Jak funguje Darknet
Darkweb. Temná část internetu, která zůstává skrytá před zraky běžných lidí a představuje svět anonymních tržišť, šifrované komunikace a aktivit pohybujících se na hraně zákona – a často i daleko za ní. Zatímco darkweb jako technologie vznikl s cílem chránit svobodu projevu a soukromí, stal se také útočištěm pro kyberzločince, prodejce drog a řadu nelegálních služeb. Co se skrývá v hlubinách digitálního podsvětí, kam běžný uživatel internetu nikdy nezavítá? Jak se vstupuje do prostředí, ze kterého nejspíše pocházejí bitcoiny z kauzy ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS)?
To, co řadoví uživatelé vidí na Googlu či sociálních sítích, je pouhým zlomkem internetového obsahu. Většina jim totiž zůstává pečlivě skryta v tzv. „darkwebu“, tedy záměrně skrytém v prostředí „temného webu“, kam není možné vstoupit prostřednictvím běžných prohlížečů a vyhledávačů.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Viním se z naivity, ne ze zločinu. Byla to neuvěřitelná historka, říká Blažek k bitcoinům
Důvod je prostý – jde o anonymní a šifrované prostředí, ve kterém nachází útočiště nejen novináři skrývající se před totalitními režimy, ale také organizovaný zločin. Právě z darkwebu měly pocházet bitcoiny, které zlomily vaz končícímu šéfovi resortu spravedlnosti Blažkovi. Co všechno byste o skryté části internetu měli vědět?
Darkweb není to samé co deep web
Řada lidí si plete pojmy „deep web“ a „darkweb“. V prvním případě se myslí vše, co není veřejně dohledatelné. Do deep webu tak spadá například váš e-mail, interní firemní databáze, datová schránka, administrace e-shopu nebo bankovní účet. Zkrátka zahrnuje cokoliv, co není dostupné přes běžné vyhledávače a vyžaduje zpravidla přístupové údaje.
Naproti tomu darkweb je záměrně ukrytá sekce internetu, kterou běžně ani neotevřete – potřebujete k ní speciální přístupové nástroje a znalosti. A právě tam se často odehrávají ty nejtemnější internetové aktivity – skrytě, anonymně a mimo dosah běžných pravidel.
Přístup vede přes síť Tor
Na darkweb se běžný prohlížeč nedostane, jelikož tam nevede ani žádná adresa či rozcestník. Připojení probíhá přes síť Tor (the onion routing, doslova „cibulové přesměrování“), což je systém anonymizace, který internetový provoz přesměruje přes řadu šifrovaných uzlů po celém světě. Funguje to podobně jako cibule, od níž je odvozen název technologie – jednotlivé vrstvy chrání identitu uživatele.
Díky tomu je velmi obtížné (a v některých případech téměř nemožné) zjistit, odkud se kdo připojuje a co přesně dělá. Právě kvůli této anonymitě se stal darkweb populárním nejen u aktivistů, kteří čelí represím, ale i u kyberzločinců. Samotný Tor prohlížeč je volně ke stažení pro široké spektrum platforem, včetně mobilních zařízení.
V temnotě probíhá i boj o lidská práva
Na darkwebu fungují různé aktivistické, ale i novinářské platformy, které pomáhají informovat svět o dění v autoritativních režimech, kde je cenzura internetu na každodenním pořádku. Reportéři, disidenti a odbojové skupiny díky darkwebu získávají bezpečný komunikační kanál pro svou komunikaci a činnosti.
Příkladem za všechny je například SecureDrop, ze kterého čerpají novináři z celého světa. Dá se tak říct, že z technologie darkwebu, která umožňuje anonymitu, těží nejen zločinci, ale také bojovníci za lidská práva a svobodu projevu.
Na tržišti se to hemží nelegálním zbožím
Druhá strana mince je výrazně temnější. Na darkwebu bují on-line černé trhy se širokou nabídkou nelegálního zboží. Není těžké najít prodejce drog, zbraní, falešných či kradených dokladů či hacknutých účtů. Najdou se tam také lidé, kteří nabízejí různorodé služby, od kyberútoků na objednávku po nájemná přepadení.
Některé stránky jsou natolik profesionální, že nabízejí zákaznickou podporu, hodnocení prodejců i záruku vrácení peněz – pochopitelně vše probíhá bez jakékoliv právní garance.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Mimořádně ostrý Pavel ke kauze bitcoin. Nastal velký průšvih, který nás může poškodit v zahraničí
Ani na darkwebu nejste zcela anonymní
I když to na první pohled vypadá, že uživatelé darkwebu po sobě nezanechávají žádné stopy, skutečnost je jiná. Ti méně zkušení dělají často banální chyby – třeba se přihlásí ke svému běžnému e-mailu, otevřou nebezpečný soubor mimo chráněné prostředí nebo nakoupí kryptoměnu přes burzu, která vyžaduje ověření totožnosti.
V takovém případě je velmi snadné vystopovat jejich identitu, čímž se dané osoby vystavují mimořádnému riziku. Navíc bezpečnostní složky (policie i tajné služby) mají stále sofistikovanější nástroje ke sledování aktivit i v anonymním prostředí. Jinými slovy platí, že anonymita na darkwebu není ani absolutní, ani trvalá.
Nepozornost vás může stát draho
Na darkweb se někteří lidé vydávají jen z čiré zvědavosti – zkrátka aby zjistili, co se tam vlastně skrývá. Jenže i pouhé kliknutí na špatný odkaz nebo stažení neověřeného souboru může vést k nemalým problémům.
Existují weby plné malwaru a virů, které mohou bleskově napadnout zařízení, sledovat aktivity uživatele nebo ukrást citlivá data. Pak se mohou stát i oběťmi vydírání – například poté, co navštívili stránky s dětskou pornografií. To, že nic nestáhli ani nekoupili, zde nehraje žádnou roli. Stačí jen být na špatném místě ve špatný čas, abyste se dostali do hledáčku útočníků.
Platby probíhají pouze v kryptoměnách
Zde přichází návaznost na českou bitcoinovou kauzu. Veškeré transakce na darkwebu – tedy i na tržišti Tomáše Jiřikovského, který státu daroval miliardu korun z pochybných zdrojů – probíhají pomocí kryptoměn. Nejčastěji se k placení používá bitcoin nebo monero. Zatímco první jmenovaná kryptoměna má veřejný blockchain a transakce lze zpětně dohledat, monero se zaměřuje na absolutní anonymitu.
Proto je také oblíbenější mezi uživateli, kteří nechtějí být odhaleni. I tak ale mnoho lidí dělá chyby, skrze které se pak vystavují nebezpečí – například si kryptoměny kupují přes směnárny, které vyžadují občanku. Tím si sami sobě paradoxně zruší anonymitu, kterou tak usilovně hledali.
Policie je na darkwebu jako doma
Přestože se darkweb může zdát jako digitální džungle bez pravidel, ani to není úplně pravda. Policie – a to i ta česká – sleduje, co se na něm děje. Existují specializované jednotky, které se zaměřují na kyberkriminalitu a infiltrují se přímo do fór nebo tržišť.
V minulosti padlo několik velkých webů – například legendární Silk Road, jehož provozovatel Ross Ulbricht dostal doživotí, než ho v lednu 2025 omilostnil nastupující americký prezident Donald Trump. Policisté přitom často pracují s falešnými profily, sledují transakce v kryptoměnách a analyzují provoz v síti Tor. Temnota internetu má tudíž své hlídače.
V Česku není přístup na darkweb trestný
Je na místě podotknout, že samotné připojení na darkweb není podle českého zákona trestné, třebaže si ho lidé oprávněně spojují především s kriminální činností. Do ní se uživatelé zkrátka nesmí zapojit. Každý má právo používat anonymizační nástroje nebo šifrovaný prohlížeč.
Problém tedy nastává, pokud na těchto stránkách provádíte nelegální činnost – například si objednáte drogy, šíříte zakázaný obsah nebo zadáte útok na webové stránky. V takovém případě se už dopouštíte trestného činu a na anonymitu se spoléhat nemůžete.
Etická hranice je rozmazaná
Zvědavce láká, co se na darkwebu děje. Ale i samotné pozorování může být morálně problematické. Třeba pokud navštívíte fóra, kde se diskutuje o dětské pornografii, násilí nebo terorismu. Ani tam nemusíte nic kupovat nebo aktivně přispívat – už samotná přítomnost na takových stránkách může být neetická a někdy i trestně napadnutelná.
Je proto ke zvážení, zda přirozená lidská zvědavost stojí za riziko, že se dostanete do hledáčku tajných služeb, policie či kyberzločinců.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Peníze se nepraly, tak proč Fiala přejímá lži? divil se Schmarcz. Zmínil medaili pro Blažka
