Třistaleté buky a studánky kousek od Prahy. Voděradské bučiny učarují panenskou přírodou

Národní přírodní rezervace Voděradské bučiny, kterou spravují Lesy České zemědělské univerzity, má rozlohu necelých 700 hektarů. Zasahuje do katastrů obcí Louňovic, Vyžlovky, Černých Voděrad a Jevan. Stromy, převážně buky, zde dosahují úctyhodného stáří, některé až 300 let. Zastoupeny jsou tu ale i jiné druhy dřevin. „Je zde i významný podíl jedle bělokoré, která je pro tyto lesy typická. Jsou zde zastoupeny i listnaté dřeviny, jako javory a jasany. Je zde samozřejmě zastoupený i smrk, který má v těchto společenstvech své přirozené místo,“ říká Zdeněk Macháček, ředitel Lesů ČZU.

V minulosti se v tomto kraji obzvláště dobře dařilo již zmiňovaným jedlím, které svou tmavou barvou vytvářely dojem černého lesa, nejedna obec tak má tuto barvu ve svém názvu – chlubí se jím třeba Černé Voděrady nebo Kostelec nad Černými lesy. „Jedle stíní porost, proto jsou ty lesy tmavé. Když se podíváte z dálky, barva těch lesů je velmi tmavá – proto nad černými lesy,“ dodává Macháček.

Osvěžení u studánek

Velkou oblibu si u turistů i místních obyvatel získaly studánky, je jich tu hned několik. Jedna z nich je pojmenovaná po Václavu Eliáši Lenhartovi, významném černokosteleckém lesníkovi. „Konkrétně tato studánka je velmi zvláštní relikt, taková prasklina v říčanské žule, kterou vyvěrá voda z velké hloubky. Ta voda je nesmírně kvalitní, je mineralizovaná a kromě toho, že je údajně léčivá pro člověka, je výborná i pro akvarijní rybičky,“ říká v pořadu Prima Česko ředitel Lesů ČZU.

Voděradské bučiny jsou protkané celou řadou cyklostezek i tras pro pěší turisty. Najdeme tady i naučné stezky s několika zastaveními. „V rezervaci mají naučné stezky dlouhou historii, první zde byla už v šedesátých letech. Ta současná je z roku 2002 a je okružní, asi s jedenácti zastávkami. Na naučné stezce jsou na jednotlivých panelech popsány všechny důležité fenomény Voděradských bučin. Do budoucna ale počítáme s její obnovou,“ hovoří o dalších plánech Jaroslav Pipek, ekolog z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

ČTĚTE TAKÉ: Tajná zákoutí Českého ráje: Ve skalním městě Kalich se dříve ukrývali zdejší protestanti

Oblast je kromě dřevin bohatá i na další druhy rostlin a také živočichů. „Vyskytují se tady typické květnaté druhy jako kyčelnice devítilistá a podobně. A co se týká živočichů, můžeme zmínit třeba holuba doupňáka vázaného na dutiny, který tady má velké populace, a spoustu dalších dutinových ptáků, žijí tu i netopýři. Jednou z nejvýznamnějších složek jsou vodní mikroorganismy,“ zdůrazňuje Jaroslav Pipek.

Kde vládne příroda

V rezervaci existují takzvané bezzásahové zóny – tedy místa, kde se lesům nechává volnost a lidská ruka do lesního porostu nijak nezasahuje. Zbytky mrtvého dřeva, které se tu nachází, mají v ekosystému nezastupitelnou roli. „Mrtvé dřevo hraje zásadní roli pro biodiverzitu, je na něj vázáno velké množství druhů hmyzu, hub, mechů a lišejníků. Zároveň je to zdroj živin, hnojení lesa, zadržuje vodu, na protisvazích má i protierozní funkce,“ dodává.

Zastavení u kapliček

Naši předkové stavěli u cest kříže a kapličky s vyobrazením svatých. Většinou šlo o patrony místních řemeslníků nebo cest.

Právě kapličky v minulosti sloužily jako orientační body pro pocestné i lesníky. Kromě nedotčené přírody lesy ukrývají i kousek dávno zapomenuté historie. Třeba v údolí Penčického potoka jsou dodnes k vidění zbytky zaniklé středověké vesničky. „Samozřejmě i tady jsou zaniklá a historická místa. Jsou tady celé zaniklé obce jako Aldašín nebo i Penčice, kde za třicetileté války došlo k jejich destrukci a nebyly obnoveny až na jednotlivé stavby ve vesnicích,“ vypráví o dalších zajímavostech Zdeněk Macháček.