Českem se psem: Výprava za přírodním pokladem Nízkého Jeseníku

Naše výprava začíná v malé vesničce Rešov, kde zaparkujeme auto na místním neplaceném parkovišti, které se nachází přímo na jejím začátku u cedule s názvem obce. Tentokrát jsem pro naši výpravu zvolila kratší, přibližně 4,5kilometrový okruh. Holky natěšeně vyskakují z auta a já si je tradičně připínám k sedáku. Z parkoviště jdeme směrem do centra obce po asfaltové silnici.

Po chvíli narazíme na první ukazatel k Rešovským vodopádům, které jsou od tohoto místa vzdálené pouhých 1,5 kilometru. Kousek cesty vede chatovou osadou. Holky mám stále připnuté k sedáku pro případ, že by u neoplocených chat, kterých je tu většina, byl nějaký zvířecí kamarád. Holky mají tradičně v novém prostředí čumáky zabořené do země a zkoumají kde co. Na konci chatové osady odbočíme vpravo a za zatáčkou se před námi objeví Fialův mlýn – velký dům, na kterém právě probíhá rekonstrukce. Stejnojmenný turistický rozcestník nám hlásí, že za 500 metrů jsme u vodopádů.

Nečekaný Locapád

Kousek za mlýnem narazíme na dřevěný můstek přes říčku Huntavu. U můstku je plácek pro odpočinek a my se tu na minutku zastavíme. Holky pouštím z vodítek, ať se v říčce osvěží. V návalu energie se začnou honit, skáčou do vody, lítají tam a zpět a navzájem se škádlí. Nechám je se vyřádit a rozhlížím se po okolí. Všude na zemi je spadané listí, stromy jsou už skoro holé. Po chvilce hodím očko po holkách, ty si našly vlastní program. Loca honí vlnky ve vodě, které si sama tlapkou vytváří, a Koule se klasicky čvachtá. Nechám je pokračovat v jejich činnosti a jdu se projít po dřevěném můstku. V tu ránu mě holky zbystří a střemhlav se obě řítí za mnou. No tak to nedopadne dobře!

Můstek je na jejich tempo příliš kluzký. Opatrnější Koule to ustojí. Loce při náletu na můstek podjedou zadní nohy a sklouzne z něj rovnou dolů do vody. Naštěstí je můstek nízký a v říčce je vody, která pád zbrzdí, dostatek. Ihned se k Loce rozběhnu. Ta stojí celá mokrá ve vodě a nechápe, co se stalo. Po chvíli se oklepe a už by si to mazala zpátky na můstek. Vtom ji zastavím a připínám si obě k vodítku. Ještě okem zkontroluji, zda je Loca v pořádku. Pád se naštěstí obešel bez úrazu. Musím si dávat větší pozor, tenhle terén není pro dvě divošky ideální.

Popojdeme kousek dále a jsme tu! Před námi se otevírají nádherné Rešovské vodopády. Rozhlížím se kolem, nikde nikdo, jsou tu jen pro nás. Terén vypadá náročně, všude kolem je kluzké kamení a dřevěné lávky. Připomíná mi to naši výpravu údolím Bílé Opavy. Holky mám stále připnuté. Překonáváme kluzké překážky. Před námi je řada dřevěných žebříků a lávek vedoucích až k vrchu vodopádů. Tak jdeme na to. Naší výhodou je, že stoupáme směrem nahoru, holky jsou tak pro mě lépe ovladatelné, než kdybych je musela brzdit cestou dolů. Lávky i žebříky lemuje zábradlí, použití sedáku mi opět zajišťuje volné ruce, kterými se přidržuji. Často se během výstupu zastavuji a pozoruji krásu, kterou příroda vytvořila.

Osvěžení za odměnu

A jsme nahoře! Za to, že byly holky při výstupu obtížným terénem vzorné, jim dopřávám trochu svobody, ať se po náročnějším výstupu trochu protáhnou. Koule toho využívá a skáče rovnou do tůňky pod menším vodopádem. Občas jí hodím do vody klacek a ona mi ho s nakažlivou psí radostí nosí zpět. Místo je ideální k odpočinku i pro mě, dopřávám si tedy malou svačinu.

Z mapy, kterou jsem si předem nastudovala, vím, že bychom za chvíli měly narazit na velký skalní útvar Čertova stěna, který se nachází blízko zříceniny hradu Rešov. A opravdu – velké skalní útvary a nádherná příroda kolem. Díky vlhkosti je kolem skal vše krásně zelené. Loca mi na chvíli zmizí z dohledu. Že by ji Čertova stěna k sobě lákala? Co si budeme říkat, i když dokáže být nevinně roztomilá, pořádného čerta v sobě nezapře. Stačí zavolat a Loca ze zelené divočiny vyskočí jako malý čertík.

Pokračujeme dále po lesní pěšině, která nás dovede okruhem až k parkovišti. Cesta zpět se již nese v klidném duchu. Žádný náročný terén už nás nečeká a holky, i když jsou na volno, ťapkají vzorně přede mnou. Pouze jednou musíme překonat těžší překážku v podobě překročení říčky Huntavy, kde chybí můstek (na mapě vyznačený byl). Místo toho jsou tu jen úzké klády spojující dva břehy. Pro holky hračka, ty to vezmou rovnou přes vodu. Já se sice při přechodu trochu zapotím, ale nakonec to zvládnu suchou nohou.

Když se vrátíme na parkoviště, kde přibyla pouze další dvě auta, holky vypadají spokojeně. Už se určitě těší, co pro ně příště zase vymyslím.