Česko směřuje k důchodové propasti. Porodnost nás už nespasí, varuje ekonom Hradil
ilustrační foto Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Důchodový systém? Peníze neleží nikde. Český důchodový systém míří k největší zátěži v moderní historii. Hlavní ekonom společnosti INVESTIKA Vít Hradil v rozhovoru vysvětluje, proč peníze na budoucí důchody už v systému nejsou, proč porodnost ani masivní imigrace Česko nespasí a jak se má každý sám připravit na stáří.
Český důchodový systém stojí téměř výhradně na průběžném financování – tedy na tom, co dnes vydělají pracující. A to je podle hlavního ekonoma společnosti INVESTIKA Víta Hradila zásadní problém. „My vůbec nemáme nic naspořeno. To, co dnes pracující vydělají, se příští měsíc okamžitě rozprostře na výplatu důchodů,“ vysvětluje.
Podle něj lidé často mylně věří, že si platí sociální pojištění „na sebe“. Tak to ale není: „Občas slyším výkřiky typu: Já jsem tolik let platil, mám nárok. Bohužel žádné vaše peníze nikde neleží.“
Průběžný systém má sice výhodu stabilního fungování i v čase krizí, ovšem jeho slabinou je demografie. „Mladých bude málo, starých hodně. A to prostě nevychází,“ dodává Hradil ze společnosti INVESTIKA.
Okno příležitostí jsme propásli
Podle ekonoma by ideální byla kombinace průběžného a fondového systému. Jenže Česko podle něj promarnilo dobu, kdy byl přechod realistický. „Mohli jsme to udělat kolem přelomu tisíciletí. Tehdy byla populace mladší a stát měl rezervy. Švédsko to tehdy udělalo, my ne.“
Dnes už je podle Hradila pozdě: „Teď už nezbývá než držet se toho, co máme. Nemáme mladou populaci ani státní finance v kondici, abychom zvládli platit dva systémy zároveň.“
Evropa dává na důchody nejvíce na světě
Mezinárodní srovnání štědrosti důchodů je podle Hradila ošidné, ale trend je jasný: Evropa investuje do penzí obrovské prostředky. „Můžete být štědří tolik, kolik chcete. Ale čím víc dáte na důchody, tím méně máte na školy, silnice nebo zdravotnictví.“
Dlouhodobě to podle něj snižuje konkurenceschopnost: „Neříkám, že je to jediný problém, ale Evropa vyniká tím, kolik dává na důchody – a zároveň tím, že ztrácí dech v ekonomice.“
Porodnost nás nespasí
Státy běžně uvažují o podpoře porodnosti jako cestě z demografického útlumu. Hradil ale varuje, že to už Česku nepomůže. „Porodnost klesá v celém vyspělém světě. Není to naše specifikum. A i kdybyste ji teď zázračně zvýšili, výsledky přijdou až za 30 nebo 35 let.“
A to je pozdě. „V roce 2055 by už byl státní bankrot dávno za námi,“ říká ironicky. Navíc je podle něj málo žen v reprodukčním věku: „Z mála žen neuděláte hodně dětí, i kdybyste je nadchli sebevíc.“
Imigrace pomůže jen částečně
Nová vláda chce zjednodušit příchod pracovníků do Česka. Pomůže to? Ano, ale ne zásadně. „Pokud přijdou lidé v dobrém věku a s kvalifikací, trochu to pomůže. Ale abychom tím vyřešili celý problém, potřebovali bychom nerealistická čísla,“ říká Hradil.
Příklad přílivu Ukrajinců podle něj ukazuje, že dopad existuje – ale malý: „Udělá to malou vlnku. Ne tsunami, kterou potřebujeme.“
Zbývá ekonomický růst
Možné řešení zní - ekonomika bude rychle růst. Jenže podle Hradila je to spíš sen než plán. „Každá vláda na světě chce vysoký růst. A většinou ho nedosáhne. Doufat, že právě teď přijde zázrak, není strategie.“
Ekonom upozorňuje, že bohatnutí společnosti automaticky zvyšuje i nároky důchodců: „Lidé se porovnávají s okolím. Když všichni bohatnou, očekávají růst i důchodci. Takže to dlouhodobě nůžky zase rozevírá.“
Přebytky v systému
Ačkoliv Národní rozpočtová rada upozorňuje, že důchodový účet bude v následujících letech v přebytku, podle Hradila jde o optický efekt. „Husákovy děti ještě nejsou v důchodu. Až odejdou kolem roku 2035, křivka se zlomí a problém začne být akutní.“
Politici ale podle něj často řešení odkládají: „Problém je daleko. A když je daleko, vždycky se najde důvod, proč ho politicky neřešit.“
Fialova reforma?
Přesto Hradil oceňuje reformu minulého kabinetu. „Byla velmi důležitá. Po desetiletích někdo řekl: Dobře, já to vezmu na sebe.“ Změny podle něj snížily budoucí tlak na státní kasu o desítky miliard ročně: „V těch padesátých letech to dělá asi 150 miliard ročně.“
A hlavně byla podle něj spravedlivá: „Náklady rozložila rovnoměrně na všechny generace po roce 2035. Když už musíte kousnout do hořkého jablka, je fér, že to bolí všechny stejně.“
Jak se připravit na stáří
První pravidlo podle ekonoma: nespoléhat jen na stát. „Nesmíme být alarmisté. Ale realisticky. Náhradový poměr může klesnout o 10 %. Pokud vám to nestačí, musíte si odkládat.“
Mladí mají podle něj výhodu času: „Když vám je 30, trefili jste špatnou demografii, ale zase máte 30 let času. Složené úročení je mocná věc.“
Strategie podle věku:
Mladí (20–35 let)
Můžete jít do nejdynamičtějších investic – typicky akcií. Ty dělají průměrně 8 % ročně.
I sto korun měsíčně, necháte-li je tam 30 let, udělá velké peníze.
Střední věk (35–50 let)
Už to chce tisícikoruny. Od stovek vás nezachrání nic, pokud chcete mít důchod jako vaši rodiče.
Před důchodem (55+)
Tady už rotujete od akcií ke stabilnějším nástrojům. Nechcete riskovat propad ve chvíli, kdy peníze potřebujete.
Kam se obrátit o pomoc
Hradil zdůrazňuje, že běžný člověk se investic bát nemusí. „Dnes vám poradí banka, investiční společnost nebo finanční poradce. Pokud má firma renomé a je regulovaná, nepodvede vás.“
Stačí několik informací. „Zajímají je dvě věci: kolik můžete odkládat a co očekáváte na konci. Zbytek je o výběru strategie, “ říká ekonom a dodává, že nemusíte začínat ve velkém: „I nízké stokoruny mají smysl – pokud začnete včas.“
Celý rozhovor najdete ve videu.
