Devadesátky: Video bylo velkou ranou pro komunisty, vzpomíná Hejma. Na Slezáčka číhal bulvár ve křoví
Vítejte v devadesátých letech – dekádě, která formovala moderní Česko s Ondřejem Hejmou a Bořkem Slezáčkem. Zdroj: FTV Prima
Vítejte v devadesátých letech – dekádě, která formovala moderní Česko. Éra, kdy se rodil internet, politici nás učili utahovat si opasky, podnikatelé kopali tunely a reality show nacházely své publikum. Byla to doba bouřlivého boomu médií, showbyznysu a nástupu bulváru, kdy se sametové revoluční ideály potkávaly s tvrdou realitou přechodu k tržní ekonomice. Ohlédneme se zpět s dvojicí, která byla u toho – hudebníkem, skladatelem, publicistou a ikonou devadesátek Ondřejem Hejmou a všestranným tvůrcem, moderátorem a hercem Bořkem Slezáčkem. Jak na tuto dobu vzpomínají a co nás tehdy naučila? Ponořte se do vzpomínek na divoké devadesátky.
Ondřej Hejma ve své vzpomínce na devadesátky mimo jiné otevřel jedno z bizarnějších témat té doby: vznik neoficiální dabingové scény a její propojení s Karlem Gottem. Hejma vysvětluje, že na konci osmdesátých let začala do tehdejšího komunistického Československa pronikat vlna západní kultury, přestože země byla izolována železnou oponou. „Musíme vidět, že jsme tady byli komunistická země uzavřená ostnatým drátem, ale Západ k nám pronikal. A pak přišla velká rána – video. Najednou jste si mohli pořídit přehrávač, který stál okolo třiceti tisíc, což byly sice velké peníze, ale pro mnohé dostupné,“ popisuje Hejma.
S videopřehrávači však vznikl problém – filmy na kazetách byly v cizím jazyce. Toho si všiml Karel Gott a jeho přátelé. „Řekli si: ‚Ježíš, co můžeme pro ty lidi udělat?‘ Takže když jezdili na Západ, vozili videokazety, někdo je tady přeložil, a oni je rozdávali kamarádům,“ říká Hejma.
Co bylo na této aktivitě zajímavé, byla absence komerční motivace. „To nebyl byznys, Karel to neměl zapotřebí. Byla to normální osvětová činnost. A jestli jsem někdy měl pocit, že něco dělám pro lidi, tak to bylo tehdy,“ dodává. Hejma zdůrazňuje, že šlo o spontánní iniciativu, která měla přiblížit západní kulturu těm, kteří na ni byli zvědaví, ale nerozuměli jí.
I když samotná parta kolem Gotta měla čisté úmysly, není jasné, zda se kazety následně nešířily i za peníze. „Jestli si to lidi pak mezi sebou kšeftovali, to je jiná věc,“ připouští Hejma. Tento příběh ukazuje, jak si lidé i v těžkých podmínkách dokázali pomáhat a sdílet kulturní bohatství, byť v neformální a často improvizované podobě.
Bořek Slezáček v rozhovoru otevřeně popsal svůj komplikovaný vztah k bulvárním médiím, který vnímal jako důsledek své mladické arogance a nepochopení dynamiky této sféry. Přiznal, že v minulosti reagoval na pozornost bulváru agresivním a konfrontačním způsobem, což vedlo k tomu, že média ho začala záměrně vyhledávat a zviditelňovat. Popsal situace, kdy bulvární fotografové doslova čekali před jeho bydlištěm, aby zachytili jeho každodenní život, což na něj mělo negativní dopad.
Podívejte se na celý díl pořadu s Ondřejem Hejmou a Bořkem Slezáčkem:
A v dalším díle podcastu Devadesátky v Česku se ponoříme do fascinující dekády, kdy Češi a Slováci zažívali boom nových náboženských směrů a setkání s neznámým. Na dveře mohli zaklepat lidé s Biblí, připraveni debatovat o věčném životě, Bohu nebo apokalypse. Tentokrát jsme zaměřili pozornost na sekty a náboženská hnutí, která se v devadesátkách těšila nebývalému zájmu i kontroverzi.
K tomuto tématu jsme pozvali skutečné odborníky. Jedním z nich byl Zdeněk Vojtíšek, přední religionista, který se dlouhodobě věnuje výzkumu kultů, sekt a nových náboženských hnutí. V současnosti působí na Katedře religionistiky Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy a je mluvčím Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů. Druhým hostem byl Prokop Remeš, lékař, gynekolog, psychoterapeut a religionista, který se rovněž specializuje na problematiku sekt. Oba experti přiblížili, jak devadesátky změnily duchovní krajinu Česka a Slovenska.
Devadesátky Zdroj: Video
V devadesátých letech zažívaly církve a nová náboženská hnutí v Česku a na Slovensku nevídaný boom, který byl reakcí na dlouholetý útlak v období komunismu. Jak popisuje religionista Zdeněk Vojtíšek, „církve měly z doby komunismu velké renomé, protože to byly vlastně ostrůvky disentu a ostrůvky určité svobody, takže po roce 1990 se spousta lidí hlásila k církvím.“ Tento jev byl nejen výrazem nadšení ze získané svobody, ale také reakcí na dlouho potlačované duchovní potřeby.
Psychoterapeut a religionista Prokop Remeš doplňuje, že „to bylo jako obecně obrovské opojení svobody. Lidé se setkávali s novými myšlenkami, názory a pohledy na svět. Otevřenost a ochota zabývat se duchovními otázkami, které byly dříve potlačované, přivedla pozornost i k novým náboženským hnutím a sektám.“ Mezi nimi zaznamenali výrazný růst například Svědkové Jehovovi, kteří měli podle Vojtíška již během komunismu dobře fungující strukturu v ilegalitě.
Remeš dále vysvětluje, že „v roce 1989 bylo v celém Československu asi 15 000 Svědků Jehovových. Po rozdělení republiky zůstalo podobné číslo pouze v Česku. Po počátečním boomu však následovala stagnace a jejich počet se dlouhodobě pohybuje kolem 15–16 tisíc.“ Tento trend ukazuje, jak rychle se duchovní nadšení z devadesátých let začalo stabilizovat do trvalejších forem.
I další otázky náboženského boomu v devadesátých letech probírali naši hosté. Podívejte se na video:
