo rozšířit areál. Při výkopových pracích dělníci narazili na zvláštní předměty a nález nahlásili. Vzhledem k tomu, že v okolí už jedno významné archeologické naleziště v minulosti objevené bylo, přijela vědecká expedice až z Leningradu pod vedením Sofie Kapošinové.
Osudný rok 1962 v Novočerkassku
Nález sarmatského pokladu nebyl v roce 1962 jedinou událostí, která se odehrála v Novočerkassku, Byla tu ještě jedna mnohem dramatičtější – protesty a následný masakr dělníků továrny na výrobu elektrických lokomotiv.
Krátce před událostí v Sovětském svazu zdražilo maso a máslo, dělníkům současně klesly reálné mzdy a zvýšily se pracovní normy. To vedlo 1. a 2. června k protestům. Sovětská moc, v jejímž čele stál Nikita Chruščov, nepokoje potlačila silou, armáda a policie demonstraci rozehnala střelbou. Na místě zůstalo ležet 24 mrtvých a později bylo sedm organizátorů popraveno. Událost se podařilo utajit až do konce 80. let, kdy se o ní začalo mluvit v období gorbačovské „přestavby“.
Nález vzbudil senzaci a zájem o předměty projevila Ermitáž, ale tehdejší ministryně kultury Jekatěrina Furcevová rozhodla jinak – nález bude vystaven ve vlastivědném muzeu v nedalekém Rostově na Donu.
Vzhledem k tomu, že o této ženě ještě uslyšíme, měli bychom si o ní říct něco víc. Ať už by Furcevová vedla jakýkoliv resort, všude by byla stejně špatná. Její předností totiž nebyly odborné znalosti (původně pracovala jako dělnice v přádelnách), ale stranická loajalita.
ČTĚTE TAKÉ: Dezertéři v letadle pálili kulometem do cestujících. Zavraždili i policisty
Na ministerstvo kultury byla více méně uklizena, když Josifa Stalina v čele země vystřídal Nikita Chruščov. Ministryně ve funkci vydržela 14 let, ačkoliv značnou část energie věnovala společenské a profesní likvidaci umělců, s kterými měla osobní spory.
Poklad sarmatského válečníka se tak ocitl v prosklené vitríně Rostovského vlastivědného muzea, v sálu věnovanému dějinám oblasti, i když v leningradské Ermitáži by byl určitě lépe chráněn. A to se pro jeho další osud ukázalo jako naprosto zásadní.
Poklad zmizel
1. července 1972 se na dispečinku rostovské policie rozdrnčel telefon: „Tady Mazurenko, zástupce ředitele vlastivědného muzea, právě nás vykradli“. Do patnácti minut už před budovou muzea blikaly majáčky policejních aut. Ale bylo pozdě, zloděj zmizel a s ním i zlaté ozdoby z hrobu sarmatského válečníka. Na místě zůstala jen vitrína s rozbitým sklem.
Čtěte také
Vyšetřování ukázalo, že se nejednalo o žádnou rafinovanou akci. Zloděj se dovnitř dostal oknem. Na nich totiž v rozporu s předpisy chyběly mříže. Vedení muzea zastávalo názor, že muzeum není vězení a železné tyče by hyzdily historický ráz budovy.
Vitrína sice byla napojena na pult centrální ochrany, jenže signalizace nevedla přímo na policii, nýbrž do místnosti, kde klimbala důchodkyně, jediný noční ochránce muzejních sbírek.
Ta navíc nezavolala přímo na policii, ale náměstkovi ředitele. Policie tak na začátku ztratila cenný čas. Akci navíc zloděj provedl velmi rychle – pronikl do muzea, rozbil vitrínu, shrábl zlaté předměty a stejnou cestu zmizel. Na to mu stačily pouhé tři minuty.
Tajemní Sarmaté
„Ženy Saramatů jezdí na koních, loví, chodí do války a nosí stejný oděv jako muži,“ napsal v 5. století před n. l. řecký historik Hérodotos. To ale kočovníci ještě žili v euroasijských stepích. V okolí Novočerkasska se ale kočovníci objevili až o dvě stě let později. A nejbohatší hroby pocházejí z 1. až 2. století před naším letopočtem. Sarmaté neznali písmo a kusé zmínky se o nich objevily jen u antických autorů, ovšem zanechali po sobě důkazy o bohaté hmotné kultuře. Výrobky jejich řemeslníků doprovázely vážené členy sarmatské společnosti na jejich poslední cestě a dochovaly se v pohřebních mohylách (kurganech).
Když se zloděje nepodařilo přistihnout při činu, nezbývalo než vsadit na zdlouhavou policejní práci. Jedna z hypotéz vycházela z toho, že nevelká kování by mohla zmizet v zahraničí. S další teorii přišla i ministryně kultury Furcevová, podle níž poklad ukradl, nebo nechal ukrást archeolog Klejn, protože mu nedovolila předměty odvézt do Leningradu.
I když nápad už na první pohled působil hloupě, i ten museli kriminalisté prošetřit, a Klejna vyslechli. Archeologové byli nařčením tak rozhořčeni, že když se vyšetřovatelé na jejich pracoviště dostavili podruhé, přivítali je transparentem s nápisem: „My jsme vaše zlato neukradli!“
Zároveň ale policie pracovala s mnohem prozaičtější verzí, podle níž poklad mohl ukradnout někdo z obyčejných místních zlodějů. Pro případ, že by se zlato pokusil zpeněžit, nechala hlídat všechna místa, kde by se v Rostově zlato dalo prodat.
Černá kronika SSSR
Zatímco společnost měla směřovat k zářným zítřkům, v zemi sovětů se vraždilo, loupilo, kradlo. A protože Sovětský svaz byl skutečně velký, i zločiny tu byly pro nás svým rozsahem skoro nepředstavitelné. I když se aspoň o některých v sovětském dobovém tisku psalo, v Československu byste zmínky hledali jen těžko. Náš vzor totiž měl být bezchybný. Největším, nejzávažnějším a nejzajímavějším zločinům se bude věnovat seriál Černá kronika SSSR.
A nakonec dostali zajímavý tip…na lavičce u jednoho výkupu drahých kovů sedávali dva staříci, kteří sledovali, kdo vchází dovnitř. Pokud se zákazník v obchodě nedohodl, oslovili ho a nabídli mu víc peněz, než kolik by dostal od státu. Kriminalisté se na překupníky „pověsili“ a ukázalo se, že to byla správná volba. Po několika dnech je zadrželi právě v okamžiku, kdy dojednávali další kšeft.
Zlaté zuby z pokladu Sarmatů
Jejich klientem byl jakýsi Vasilij Antjušin. I když tomuto absolventovi pouhých sedmi tříd základní školy bylo teprve 23 let, už to bylo známá firma. Odseděl si pár let v pracovním táboře v Jakutsku, v oblasti známé těžbou zlata.
Ano, právě tím se Antjušin ve výkonu trestu zabýval a šlo mu to tak dobře, že si pár gramů drahého kovu dokázal nakrást. Po návratu z tábora se zlatá zrnka rychle rozkutálela, ale vřelý vztah k zlatu mu zůstal a tak ho napadlo vypravit se pro ně do muzea. To, že tam jsou vystavené zlaté předměty, se dočetl v novinách, které expozici věnovaly článek.
Čtěte také
Jak krádež probíhala, už víme. Opravdu to nebylo nic rafinovaného, ale rozum zůstává stát nad tím, co následovalo… Antjušin se po noční „práci“ nejprve prospal a pak se vypravil za město. Tam nejprve z předmětů vydloubal drahé kameny, které považoval za bezcenné a hodil je do vody. Zbytek pak roztavil.
Několik slitků odnesl k známému klenotníkovi, aby mu z nich udělal křížky na krk, ty se totiž dobře prodávaly. Část zlata mu nechal jako odměnu za práci. Klenotník si z něj nechal udělat nové zuby. Zbytek kovu měl zloděj stále u sebe.
„15 let za pár kousků zlata?“ nevěřícně reagoval na rozsudek Antjušin. Nechápal, proč dostal trest skoro, jako kdyby někoho zabil. Jeho sedm tříd školní docházky nestačilo k tomu, aby mu došlo, že škoda nevznikla krádeží samotného kovu, ten se nakonec skoro všechen našel, ale zničením vzácné historické památky.
Každý archeolog vám potvrdí, že hodnota materiálu je v podstatě zanedbatelná ve srovnání s cenou historickou. Proto, když se budete v muzeu ptát, jakou cenu ty zlaté věci mají, dostanete neurčitou, ale zcela pravdivou odpověď – ta cena je nevyčíslitelná.
Poklady mívají neklidné osudy a to nejen v minulosti staré mnoho desítek let. Jeden případ je zcela aktuální. Sarmaté měli blízké příbuzné – Skyty a velká část jejich hmotného dědictví se nacházela v muzeích na ukrajinském Krymu.
Čtěte také
Před ruskou okupací v roce 2014 putovalo 565 nejvýznamnějších exponátů na velkou výstavu do Nizozemska. Když Krym obsadila ruská armáda, Kyjev i Moskva požadovaly jejich vydání. Po téměř deseti letech soudních tahanic, tedy krátce před tím, než Rusko rozpoutalo další válku, Ukrajina spor vyhrála. Teď jsou exponáty uloženy v Národním muzeu dějin Ukrajiny. Co se stalo s ostatními předměty, které zůstaly na okupovaném Krymu? Zřejmě teď leží hluboko v depozitářích petrohradské Ermitáže.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Homosexuální pár z Prahy u sebe nechal bydlet prostituty. Ti hostitele zavraždili a uvařili
