Zapomenutý únos „cigaretového letu“: Tragédie Miss Macao před 77 lety dospěla až k 11. září Zdroj: Jack Birns/The LIFE Picture Collection/Shutterstock/CNN
Když hydroplán Miss Macao dle plánu nedosedl na letiště v Hongkongu, svět se v oblasti bezpečnosti začal měnit. A to i přesto, že si to mnozí ještě dvacet let neuvědomovali. Od momentu, kdy se čtveřice mužů čínské národnosti rozhodla poprvé v historii převzít kontrolu nad letadlem a unést jej, uplynulo 16. července 77 let. Plán únoscům ani v nejmenším nevyšel, po odporu posádky stroj ztroskotal, přičemž jediným přeživším byl jeden ze strůjců tragédie. Tehdy se o incidentu mluvilo jako o „leteckém pirátství“, o něčem bezprecedentním. Bezpečnost vzala na úkor byznysu za své – a vše nakonec dospělo až k útokům 11. září.
Dnes trvá cesta mezi přístavními městy Hongkong a Macao hodinu vysokorychlostním trajektem. V letech 1948 až 1961, kdy byla obě města součástí kolonií evropských mocností, si však bohatí turisté mohli k přesunu vybrat krátký let.
A k tomu sloužila Miss Macao.
Žádná královna krásy, ale hydroplán typu Consolidated Model 28 Catalina. Pasažéry stroj přepravoval z portugalského Macaa do britského Hongkongu, přičemž cesta trvala okolo 20 minut.
Tyto krátké spoje se pak nazývaly „cigaretové lety“. Důvod? Doba trvání spoje totiž odpovídala času, který dříve lidé potřebovali k vykouření jedné cigarety, připomíná web CNN. To navíc bylo i možné, tehdy v letadlech neplatila žádná pravidla zakazující kouření.
„Tehdy bylo nastoupit do letadla jako jet autobusem,“ sdělil Dan Porat, profesor historie na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Pokud si to cestující mohli dovolit, mohli si koupit letenku při nástupu do letadla, aniž by si ji museli předem rezervovat.
Macau Air Transport Company, dnes již neexistující pobočka hongkongské vlajkové letecké společnosti Cathay Pacific, provozovala dva z hydroplánů Catalina. Vzhledem k tomu, že Macao nemělo letiště ani pozemky vyčleněné pro přistávací dráhu, mohly stroje startovat z pobřežních vod.
Létání se navíc stalo oblíbeným dopravním spojením obchodníků, kteří potřebovali mezi městy cestovat. Zejména si tuto formu cestování oblíbili ti, kteří dováželi zboží jako zlato – Macao tehdy bylo jediným otevřeným zlatým trhem ve východní Asii.
Před 77 lety, 16. července 1948, však Miss Macao na letiště Kai Tak dle plánu nedosedla.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Nové záběry ukazují, jak muže nasál v Bergamu motor letadla. Personál si v hrůze zakrýval oči
Úředníci v Hongkongu rychle spustili poplach a místní policie začala prohledávat vody mezi přístavními městy. Jediný přeživší, 24letý čínský rýžový farmář jménem Wong Yu, byl zachráněn rybářem a převezen do nemocnice v Macau.
Podle několika tehdejších zpráv měl Wong zlomenou nohu a na sobě záchrannou vestu, kterou se mu podařilo uchopit při pádu letadla. Ačkoli Wong tvrdil, že je obyčejným pasažérem a letadlo explodovalo ve vzduchu, nesrovnalosti v jeho výpovědi a podezřelé chování dovedly vyšetřovatele k jinému vysvětlení.
ČTĚTE TAKÉ: Školní výlet skončil bojem o život. Deset let po tragédii přeživší „stezku smrti“ pokořili
Miss Macao se zřítila do moře, když ji převzali „letečtí piráti“, což hongkongský anglický deník China Mail označil za „bezprecedentní událost v historii letectví“.
V den posledního vzletu měla Miss Macao v kokpitu dva piloty: amerického kapitána Dalea Cramera a australského prvního důstojníka Kena McDuffa, oba bývalé vojenské letce.
Celkem bylo na palubě 27 osob. S 24 cestujícími a piloty cestovala také jediná letuška, Delca da Costa, portugalská občanka z Macaa, která byla zároveň McDuffovou přítelkyní.
Čtyři z cestujících však neměli v úmyslu letět do Hongkongu. Ve své výpovědi Wong uvedl, že on a tři jeho spolupachatelé prodali vše, co vlastnili, aby si mohli koupit letenky. Důvod? Počítali s tím, že výnos z trestného činu bude stát za to.
Jak líčí historik Luis Andrade de Sa ve své knize „Letectví v Macau: Sto let dobrodružství“, krátce po vzletu letadla z Macaa se čtyři únosci pustili do akce: jeden z nich vtrhl do kokpitu a požadoval, aby piloti předali kontrolu nad letadlem. Podle historických záznamů absolvoval hlavní únosce, Chiu Tok, letecké kurzy a plánoval převzít velení nad letadlem ve chvíli, kdy budou piloti zneškodněni.
Nikdo z únosců však nepředpokládal, že kapitán Cramer odmítne řízení předat a že v hlavní kabině dojde k odporu. K pilotům se připojili také cestující, přičemž jeden z nich se začal s únosci prát.
Zazněla rána.
Po hlavním únosci se důstojník McDuff ohnal železnou tyčí.
Zazněly další výstřely.
Únosci oba piloty zastřelili, přičemž tělo kapitána dopadlo na joystick, což způsobilo pád stroje do Jihočínského moře.
Nikdo, kromě Wonga, pád letadla nepřežil.
Příběh jediného přeživšího však nedával smysl. Výbuch? Tato verze byla po nalezení trosek rychle vyvrácena – Miss Macao byl proděravěný kulkami.
Co se však skutečně stalo, bylo těžké zjistit. Wong byl ve špatném nejen fyzickém, ale i duševním stavu. Policie proto od možnosti tvrdého výslechu upustila. Přišla však s jiným a vskutku neortodoxním plánem: zaplnili nemocnici spícími agenty.
Desítky čínsky mluvících tajných policistů, kteří se vydávali za pacienty, dostaly za úkol spřátelit se s Wongem. Nakonec ho přiměly přiznat, co se ve skutečnosti na palubě Miss Macao stalo.
Plán únosců spočíval v tom, že se zmocní letadla a přesměrují ho do města v provincii Guangdong v jižní Číně, kde by pasažéry a posádku okradli o cennosti a následně je drželi jako rukojmí za výkupné.
Nikdo neměl zemřít.
Únos letadla Miss Macao byl natolik novátorský, že nikdo nikdy pro tuto situaci nepoužil slovo „únos“. Tisk před 77 lety hovořil o „leteckém pirátství“ či „pirátství v oblacích“.
Koncept skenování cestujících detektorem kovů před nástupem do letadla byl ještě desítky let vzdálený. Prováděly se pouze nejzákladnější bezpečnostní kontroly, při nichž byly náhodně otevřeny a prohledány některé kusy zavazadel.
Na chabou bezpečnostní kontrolu se únosci připravili. Zbraně si připevnili k nohám černou šňůrkou. Deník China Mail tehdy navíc informoval, že jeden z nich schoval náboje do dutiny v podrážce boty.
Ačkoli Wong nakonec odvyprávěl celý příběh o tom, co se na palubě Miss Macao stalo, panovala nejistota ohledně toho, jak ho stíhat – a kdo to udělá.
Portugalské úřady v Macau uvedly, že protože letadlo patřilo britské společnosti, musel by se Wongův proces konat v Hongkongu. Ale vzhledem k tomu, že únosci byli všichni Číňané, britské úřady v Hongkongu mínily, že případ nespadá do jejich jurisdikce.
Nakonec byl Wong v roce 1951 deportován z Macaa do pevninské Číny, kde krátce nato zemřel. Bylo mu 27 let. Nikdy nebyl souzen za loupež, vraždu ani pirátství.
Pokud jde o dvě bývalá koloniální města, jejich letecký průmysl v následujících desetiletích vzkvétal.
Hongkong se stal jedním z největších leteckých uzlů světa. Město se stalo finančním centrem a bránou do pevninské Číny. Přerostlo i letiště Kai Tak, které bylo v roce 1998 uzavřeno a nahrazeno větším mezinárodním letištěm v Hongkongu, které je trvale řazeno mezi nejlepší letiště světa.
Mezitím v roce 1995 bylo otevřeno mezinárodní letiště v Macau. V současné době má letiště malou expozici o důležitých událostech v letectví, které se v místě odehrály – včetně únosu Miss Macao.
Příběh o únosu letadla na trase Hongkong-Macao rychle zmizel z novin.
Mnoho lidí v rodícím se odvětví komerční letecké dopravy ho považovalo za ojedinělý hrozný incident a nevěřilo, že únosy letadel – nebo „únosy v oblacích“, jak se jim v době jejich největší popularity říkalo – se stanou běžnou záležitostí.
Panovaly také obavy, že přílišné mediální pokrytí tohoto příběhu odradí potenciální cestující.
Když Spojené státy v roce 1958 zřídily Federální letecký úřad (FAA) pro regulaci letecké dopravy, legislativa se o prevenci únosů letadel vůbec nezmiňovala, což svědčí o tom, že únosy letadel stále nebyly považovány za významný problém.
Následující události to však změnily.
V letech 1968 až 1972 prožily letecké společnosti období, které se stalo známým jako „zlatý věk únosů“. Jedná se o výraz, který popularizoval Brendan I. Koerner ve své knize „Nebe patří nám“.
„Každých pět a půl dne došlo k únosu,“ popisoval Porat, profesor historie. „Byla to doba, kdy se odvětví snažilo rozvíjet. A v podstatě se únosy stávaly hrozbou,“ doplnil.
Některé incidenty se odehrály podle stejného scénáře jako u Miss Macao – skupina únosců převzala kontrolu nad letadlem, přistála na třetím místě, okradla pasažéry nebo zadržela letadlo za účelem výkupného.
Jiní únosci uváděli jako důvod převzetí letadel politické důvody a požadovali přepravu do Severního Vietnamu, Alžírska nebo na Kubu. V několika případech zase únosci – jednotlivci ze zemí za železnou oponou – požadovali přepravu do nekomunistické země, kde mohli požádat o politický azyl. I to byl případ únosu letounu L-410A Turbolet z Mariánských Lázní 8. června 1972, kdy cílem byla emigrace do NSR. Při únosu byl však jeden z pilotů zastřelen.
„Únosy se staly již tak běžné, že si centrály leteckých společností držely po ruce velké množství hotovosti pro případ, že by ji musely vydat potenciálnímu únosci,“ líčil Koerner ve své knize.
Podle historika Porata byl únos letadla palestinskými militanty v roce 1968 „v akademických kruzích obecně považován za první mezinárodní akt mezinárodního terorismu (prostřednictvím) únosu letadla“.
Tři členové Lidové fronty pro osvobození Palestiny převzali kontrolu nad letem El Al 426, který mířil z Říma do Izraele, a odklonili letadlo do Alžírska. Neizraelští cestující a posádka mohli opustit letadlo a nastoupit do letadla směřujícího do Francie, zatímco 40 izraelských mužů bylo zadržováno po dobu 40 dnů, než byli propuštěni výměnou za palestinské vězně.
Ačkoli všichni na palubě letu El Al 426 přežili, únosy letadel se staly příliš závažným problémem, než aby je bylo možné ignorovat. Náklady pro letecké společnosti byly astronomické a vedoucí představitelé odvětví už toho měli dost.
„Na konci roku 1972 se únosci letadel stali tak bezohlednými a lhostejnými k lidskému životu, že letecké společnosti a federální vláda neměly jinou možnost, než proměnit každé letiště v miniaturní policejní stát,“ sdělil Koerner.
V roce 1970 byla v Haagu schválena Úmluva OSN o potlačování nezákonného zmocnění se letadel, multilaterální dohoda zakazující a trestající únosy letadel. Únosy označila za „závažný problém“ a dodala, že „nezákonné únosy nebo převzetí kontroly nad letadlem za letu ohrožují bezpečnost osob a majetku, vážně narušují provoz leteckých služeb a podkopávají důvěru obyvatel světa v bezpečnost civilního letectví“.
O rok později jmenoval americký prezident Richard Nixon generálporučíka Benjamina O. Davise Jr. prvním – a dosud jediným – „carem únosů“ v zemi. Davis chtěl zavést přísné kontrolní postupy na letištích, narazil však na odpor leteckého průmyslu.
Ten se domníval, že cestující budou pravidla odmítat a vzdají se letecké dopravy.
Navzdory tomu Nixon v roce 1973 zavedl povinné kontroly všech cestujících v USA pomocí detektorů kovů a rentgenové kontroly všech zavazadel. A útoky z 11. září 2001 vedly k zavedení dnes již známých náročných bezpečnostních kontrol.
Z nichž žádná, navzdory obavám leteckého odvětví v Nixonově éře, neodradila veřejnost od létání.
To, co se stalo na palubě Miss Macao, nebyl ojedinělý případ. Byla to první z mnoha leteckých nehod, které změnily způsob, jakým dnes lidé cestují letadlem.
Před „zlatým věkem únosů“ nebo útoky z 11. září jeden téměř zapomenutý hydroplán zahájil novou éru letectví.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Střela, která měnila dějiny. Trump před rokem unikl smrti, pomohl mu atentát do Bílého domu?
prima-cnn-news
prima-zeny
prima-zoom
prima-fresh
prima-cool
playboy
lajk
prima-living
