Čeští divadelníci truchlí. Ve věku 75 let zemřel v pondělí divadelní i televizní režisér, dramaturg a spoluzakladatel legendárního pražského Divadla na okraji Zdeněk Potužil. Od roku 1994 režíroval hry v Divadle Rokoko, kde také v období 1996 až 2004 působil jako umělecký režisér. O úmrtí informovaly Divadelní noviny.
Původní profesí radiomechanik propadl divadlu, které ho fascinovalo. Koncem 60. let začal v litvínovském amatérském souboru Docela malé divadlo pracovat jako osvětlovač a technik a současně studoval režii na DAMU.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Umělecký svět truchlí. Zemřel malíř Riedlbauch, autor vstupního prostoru Poslanecké sněmovny
Svůj zájem o malá divadelní uskupení uplatnil i během studií na pražské divadelní fakultě, připomínají Divadelní noviny. Absolvoval v roce 1974.
Zdeněk Potužil † 14. 8. 2023
Posted by Petr Němec on Tuesday, August 15, 2023
V roce 1969 založil s hudebníkem Miroslavem „Mikim“ Jelínkem a Petrem Matějů soubor Divadlo na okraji, který zprvu působil v prostorech prázdné garáže v domě rodiny Potužilových. Zde byl činný jako umělecký ředitel, dramaturg i režisér. Ve stejném roce se stal také členem nově vznikajícího uměleckého souboru mladých Rubín, který sídlil ve stejnojmenném klubu na Malé Straně.
Divadlo na okraji se kolem roku 1974 profesionalizovalo. V souboru působila řada známých herců, mezi nimi mimo jiné Iva Hüttnerová, Ondřej Pavelka, Luboš Veselý či Zdena Hadrbolcová. V dobách normalizace představoval divadelní spolek důležité středisko nonkonformní tvorby, protože se v něm připravovaly inscenace režimu nepohodlných či opomíjených autorů (Bohuslav Reynek, Bohumil Hrabal).
Potužil v roce 1987 divadelní spolek rozpustil. Za celou dobu působení v něm připravil a uvedl na sedm desítek inscenací. Studio Rubín vedl až do roku 1991. Od roku 1994 působil v Divadle Rokoko jako režisér a později se ujal pozice uměleckého šéfa.
Během celé své kariéry spolupracoval s televizí. Připravil pro ni více než pět stovek pořadů, a to zejména o poezii. V roce 2014 mu vyšla autobiografie Život je krátký jak prásknutí bičem, v níž otevřeně hovoří o své homosexualitě v prostředí tehdejšího režimu či o spolupráci se Státní bezpečností. Glosuje rovněž účast na tzv. Antichartě, jež byla reakcí vládnoucí garnitury prostřednictvím protežovaných umělců na prohlášení Charty 77 a kterou podepsali s celým souborem.