Vzduch je naše moře. Tak s úsměvem někteří letci vysvětlují, proč si Česko drží nákladné nadzvukové letectvo. Na Dnech NATO se začalo řešit, co po roce 2027, až skončí současný pronájem čtrnácti gripenů. O kontrakt v hodnotě desítek až sto miliard korun se popere Washington se Stockholmem.
Randall Howard působí dost spokojeně. Jako viceprezident americké společnosti Lockheed Martin s potěšením sleduje zájemce, kteří čekají, až se dostanou do kokpitu makety „jeho“ stíhačky F-35. Mimo jiné se do něj v neděli na Dnech NATO posadil i ministr obrany Lubomír Metnar a fotografům zapózoval s palcem nahoru.
Další tisícovky lidí pak obdivují skutečnou F-35, která na mošnovském letišti stojí o několik stovek metrů dál a jejíž páteční přílet byl jednou z největších událostí celých letošních Dnů NATO.
Howard v krátkém rozhovoru pro CNN Prima News zdůrazňuje, že jeho firma chce být u modernizace českého letectva. A že chystaný kontrakt je pro ni velmi zajímavý. Nabídnout České republice chce jak osvědčené stíhačky F-16, pro něž se v poslední době rozhodlo třeba Slovensko, tak supermoderní F-35.
O několik desítek minut později a o několik desítek metrů dál se k mikrofonu CNN Prima NEWS u křídla gripenu staví Peter Hultqvist. Švédský ministr obrany. I on je přesvědčen o tom, že nabízí Praze ten nejlepší možný produkt. Novou generaci supersoniku Jas-39 Gripen. O detailech budoucího kontraktu příliš mluvit nechce, ale doufá v pokračování partnerství s Českou republikou.
A tak se v Ostravě rozjel souboj o to, jak bude ochrana českého vzdušného prostoru vypadat za pět let, kdy skončí současný třináctiletý pronájem gripenů v hodnotě 16,4 miliardy korun.
Bitva mezi Amerikou a Švédskem
Budoucí monstrózní zakázka samozřejmě zajímá i jiné státy a výrobce, ale reálně půjde jen o bitvu amerického a švédského řešení. Štěstí jistě zkusí i evropský Eurofighter Typhoon, jenže v minulosti byl vždy jen do počtu. Pro českou armádu by šlo o ekonomicky velmi nepohodlné řešení, neboť jde o dvoumotorovou stíhačku a náklady na její provoz a údržbu jsou daleko větší než u jednomotorového gripenu a jeho amerických soupeřů.
Ministerstvo obrany ani samotná armáda se zatím k tomu, jakou podobu získá české nadzvukové letectvo za pár let, nevyjadřuje. Napovědět má analýza, na níž se právě pracuje. Ta má přijít s ideálním řešením. Tedy jestli pokračovat v holportu se Švédskem a opět si pronajmout supersoniky ze skandinávské firmy Saab, nebo se po 23 letech fungujícího modelu vzdát, začít jednat s ostatními výrobci a stíhačky za nejvýhodnější cenu si nakoupit.
Varianta, že by si česká armáda zkusila pronajmout jiné nadzvukové stroje než gripeny, není podle informací CNN Prima NEWS reálná. A nejen proto, že budovat novou, nákladnou a zase pouze „dočasnou“ letištní infrastrukturu nedává smysl. Takovému modelu totiž nejsou, kromě Stockholmu, nakloněny jiné země ani výrobci.
Bitva Saabu a Lockheedu může připomínat souboj Davida s Goliášem. Nicméně ministerstvo obrany čeká perná práce, aby jasně obhájilo, které řešení je pro Českou republiku na dalších 30 let tím správným.
