reklama

Filmový portrét Karla Gotta nic nepřináší, ale říká tím o Mistrovi vše

Česká hudební ikona Karel Gott zemřel 1. října loňského roku. Skoro celý poslední rok svého života bojoval náš nejpopulárnější zpěvák s leukémií a po téměř celou dobu ho sledoval štáb dokumentaristky Olgy Malířové Špátové. Výsledkem je dvouhodinový dokument zachycující jak Gottovy největší kariérní úspěchy, tak i konec života v rodinném kruhu.

reklama

Dcera slavných dokumentaristů Jana Špáty a Olgy Sommerové se nevydala do neprozkoumaných končin. Už v roce 2009 režírovala snímek Fenomén Gott, jehož témata jsou do značné míry stejné jako v případě aktuálního filmu. V obou totiž vidíme vcelku povrchní průlet Gottovou kariérou, sestřih mnoha písní z mnoha koncertů i Mistrova zamyšlení nad prací s publikem a zodpovědností vůči svým fanouškům (a především fanynkám). Zatímco však jedenáct let staré dílo až ke konci ukázalo usazení starého mládence s manželkou Ivanou a malinkými dcerami, novinka už na Gottově rodině staví jako na neodmyslitelné součásti jeho života, provázející ho až ke smutnému konci.

Dokument bez ambicí

Podle slov samotné Ivany Gottové bylo i toto cílem aktuálního dokumentu. Přestože režisérka Malířová Špátová nedomlouvala projekt s vědomím, že se Gottovy zdravotní komplikace vrátily, ústřední manželský pár k filmu vědomě přistupoval jako k budování pomníku; mramorizaci popové ikony, jejích úspěchů a spokojeného závěru života v rodinném kruhu. A podle toho výsledek také vypadá. Sledujeme poslední rok Gottova života, naplněný především rodinnou láskou a občasnými koncerty, ale také opakovanými návštěvami nemocnic. Aktuální záběry jsou prokládány Gottovým vzpomínáním na jednotlivé etapy kariéry, a to od jejího počátku v 60. letech až do udržování popularity ve 21. století.

K tématu

Snímek opakovaně připomíná, že pro Karla Gotta bylo vždy klíčové budování image. Koncerty pro něj nekončily závěrečným potleskem, nýbrž až podepsáním poslední fotografie do památníčku fanynek. Před lidmi se snažil působit vyrovnaně a s nadhledem, zavděčit se veškerému potenciálnímu publiku a nepolevit z pečlivě pěstěného obrazu profesionála za všech okolností. Je to velmi zajímavý fenomén, do značné míry nesporně spojený s jeho výslednou popularitou – a zároveň zcela odlišný od přístupu mnohých rockových hvězd, kteří na své příznivce naopak ostentativně neberou ohledy.

Podstatnější však je, že tuto image si v naprosté většině situací udržuje Gott i před kamerou. Můžeme vést debaty o tom, zdali není hyenismus ukazovat na filmovém plátně intimní momenty ze života celebrity. Jenže to je už základní problém samotného konceptu: Když se tvůrci filmu nespokojí s tradičním převyprávěním životopisných reálií, nýbrž dávají nahlédnout do umělcova soukromí, může se náročnější divák cítit podveden určitou kašírovaností předkládaného materiálu. Tím se vracíme k otázce udržování image. Je logické, že Ivana Gottová, jež je zároveň i producentkou filmu, jistě nechtěla zobrazovat kontroverznější či vyhrocenější momenty; sám Karel Gott je přitom i ústředním vypravěčem příběhu, takže nebývá konfrontován s odlišnými pohledy na leckteré události jeho života. Namísto toho se mohou jeho příznivci dojmout nad spořádaně všedním trávením Vánoc na pohádkově zasněžené horské chatě či poslední oslavou narozenin v obklopení svého věrného fanklubu.

Neochota k pohledu do zrcadla

Těžko říct, jestli bylo vůbec možné natočit skutečně hluboký a otevřený portrét někoho, kdo masku věčného profesionála tak úzkostlivě nesundával, až mu pravděpodobně zcela přirostla ke tváři. Navíc málokdo byl tak dlouhou dobu pod tak zevrubným drobnohledem celé společnosti. Možná proto ani nemohl být otevřenější. Nikdy nechodil do konfliktu, chtěl si dělat své a být oblíben. Prostě hodný hoch, jakkoli se ho Malířová Špátová občas snaží tlačit do kolonky rebela. Obdobně vyhověl i požadavku filmu a přednesl o sobě takový obraz, jaký lidé chtějí vidět. Přitom zrovna v jeho malířské tvorbě se občas vyskytuje otevřená nahota, určitá nejednoznačnost a nebanálnost. Ovšem kromě zajímavé a v lecčem symptomatické informace, že Gott chtěl odmala malovat, ale přesto skončil u zpěvu, se tato linka dále nerozvíjí. Škoda.

K tématu

V souvislosti s Gottovým loňským úmrtím se objevovaly články o tom, jak nám jeho konformismus nastavoval zrcadlo. A proto se na něj trochu zlobíme, zároveň ho však nechceme odsoudit – odsoudili bychom totiž i sebe. Dlouhodobá stigmatizace Antichartou proto vyznívá lacině, ovšem film nereflektuje ani to – nezastává vědomý režisérský postoj, neargumentuje, nepředkládá divákovi materiál k výkladu. Nechává mistra určovat agendu a oddaně naslouchá všemu, co on řekne, včetně dodnes trochu podivné bagatelizace podpisu Anticharty. Pietní portrét tedy máme, inspirativní dokument ne.

Filmový Karel prostě jde na ruku – ať už pečlivě vytvářené legendě o pracovitém, přitom však vždy skromném umělci, anebo svým potenciálním divákům, kteří žádnou další problematizaci pohledu na svůj idol nepotřebují. Budiž. Z těchto úhlů pohledu lze dokument označit za vydařené dílo v tom ohledu, že z něj cílové publikum bude odcházet uspokojeno. A možná je to tak dobře – pietní vzpomínka na jednoho z našich nejvýraznějších umělců posledního půlstoletí je rok po jeho smrti adekvátní; na zevrubnější zhodnocení jeho dějinné úlohy můžeme ještě nějakou dobu počkat.

Film má plánovanou premiéru 15. října.

K tématu

Další hlavní zprávy

Domácí

 Nejvyšší nedělní nárůst od března. Testy potvrdily 7301 případů nemoci COVID-19

Nejvyšší nedělní nárůst od března. Testy potvrdily 7301 případů nemoci COVID-19

Přírůstek nových případů koronaviru v neděli v ČR po pěti dnech klesl pod deset tisíc – bylo jich 7 301. Přesto je to nejvyšší nedělní nárůst od března. Nedělní čísla bývají nižší než v jiných dnech, protože se obvykle méně testuje. Vyplývá to z údajů ministerstva zdravotnictví. Aktuálně je v zemi 158 515 nakažených. U většiny z nich má nemoc mírný průběh, hospitalizovaných i obětí ale v poslední době výrazně přibývá.

Sport

Fantastické Giro v podání Černého. Takto na Grand Tour „řádil“ naposledy Kreuziger

Fantastické Giro v podání Černého. Takto na Grand Tour „řádil“ naposledy Kreuziger

Nemluví se o něm tak často jako o jiných českých cyklistech – Zdeňku Štybarovi nebo Romanu Kreuzigerovi. Josef Černý ale svoji vlast na Giru d´Italia reprezentoval více než skvěle. Slavný „růžový“ závod zakončil šestým místem v časovce, tedy přesně tak, jak do něj vstoupil. Zatím nemá podepsanou smlouvu na další rok, ovšem po třech týdnech v Itálii, během kterých oslavil i vítězství, by brzy měl mít angažmá zajištěné.

reklama
Babiš: Jasně jsme řekli, ať omezíte kontakty. Je to tak těžké pochopit?
KOMENTÁŘ: Nerozčilujme se nad Prymulou. Žádná rovnost přece neexistuje
reklama
reklama
Hampl: Vláda mrtvých a dluhů. Je to epidemie papalášství, nešetřil Babiše ekonom

Partie

Domácí zpravodajství

Pokud do úterý čísla neklesnou, hrozí úplné uzavření, přiznal Prymula na odchodu
Lidé dál ignorují vládní nařízení. V pražské Troji se jich sešly zástupy
Další články
reklama
reklama