Chtěl zpátky sbírku svých básní. Vrah a kamarád Ivana Jonáka neuspěl se stížností u soudu

Nynější případ Žirovnický proti České republice se týkal délky občanskoprávního řízení a navazujícího řízení o odškodnění za průtahy. Štrasburský soud stížnost odmítl právě s poukazem na Žirovnického sklon zahajovat velké množství soudních sporů.

V původním řízení se Žirovnický neúspěšně domáhal vrácení své básnické sbírky. „V minulosti ji totiž daroval své tehdejší manželce, která ji za jeho pobytu ve vězení předala policejnímu vyšetřovateli,“ popsalo ministerstvo. Soudy v navazujícím projednávání nároku na odškodnění sice uznaly, že původní jedenáctileté řízení trpělo průtahy, Žirovnickému ale nepřiznaly žádné finanční zadostiučinění. Argumentovaly tím, že spor pro muže nebyl nijak zásadní, a délka trvání tak na něj neměla negativní emoční dopad.

Podle mínění ESLP české soudy v odškodňovacím řízení dostatečně vysvětlily, proč Žirovnický nemá na peněžité zadostiučinění nárok. Hlavním účelem takové náhrady je totiž odškodnění za úzkost, potíže a nejistotu vzniklé v důsledku průtahů. „Pokud se však člověk až příliš často uchyluje k vedení soudních sporů, musí to mít vliv na jeho vnímání újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení. Žirovnický tak za daných okolností ztratil postavení oběti namítaného porušení Evropské úmluvy o lidských právech,“ vysvětlilo ministerstvo.

Žirovnický v roce 2000 podle pravomocného rozsudku uspal a prádelní šňůrou uškrtil svého kamaráda, prodavače fotoaparátů. Z prodejny pak ukradl věci za více než 200 tisíc korun. K činu se nikdy nepřiznal. Následně vznesl desítky civilních žalob a stížností na postupy ministerstev vnitra, spravedlnosti, policie či Vězeňské služby. Tvrdil například, že ve valdické věznici musel pracovat v nelidských podmínkách nebo že policisté při prohlídce u něj doma ohrozili jeho život a zdraví. Vadilo mu také, že za mřížemi musel čichat kouř z cigaret.