reklama

Děcka nemají na tenisky. Jak se žije Češkám, které za láskou utekly na Korfu?

Paní Petra z Frýdku-Místku má s manželem na Korfu tavernu už deset let.
Foto: Clara Zangová

Řecké Korfu má pouze něco málo přes sto tisíc obyvatel, komunita Češek a Slovenek však podle paní Evy, která na ostrově žije již dvě desetiletí, čítá okolo dvou set žen. Bojují zde prý s patriarchální povahou společnosti a nyní i s finančními potížemi, do kterých je uvrhla koronavirová krize.

reklama

„Je to magické místo. Vždy říkáme, že až děti vyrostou, půjdeme pryč, ale pak tady stejně zůstaneme,“ říká paní Eva, sympatická blondýna ve středním věku, o Češkách, které zlákal řecký ostrov. Jejich příběhy se často podobají, tyto ženy se většinou na dovolené zamilovaly do svých budoucích manželů.

K tématu

Díky lásce se prý Eva naučila řecky snadno, jazyk je to podle ní však složitý. Na Korfu byla na dovolené a zprvu se jí na ostrově nelíbilo. Do budoucího manžela se ale zamilovala, do Řecka se za ním vrátila a už tam zůstala. Soužití s Řekem podle ní není jednoduché, tamní společnost je silně patriarchální a manžel je nekompromisní hlavou rodiny. „Řekyně za sebou mají alespoň velkou famílii, ale od nás jako od cizinek se očekává, že budeme poslouchat,“ přibližuje místní poměry.

Boj o jméno: Toníček nebo Alkis?

Paní Petra, která žije na Korfu 15 let, tvrdí, že striktní rozdělení mužských a ženských rolí už tolik neplatí. Po chvíli však připouští, že rodině velí její manžel a že se snaží, aby měl pocit, že rozhoduje. Na rozdíl od Evy si ale vydobyla pro své dvě děti jména, která se používají i v češtině. „Já mám Toníčka a Viktorku,“ říká spokojeně o dětech Antonym a Victorii. „Nechtěla jsem Mariu a Konstantina, to je tady každý druhý,“ vysvětluje. Petra ale vypráví také o české kamarádce, která má velmi despotického manžela. „On ji chytil, udělal jí čtyři děti a už ji nepustil. Je velice žárlivý,“ říká.

Evě, která pochází z Brna, se manžela o jméně pro syna přesvědčit nepodařilo. „Chtěla jsem, aby byl Filippos,“ vzpomíná. Její devatenáctiletý syn ale nakonec dostal jméno Alkis po prarodiči. Dnes studuje v Praze na VŠE, dostat se na vysokou školu v Řecku je podle paní Evy těžké a rodiče kvůli tomu platí dětem doučování několik let dopředu. Středoškolské vzdělání se však nezakončuje maturitou.

Soužití s manželem se paní Evě začalo komplikovat, když se chtěla osamostatnit a začala vyrábět přírodní kosmetiku. Dnes s ním už pět let nežije a podniká navíc i v cestovním ruchu. „Rozvedení ale nejsme, je to zde velice složité,“ vysvětluje.

Zaplatit alespoň internet

Paní Petra, taktéž ve středním věku, oproti tomu se svým mužem stále je. Deset let spolu provozují tavernu ve vesnici Agios Georgios. Nyní se ale kvůli koronavirové krizi dostali do finančních potíží. „Otevřeli jsme dneska a uvidíme, co bude. Doufáme, že bude alespoň na jídlo na zimu,“ říká paní Petra s tím, že by jí mohly pomoci alespoň dva měsíce, které zbyly z hlavní sezony.

Podniky jsou ale zatím poloprázdné a řada hotelů zavřených, protože otevřít se jim nevyplatí. Petra, původem z Frýdku-Místku, se obává, jak se léto vyvine. „Je těžké otevřít a platit zaměstnance, když tu nikdo není,“ podotýká se sympatickým slezským přízvukem, který se z její mluvy stále nevytratil.

„Letos ztrátu už nedoženeme. Možná příští rok, pokud půjde sezona normálně. Na nájem nemáme a elektřinu nemáme zaplacenou už čtyři měsíce. Jsme na tom asi tak, že budeme rádi, když zaplatíme telefon a budeme mít internet. Děcka pomalu nemají na tenisky,“ přiznává majitelka taverny. Místní podnikání prý stojí nejvíce na Britech, ti ale zatím na ostrov přijet nemohou.

K tématu

Podpora pro podnikatele navíc podle jejich slov není příliš štědrá. „Manžel jako podnikatel dostal 800 eur (10 668 korun, pozn. red.) a já dvakrát 400 eur,“ říká paní Petra. Tato podpora musela podnikatelům vystačit na celou dobu karantény. „Od května už jsme nedostali nic, protože od května můžu otevřít a je můj problém, že jsem neotevřela,“ vysvětluje. „Ten, kdo loni pracoval méně než čtyři měsíce, nedostal nic. My jsme naštěstí pracovali šest měsíců,“ dodává.

Paní Eva nemá nyní na podporu nárok vůbec. Hoteliéři a řidiči mají přes léto právo na příspěvek ve výši 530 eur, ostatní pracující v cestovním ruchu však finance od státu nedostanou –⁠ Eva pracuje jako průvodkyně. V Řecku navíc dlouhodobě platí zákon, podle nějž musí mít zájezdy řeckou průvodkyni, Eva proto nemůže jako cizinka pracovat samostatně.

Za krmení slepic pokuta 150 eur

Obě ženy se shodují, že karanténa byla na Korfu velice přísná. „Byli jsme vyloženě izolováni a nemohli jsme jet ani na pevninu. Vše bylo zavřené kromě lékáren a supermarketů,“ popisuje Petra situaci na ostrově v karanténě. Na Korfu mohl člověk opustit domov jen na základě SMS, kterou zaslal řecké vládě s tím, že zvolil jeden z pěti důvodů pro opuštění domu.

„Staříci, co nemají telefony, museli mít vytištěný formulář. Problém byl, že krmení slepic v možnostech nebylo. Tchyně šla krmit slepice a má to přes cestu, tak to měla za 150 eur (čtyři tisíce korun, pozn. red.). Já jsem třeba šla běhat a řekli mi, že běhám moc daleko, že se nesmím vzdalovat víc než dva kilometry od domu,“ přibližuje Petra. „Virus tady přitom nebyl,“ dodává. Vzpomíná si pouze na jeden případ nákazy u člověka, který přicestoval z Nizozemska. Ihned ho odvezli pryč.

Eva si myslí, že tamější vláda Řeky virem příliš vyděsila. „Na ostrově nikdy nebývala venku policie, ale během karantény byla na každém rohu a kontrolovala SMS či formuláře,“ popisuje. Tvrdí také, že v televizi byly reklamy, které motivovaly lidi izolovat se doma. „Někteří rodiče nepustili děcka dva měsíce z domu,“ přitaká Petra.

Podle Evy jsou teď proto mnozí Řekové vyděšení z přijíždějících turistů. „Někteří jsou hrozně vylekaní a řekli, že 1. července zalezou domů.“ Na obnově cestovního ruchu je však Řecko závislé, na její průběh nyní dohlíží sám premiér Kyriakos Mitsotakis.

Tagy: Řecko podnikání turismus ženy Korfu
reklama
reklama

Další hlavní zprávy

Specifická krása. Díky lezení souzníte s přírodou, na pískovcové skály to chce odvahu

Specifická krása. Díky lezení souzníte s přírodou, na pískovcové skály to chce odvahu

Díky úspěchům lezce Adama Ondry se o sportovní lezení zajímá čím dál více lidí. Umělé lezecké stěny jsou občas přeplněné, ti zkušenější proto vyráží ven. Za „kumšt“ se dá považovat lezení na pískovcových skalách, které je o něco náročnější. Odměnou za zdolané špígry jsou nádherné výhledy a krása okolní přírody, se kterou člověk při lezení souzní.

reklama
Lidé v karanténě budou moci volit z auta pouze ve středu
Policie pátrá po ozbrojeném muži, který loupil v Chebu. Možná jde o zločince z Německa
reklama
reklama
Apokalyptické záběry z Bejrútu: Jak výbuch proměnil město v trosky

Zahraničí

Domácí zpravodajství

Zemřela baletka Eva Horáková z Národního divadla, bylo jí padesát let
Derby Sparta–⁠Slavia se bude hrát 7. listopadu. Fotbalová liga má program pro 18 klubů
Další články
reklama
reklama