Československo zabavilo Němcům majetek za 120 miliard. S bohatstvím ale odešli dělníci i elity
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Z Československa se musely vystěhovat přes dva miliony lidí.
Co si mohli vzít s sebou? 50 kg věcí, cennosti žádné.
Zabavený majetek byl ve výši dvojnásobku tehdejšího ročního rozpočtu republiky.
Odsunem téměř třetiny populace stát přišel o pracovní sílu i odbornou elitu.
Sudetští Němci se po podpisu Mnichovské dohody doslova přes noc stali občany německé třetí říše se všemi výhodami, ale také důsledky, jako byla služba téměř milionu z nich v řadách wehrmachtu. O šest a půl roku později ale přinesl konec války německým obyvatelům Československa absolutní pohromu. Přišli o veškerý majetek a byli postupně odsunuti do Německa a Rakouska. Hodnotu majetku, který po nich zůstal, československý stát odhadl na 120 miliard tehdejších korun.
V květnu 1945 žilo na území Československa zhruba 3,2 milionu Němců, z toho asi 2,2 milionu v Čechách, 700 000 na Moravě, 300 000 ve Slezsku a přibližně 100 000 na Slovensku. Během následujícího nuceného odsunu byla drtivá většina z nich vysídlena. Po roce 1953 už v zemi žilo jen kolem 150 000 lidí hlásících se k německé národnosti.
ČTĚTE VÍCE: S Benešovými dekrety nesouhlasím, říká Posselt. Na sjezdu sudetských Němců o nich mluvit nebude
V průběhu organizovaného odsunu si každý mohl vzít maximálně 50 kg zavazadel a maximálně 1000 říšských marek (RM). Ty ale na konci války prudce devalvovaly a prakticky ztratily hodnotu. Za kilogram másla nebo kus masa dali lidé na černém trhu běžně stovky marek.
Do limitu hmotnosti si lidé mohli sbalit ošacení, prádlo, obuv, lůžkoviny, kuchyňské potřeby a osobní doklady. Z cenností nepodléhaly konfiskaci jen snubní prsteny, vše ostatní muselo zůstat na místě. Lidé zanechávali své domy a byty, jako by si jen nakrátko odskočili. Zejména těžké předměty, jako nábytek, knihy nebo nádobí se v opuštěných domech a bytech nacházely ještě dlouho po válce.
Čtěte také
Domy, byty, pole a továrny
Podle archivních dat z pozemkových knih a poválečného Osidlovacího úřadu propadlo státu přibližně 300 až 400 000 statků, vil a rodinných domů a zhruba 350 až 400 000 bytů v činžovních domech. Ty byly postupně při dosidlování pohraničí přidělovány Čechům a Moravákům přicházejícím z vnitrozemí, ale také Slovákům, volyňským Čechům a Čechům z rumunského Banátu.
Kromě toho museli němečtí majitelé opustit na tři miliony hektarů zemědělské a lesní půdy s dopravními prostředky i zvířaty. Byly zkonfiskovány stovky pivovarů, textilek a dolů a desetitisíce dalších průmyslových a živnostenských objektů – vše spolu s veškerým vnitřním vybavením.
Například na Karlovarsku bylo zabaveno přes tisíc různých podniků, nejčastěji se jednalo o textilky, porcelánky, sklárny a tradiční výrobu hudebních nástrojů. Na Ústecku došlo k zabavení velkých chemických závodů (dnešní Spolchemie) a třeba v Liberci propadly státu významné textilní závody, které před válkou patřily německým rodinám včetně impéria rodiny Liebigů.
Hodnota majetku sudetských Němců
Z výčtu je jasné, že určit hodnotu majetku, který po sobě vysídlení Němci zanechali, je prakticky nemožné. Určitým vodítkem mohou být čísla, s nimiž Československo v prosinci 1945 zamířilo do Paříže na konferenci 18 zemí bývalé protihitlerovské koalice. Konference měla projednat otázku náhrady škod prostřednictvím zabavování majetku německé říše a jejích občanů v zahraničí, zabavování majetku přímo v Německu a budoucích reparačních plateb.
Podle českého diplomata Jiřího Šitlera si československá vláda nechala pro potřeby této konference odhadnout celkovou hodnotu majetku bývalých československých občanů německé národnosti na 100 až 120 miliard Kčs.
Čtěte také
Vyjádřit tuto částku v dnešní měně je velmi obtížné, protože měnová reforma z roku 1953 zcela překopala finanční systém státu. Pro představu o objemu zabaveného majetku ale můžeme uvést například rozpočet státu pro rok 1948. Příjmy celého Československa byly 62,3 miliardy Kčs, výdaje pak 66,1 miliardy Kčs. Zabavený majetek sudetských Němců tak představoval dvojnásobek ročního rozpočtu republiky, včetně Slovenska.
„V případech konfiskací nejde o otázku individuální viny či neviny. Konfiskační zákony totiž nebyly trestem za individuální zločiny, ale patřily do oblasti válečného práva. Byly ve své době sankcí proti nepřátelskému státu a jeho občanům, která jej měla donutit k náhradě utrpěných škod,“ vysvětluje Šitler s tím, že Československo nebylo jediným státem, který majetek Němců konfiskoval.
Čtěte také
I když to tak původně vláda nezamýšlela, stal se nakonec zabavený majetek sudetských Němců součástí reparací, které Československo na Německu požadovalo a jejichž celková výše byla na konferenci v Paříži stanovena na 306 miliard Kčs. Podle českého ministerstva zahraničí přitom bylo ze strany Německa vyplaceno celkem 230,1 milionu Kč, tedy zanedbatelná část. Přesto dnes ústy ministerstva „česká strana považuje tuto otázku za uzavřenou a vyřešenou. Seriózní debata na toto téma není momentálně na pořadu dne“.
Hodnota odsunu
Ve světle těchto údajů vyvstává otázka, o kolik československý, resp. český stát vysídlením Němců a zabavením jejich majetku nakonec přišel. Národní správa a poté komunistický režim způsobily plíživou destrukci celých průmyslových oborů, které kdysi plnily státní pokladnu.
Odsunem téměř třetiny populace stát přišel o pracovní sílu i odbornou elitu. Dosidlování pohraničí vázlo, mnoho neobydlených domů se zřítilo a dnes už po nich není ani památky. V drtivé většině pohraničních oblastí dnes žije méně lidí než před druhou světovou válkou. Z přínosu, který měl majetek sudetských Němců představovat, se tak stala chiméra, která Česko zatěžuje dodnes.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: V Brně lidé postavili „barikádu“ proti sudetským Němcům. Pavel a Steinmeier vydali prohlášení
