Český Titanic. Při katastrofě SS Eastland zahynuly stovky Čechů, zemřel každý třetí pasažér Zdroj: čtk/profimedia.cz
Je tomu rovných 110 let od jedné z nejtragičtějších lodních katastrof, při které umírali i suchozemští Češi. Stalo se to 24. července roku 1915 v Chicagu, kde se ve vodách Michiganského jezera potopila loď SS Eastland, a to jen pár metrů od břehu. Na palubě tehdy bylo přes 2 500 lidí, z nichž zahynulo 844, tedy každý třetí pasažér. Mezi zemřelými bylo i 220 Čechů. Potopení SS Eastland tak získalo smutný přívlastek – „Český Titanic“.
Měl to být poklidný výlet s piknikem pro zaměstnance společnosti Western Electric a jejich rodiny. Místo toho se však odehrála tragédie obřích rozměrů, a to s velmi smutnou českou stopou.
ČTĚTE TAKÉ: Bible nacismu: V Mein Kampf nastínil Hitler zvrácenou vizi, řádky diktoval za mřížemi
Zmíněná společnost si na 24. července 1915 pronajala výletní parník SS Eastland, tou dobou již více než dekádu využívané a osvědčené plavidlo, aby přepravila řadu svých zaměstnanců i jejich rodin z Chicaga do městečka Michigan City v sousední Indianě. Mimo SS Eastland přepravu zajišťovaly další čtyři lodě.
Většina pracovníků, často imigranti z Evropy, byla z továrny Hawthorne Works v chicagské čtvrti Cicero – místa, které bylo po léta známo našincům právě díky silné české komunitě. Samotné Chicago bylo navíc v době kolem 1. světové války po Vídni městem s druhou nejvyšší populací Čechů za hranicemi. A právě z českých zemí pocházela velká část nádeníků zmíněné společnosti – někteří z nich měli tu smůlu, že se nalodili na palubu Eastlandu.
Okolo 7. hodiny ranní se cestující začali tlačit na palubu lodi. Nakonec se na ni dostalo 2 572 lidí. V 7:28 došlo k osudné tragédii. Jen kousek od břehu se kvůli velkému počtu lidí na palubě SS Eastland převrátil na bok a zůstal ležet na dně řeky Chicago v přístavu stejnojmenného města. V hloubce pouhých šesti metrů a při stejné vzdálenosti od břehu došlo k největší lodní tragédii s českou stopou.
Kapitán lodi Harry Pedersen patřil mezi ty, jejichž nohy se ani nenamočily. Při převrácení SS Eastland jednoduše společně s dalšími přelezl na bok a nic se mu nestalo. Takové štěstí však lidé uvnitř lodi neměli.
Kolemjdoucí v přístavu se začali podle dobových svědectví hrnout na místo a snažili se všelijak pomoci. Někteří skákali do vody pro cestující, jiní jim házeli cokoliv, co jim přišlo pod ruku, a tonoucí se lidé by se toho mohli chytit, aby se aspoň udrželi na hladině. Některé z hozených věcí však nakonec dopadly přímo na hlavy lidí ve vodě, čímž je omráčily a zatlačily pod vodu. „Bože, ten řev byl strašný, že mi stále zní v uších,“ líčí dobové svědectví jednoho z přihlížejících Smithsonian Magazine.
Jednou z kolemjdoucích byla i zdravotní sestra pracující pro Western Electric Helena Řepová. Podle zmíněného magazínu na místě zachovala duchapřítomnost.
Obvolala místní restaurace, aby do blízké nemocnice, kam lidé z Eastlandu mířili, dovezly horkou polévku a kávu. Lehce zraněné pak umisťovala do projíždějících aut, aby je odvezly přímo k ní domů. „Prostě jsem si stoupla do silnice a zastavila zrovna první vozidlo, které jelo kolem. Naložila jsem jej lidmi a řekla řidiči, kam je má odvést. Žádný řidič mi neřekl ne,“ cituje Smithsonian zdravotní sestru. Na americký způsob o ní píše jako o „Helen Repa“.
Z 2 572 pasažérů lodi zahynulo celkem 844 lidí. Z toho 220 byli Češi. V podstatě tak při lodní katastrofě zahynul každý třetí člověk na palubě. Mnozí z utonulých byli podle americké pobřežní stráže ženy a děti – příbuzní pracovníků.
Většina českých cestujících, kteří potopení SS Eastland v chicagském přístavu nepřežili, dnes leží pohřbena na Českém národním hřbitově v Chicagu. Právě tam se nachází i malý pomník.
Proč se loď za klidného počasí potopila? Důvodem byla nestabilita SS Eastland daná konstrukcí a mnoha dodatečnými úpravami.
Ve stejném roce ještě před nehodou došlo ke změně zákona, přičemž nově úřady vyžadovaly po lodních přepravcích, aby lépe zajistily bezpečnost svých pasažérů. Americká vláda pod taktovkou prezidenta Woodrowa Wilsona tak přímo reagovala na tři roky starou tragédii lodí Titanic. Loďaři, včetně vlastníků Eastlandu, měli dvě možnosti – buď snížit kapacitu svých lodí, nebo přidat více záchranných člunů.
U Eastlandu se majitelé lodi rozhodli pro druhou možnost, protože nechtěli snižovat množství cestujících. A to navzdory faktu, že už tak byla tato loď považována za velmi těžkou a zároveň špatně konstruovanou. Eastland měl vysoké těžiště a balastní nádrže k čerpání vody, aby byl zajištěn hlubší ponor a stabilita, nebyly dostatečně funkční. Loď na sobě navíc měla celou řadu dodatečných úprav ke zvýšení rychlosti a navýšení kapacity, které však měly svoji stinnou stránku: Eastland byl podle Smithsonian magazínu čím dál méně stabilní.
„Říkalo se, že se chovala jako jízdní kolo – byla nestabilní při nakládání a nástupu či naopak vykládání a vystupování, avšak naopak při jízdě stabilní byla,“ napsal ve své knize „Eastland: Odkaz Titaniku“ o lodi americký historik George W. Hilton.
SS Eastland byl vyzvednut ještě téhož roku a prodán americkému námořnictvu. Loď byla přestavěna na dělový člun a dostala i nové jméno – USS Wilmette. Tím začal její druhý život.
Během druhé světové války fungovala jako pomocné plavidlo a poté, co Američané vstoupili do konfliktu, se na ní školili dělostřelci pro službu na ozbrojených obchodních lodích.
Konec SS Eastland, respektive USS Wilmette, přišel dva roky po 2. světové válce. Na konci října 1946 byla prodána chicagské firmě Hyman Michaels Company ke sešrotování. To bylo dokončeno v roce 1947.
PODÍVEJTE SE: Střela, která měnila dějiny: Trump před rokem unikl smrti, pomohl mu atentát do Bílého domu?
prima-cnn-news
prima-zeny
prima-zoom
prima-fresh
prima-cool
playboy
lajk
prima-living
