Paralýza a ohrožení Evropy. Experti varují před krajní pravicí, na ose Paříž–Berlín tuší svár
Krajní pravice posiluje po celém starém kontinentu, již brzy se navíc můžeme dočkat scénáře, kdy tyto partaje budou určovat směr ve dvou největších unijních ekonomikách – ve Francii a v Německu. CNN Prima NEWS v té souvislosti oslovila dvojici politologů. Experti v rozhovorech mimo jiné uvedli, že úspěch Marine Le Penové a Alternativy pro Německo (AfD) může pro Evropskou unii znamenat paralýzu nebo dokonce přímé ohrožení.
Krajně pravicové strany se po celé Evropě zbavují stigmatu minulosti, a pokud už nejsou u moci, derou se k ní. Jinak tomu není ani ve Francii a v Německu. „V případě, že by se tam dostala k moci Marine Le Penová, respektive Alternativa pro Německo, mohlo by to znamenat mnohem větší paralýzu vnitrounijních záležitostí a soudržnosti,“ poznamenal v rozhovoru pro CNN Prima NEWS politolog z Metropolitní univerzity Petr Just.
ČTĚTE TAKÉ: Americký Turek či Marx, který nechce říct, kolik zabil lidí. Kandidáti v USA budí vášně
Le Penová je stálicí francouzské politiky. Na prezidentku poprvé kandidovala již v roce 2012, v letech 2017 a 2022 postoupila do druhého kola, kdy se utkala s končící hlavou státu Emmanuelem Macronem. Pokaždé prohrála, naposledy se ziskem 41,45 procenta hlasů.
Už příští rok však může být všechno jinak, průzkumy totiž naznačují, že má dlouholetá lídryně krajně pravicové strany Národní sdružení (RN) vůbec poprvé v kariéře reálnou šanci v boji o Elysejský palác uspět. Volební model ze začátku července jí přiřkl vítězství nehledě na to, kdo z potenciálních vyzyvatelů proti ní bude stát ve druhém kole.
Krajní pravice s lidskou tváří
Le Penová podle průzkumu ve druhém kole poráží jak bývalé Macronovy premiéry Édouarda Philippa (51 ku 49 procentům) a Gabriela Attala (55 ku 45 procentům), tak lídra levicové strany Nepoddajná Francie Jeana-Luca Mélenchona (67 ku 33 procentům).
Redakce k tématu oslovila také politologa z Institutu politologických studií FSV Univerzity Karlovy Michela Perottina. Případný triumf francouzské politické matadorky by podle něj byl vyvrcholením její snahy o takzvanou dediabolizaci (česky také dedémonizaci) své strany.
„Snaží se o to, aby nevypadali takoví, jací jsou. Le Penová se například hlásí k boji proti antisemitismu. Na druhou stranu v její straně je fůra lidí, kteří jsou takoví antisemité, že to v Česku ani nemáme. Je to prostě v DNA té strany,“ všímá si.
Čtěte také
„Le Penová říká: ‚My už nejsme jako oni. My už nejsme krajní pravice.‘ Snaží se vypadat jinak, aby byli pro voliče přijatelnější a svým způsobem přebrali místo té původní, parlamentní, umírněné pravice. A to je něco, co se jí docela dobře podařilo naplnit,“ konstatoval Perottino. Úspěchu navzdory je však politický osud Le Penové nejistý.
Nezávisí totiž jen na výsledku prezidentských, ale také parlamentních voleb. Francie je poloprezidentskou republikou, kde hlava státu disponuje mnohem silnějšími pravomocemi než třeba její český protějšek. Francouzskému prezidentovi se však vládne podstatně jednodušeji, když jeho partaj disponuje většinou v Národním shromáždění (dolní komoře parlamentu).
A právě tuto většinu nemá Le Penová podle Perottina jistou. „Pokud prezident nemá většinu v Národním shromáždění, tak prakticky nic nezmůže,“ zdůraznil. „Ať se stane prezidentem kdokoli, dá se čekat, že Národní shromáždění rozpustí a vyhlásí nové parlamentní volby, aby získal většinu a mohl vládnout. Představa, že by Národní sdružení mohlo tyto volby vyhrát, je mnohem problematičtější. Nejspíše to bude vypadat jako posledně – tedy že proti sobě bude stát levicový, středopravicový a krajně pravicový blok,“ pokračoval Perottino.
Změny nejen v migraci
Případná volební porážka Národního sdružení by Le Penové pobyt v Elysejském paláci značně znepříjemnila. Evropa by však změnu i tak pocítila. „V tom diskurzu bude tvrdší vůči Evropské unii. Bude mít, řekněme, jinou pozici vůči Ukrajině – asi ne proruskou, zatím to tak nevypadá, ale nepochybně se bude snažit získat víc prostředků i na jiné věci. Obecně je naprosto jasné, že oproti Macronovi bude Le Penová mnohem euroskeptičtější. To je jednoznačné. Ale bude to spíš v rovině rétoriky,“ říká politolog.
Představme si ale modelovou situaci, kdy se Le Penová stane prezidentkou a její partaj následně většinu v Národním shromáždění skutečně získá. Jedním z témat, na která by se novopečená hlava státu zaměřila, by byla migrace, míní Perottino.
„Uslyšíme tvrdší rétoriku, hranice ale nejspíš neuzavře. Ona má totiž vazby na různé podnikatelské kruhy, které uzavření Evropy asi úplně podporovat nebudou. Ano, rétorika bude nejspíš hodně tvrdá. Otázka je, jestli Le Penová bude mít sílu to převést do reálné politiky,“ zamýšlí se politolog.
Čtěte také
Podobná situace jako ve Francii panuje i v Německu. Krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD) vedená 47letou Alice Weidelovou v průzkumech již předběhla CDU kancléře Friedricha Merze a po příštích volbách, které se budou konat v roce 2029, tak může mít nakročeno do spolkové vlády.
Také AfD formuje silný euroskepticismus. Partaj prosazuje úplný odchod Německa z EU a vznik jakési organizace označované jako „Evropa vlastí“, která by Unii nahradila. Pro srovnání: Le Penová sice o takzvaný Frexit již neusiluje, stále je však silně protibruselská.
V Evropě by tak již za tři roky mohl vzniknout silný blok dvou největších ekonomik kontinentu, které by ve stejnou chvíli vedla krajní pravice. Chladnější přístup vůči EU by byl víceméně zaručen. Jak si ale všímá Just, některé státy by to mohlo potěšit. „Je to třeba i Česko, jehož vláda chce spíše volnější evropskou integraci, volnější přístup k eurounijním věcem,“ poznamenal politolog.
Zlá krev na ose Paříž–Berlín
Tandem Le Penová–Weidelová by mohl přístup EU ke klíčovým otázkám současnosti značně pozměnit. „Green Deal, migrace, tam je to zcela jasné. Určitě by došlo k nějakému omezování nebo restrikcím, možná i k nějakým zpátečkám, které by Unie pod vedením těchto dvou zemí a politických sil nabrala,“ uvedl Just.
„Bylo by to ohrožení Evropy tak, jak se rozvíjela, nepochybně,“ poznamenal k podobným vyhlídkám Perottino. „Le Penová a Weidelová se budou minimálně rétoricky snažit tlačit na to, aby se Evropa proměnila. Stačí se rozhlédnout, a všimneme si, že podobné náznaky vnímáme i v České republice,“ doplnil.
Pevností případného spojenectví mezi diskutovanou dvojicí žen si však jistý není. „Na hodnotách se nepochybně shodnou, ale podle mě je mezi nimi skrytá zlá krev,“ upozornil Perottino. Tiše bublající spor se podle něj týká evropské frakce Patrioti pro Evropu, kterou lepenovci spoluzakládali mimo jiné s hnutím ANO premiéra Andreje Babiše. Weidelovou a spol. nepozvali.
Čtěte také
„Z úst Le Penové jsme slyšeli vymezení se vůči AfD, že jde o krajní pravici. Prohlašovala, že její strana už je jiná a že s AfD nechce mít nic společného. Ale když budou obě tyto strany u moci, budou mít zájem se dohodnout. Pragmaticky, s vědomím, že některé zájmy a některé hodnoty sdílí,“ odhadl Perottino.
Samostatnou kapitolou jsou pak evropské vztahy se Spojenými státy. Současnému prezidentovi Donaldu Trumpovi vyprší mandát v lednu 2029. Pokud tak v Německu nedojde k předčasným volbám, Weidelová by tu čest se současným nájemníkem Bílého domu mít neměla. Le Penová však může v čele Francie stanout již příští rok.
Evropská krajní pravice Trumpa dlouho považovala za svůj vzor. Miliardář Elon Musk, tehdy člen americké administrativy, dokonce přímo podpořil AfD. Slova chvály šéfa Bílého domu s sebou však nesou i nechtěné vedlejší efekty.
Slabší Evropa?
Své by o tom mohli vyprávět kanadští konzervativci nebo australská volební aliance LNP. Ačkoli průzkumy tyto subjekty dlouho před volbami, které proběhly loni krátce po sobě, favorizovaly, triumf se nakonec ani v jednom z případů nekonal. Velkou měrou se na tom podílel právě Trump, kterého značná část voličů mimo USA považuje za „toxického“.
Pokud by nástupem lepenovců (a později AfD) k moci došlo k oslabení evropské soudržnosti, Spojené státy by se podle Justa mohly radovat. „Trumpovi vyhovuje, když je Evropa slabá. Čím slabší Evropa, tím silnější Spojené státy, minimálně navenek i ve vzájemném vyjednávání. Trump raději vyjednává s jednotlivými zeměmi než s Evropskou unií jako takovou,“ poznamenal politolog.
Na dotaz, zda to znamená, že by starý kontinent nástup krajní pravice ve Francii a Německu oslabil, Just odpověděl, že nejspíš ano. „Protože v řadě věcí, kde EU působí, působí díky tomu, že existuje silná dohoda, jejímž centrem bývají právě Francie a Německo. Je to dohoda, která souvisí s vnitřní soudržností Unie. Vzhledem k přístupu lepenovců a AfD k evropské integraci by právě vnitřní soudržnost EU oslabila,“ míní.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Budu kandidovat na prezidentku, oznámila Le Penová. Kvůli rozsudku se obrátí na kasační soud
Michael studuje obor Veřejná a sociální politika na Fakultě sociálních studií Univerzity Karlovy v Praze. Členem on-line redakce CNN Prima NEWS je od října 2024. Soustředí se hlavně na domácí politiku, se zájmem sleduje také dění ve Spojených státech. Ve volném čase se věnuje zejména hudbě. (Michael.Cardal@iprima.cz)
