Zdroj: Profimedia.cz
Jan Švankmajer na jedné ze svých výstav.
Zdroj: Profimedia.cz
Úspěšných českých režisérů, kteří byli nuceni tvořit v zahraničí, byla celá řada. Kteří z nich se do dějin kinematografie zapsali nejvýrazněji?
Zatímco u nás během několika desetiletí slavily úspěchy například komedie Jiřího Menzela, řada jeho režisérských kolegů se snažila vydobýt si slávu za hranicemi – někteří úspěšněji, jiní méně. Sovětská okupace v roce 1968 vytvořila jeden z nejzásadnějších milníků v historii naší kinematografie, který výrazně proměnil sestavu filmařů tvořících u nás a v zahraničí. Zaměříme se na ty, kteří se nejvíce proslavili v dobách československého socialismu.
Neuvěřitelná generace
Naše nejsilnější filmařská generace se objevila v 60. letech. Tvůrci československé nové vlny jako Miloš Forman, Věra Chytilová, Jan Němec, Pavel Juráček, Jiří Menzel, Juraj Herz a mnozí další tvořili po boku zkušenějších kolegů, jako byl Otakar Vávra, Karel Kachyňa či Vojtěch Jasný – kteří v této uvolněné době rovněž natáčeli svá nejlepší díla. V těchto letech patřilo Československo k nejvyhlášenějším světovým kinematografiím. Naše díla se objevovala nejen v hlavních soutěžích nejprestižnějších festivalů, ale i při oscarových ceremoniích. Mezi lety 1965 a 1968 se nominace na nejlepší zahraniční film postupně dočkala díla Obchod na korze, Lásky jedné plavovlásky, Ostře sledované vlaky a Hoří, má panenko. První a třetí z těchto filmů dokonce nejcennější sošku získaly. Duo Ján Kadár a Elmar Klos se tak společně s Jiřím Menzelem zapsalo do zlatého fondu našeho filmu.
K tématu
Do Česka se vrací zahraniční filmaři, které vyhnal koronavirus
- 10. června 2020
Přestože zbylé dva nominované filmy Miloše Formana nevyhrály, tento režisér si spravil chuť o necelou dekádu později. Po emigraci v roce 1976 získal Oscara za neskutečně silné drama Přelet nad kukaččím hnízdem a roku 1985 si tentýž triumf zopakoval díky Amadeovi. Jelikož posléze získal celou řadou dalších nominací a mezinárodních cen, nemůže být pochyb o tom, který český filmař je historicky nejúspěšnější.
Společně s Formanem emigroval i jeho tuzemský spolupracovník Ivan Passer. Stejný osud potkal i Vojtěcha Jasného či Jana Němce. Přestože se všichni tři dostali v zahraničí k natáčení filmů, své domácí úspěchy už nezopakovali. Intimní osvětlení Ivana Passera (který zemřel letos v lednu) zůstává dodnes fascinujícím podobenstvím, mnohem bohatším než jeho zámořská žánrová tvorba jako například Cutterova cesta či Zrozen k vítězství.
Jan Němec, mimochodem autor Démantů noci či O slavnosti a hostech, dokázal v Západním Německu natočit adaptaci Kafkovy Proměny, jinak ale spíše paběrkoval. A loni zesnulý Vojtěch Jasný, který v roce 1958 částečně předznamenal novou vlnu filmem Touha a posléze díly Až přijde kocour a Všichni dobří rodáci, vytvořil stěžejní česká díla 60. let, svou pozdější rakouskou a západoněmeckou tvorbou bohužel také příliš neoslnil.
Dvě legendy animace
Velkých úspěchů a mezinárodního věhlasu dosáhla i česká animace. Jedním ze zakladatelů našeho animovaného filmu byl Karel Zeman, nepřiznaný pokračovatel tradice Georgese Mélièse a ohromující filmový kouzelník. Od konce druhé světové války natáčel animované filmy, k nimž se po sovětské okupaci vrátil – během 50. a 60. let však mezitím vytvořil půltucet nesmírně vlivných snímků, jež kombinují hraný styl s animací a jež byly svého času světovým unikátem. Jeho využití populárně vědeckých poznatků s hravostí sci-fi žánru se nejvýrazněji projevily v adaptacích románů Julese Verna – Vynález zkázy, Ukradená vzducholoď a Na kometě. Zapomenout nesmíme ani na jeho prvotinu Cesta do pravěku, která částečně inspirovala Stevena Spielberga při práci na Jurském parku. Poctu Zemanovi složili mimo jiné Tim Burton či Wes Anderson a dodnes bývá řazen mezi nejvlivnější tvůrce na poli animace.
K tématu
Za zřejmě nejzásadnějšího žijícího filmaře lze považovat Jana Švankmajera, jehož celoživotní dílo překračuje hranice filmu. Svými animacemi ovlivnil například Terryho Gilliama, stavební kámen britské komediální skupiny Monty Python, a jeho surrealistický styl prostoupil řadu našich klasik – například filmy Tajemství hradu v Karpatech, Adéla ještě nevečeřela, Tři veteráni či seriál Návštěvníci. Celovečerní filmy začal natáčet až koncem 80. let, nejvýrazněji se mezi ně zapsala díla Lekce Faust a Spiklenci slasti. V kratších formátech se však pohyboval už od 60. let a v nich byla také jeho největší síla – výtečné Možnosti dialogu si v roce 1983 odnesly Zlatého medvěda z prestižního berlínského festivalu. Pozornost si dodnes zaslouží i další kusy: Jídlo, Konec stalinismu v Čechách nebo Tma/Světlo/Tma. Sám Švankmajer přitom navazoval na styl Karla Zemana.
Přestože kariéra všech těchto tvůrců byla poznamenána bouřlivými proměnami 20. století, svou významnou stopu zanechali nejen v našem filmu, ale i ve světové kinematografii. Na to by se nemělo zapomínat.
K tématu
Filmy
Co bude letos v kinech? Velké filmy se začnou vracet v červenci
- 7. června 2020
Filmy
Filmové atentáty na Heydricha: Česká klasika zůstává nepřekonána
- 21. května 2020
Nejčtenější
Doporučujeme
