Další díl miniseriálu Řemeslo nenahradíš: Vitrážista

„Začínal jsem na gymnáziu, pak studoval architekturu, a nakonec mě to přitáhlo k vitrážím. Na nich mě baví, že je to kreativní práce a nikdy vás nenechá dojít ke stereotypu,“ vysvětluje Jan Černohorský.

Staletí stará technologie vitráží může člověka zcela pohltit. Kombinuje architektonické umění s rukodělnou kreativitou. Vede přes práci se sklem, kovem i ohněm a končí hotovým řemeslným dílem – vitráží.

„Jan už mě v mnohém předčil. Využívá třeba moderní počítačové technologie, my jsme dřív kreslili na papír a kopírovali přes kopírák. V profesi vitrážisty je důležitý čas a ochota naslouchat, poradit si – to všechno Honza má,“ dodává jeho otec a mistr vitrážista Jiří Černohorský.

Jaké pomůcky vitrážisté používají? Originální. Třeba rajbák – to je nástroj, kterým se rovnávají olověné profily. Právě s olovem se totiž ve vitráži běžně pracuje. A samozřejmě se sklem, kde k ruce přijdou řezák, vylamovací kleště a brousek, jenž zjemňuje hrany řezaného skla.

„Možná ještě převažuje mýtus, že u řemesla člověk nemusí přemýšlet. Je to právě naopak. A to je na tom úžasné, že dokážete něco hmotného vytvořit přímo z myšlenky,“ vysvětluje Honza. Ačkoli jsou vitráže k vidění nejčastěji na historických stavbách a kostelech, ke slovu se začínají dostávat i v moderní architektuře. Vitrážemi se dají například oddělit jednací prostory, zasedací místnosti nebo konferenční sály. A to tak vkusně, až z nich přechází zrak.