Karel Nocar dlouhé roky táhl reprezentaci jako kapitán. Říká, že si nedovede představit, jak těžké muselo být učinit rozhodnutí nejet na mistrovství světa. Zdroj: Profimedia.cz
Česká házená zažila pochmurný týden, během kterého musela říct s těžkým srdcem „ne“ mistrovství světa. Na tuto akci se reprezentace kvalifikovala po šesti letech, ale kvůli rozsáhlé koronavirové nákaze v úterý – den před začátkem šampionátu v Egyptě – odřekla účast. „Má to být absolutní vrchol toho, co člověk dělá a k čemu směřuje. Tenhle pocit samotné reprezentaci vůbec nezávidím,“ uvádí pro CNN Prima NEWS Karel Nocar, bývalá opora výběru.
Za národní tým hrál dlouhých 15 let, dvě třetiny své reprezentační kariéry navíc na svoji paži navlékal kapitánskou pásku. Další roky pak u výběru přidal coby manažer. V házené zažil Karel Nocar ledacos, ale s tím, že by kádr rozprášila v nejméně vhodnou chvíli nákaza, logicky zkušenosti nemá.
„Chápu frustraci a obrovské zklamání všech lidí, kteří sledují házenou. Ale ani si nedovedu představit, co teď vnímají hráči a realizační tým. Jich se to přímo dotýká,“ říká pro CNN Prima NEWS Nocar. „Má to být absolutní vrchol toho, co člověk dělá a k čemu směřuje. Tenhle pocit samotné reprezentaci vůbec nezávidím,“ připojuje ohledně mistrovství světa, o které Čechy oloupil nevyzpytatelný soupeř s číslem 19.
Nocar, jenž za hráčskou reprezentační kariérou napsal tečku v roce 2012, si myslí, že rozhodně není na místě národnímu týmu cokoliv vyčítat. Ano, z fanouškovského pohledu je nesmírná škoda, že české barvy budou na mistrovství světa scházet, zvlášť když se ho naposledy zúčastnily před šesti lety. A v diskuzích na internetu bylo nepochopení často patrné. Každopádně bývalé křídlo podotýká, že konečné stanovisko má velmi pevné základy.
„Aby došli k takovémuto rozhodnutí, které bylo ve finále kolektivní – shodli se hráči, trenéři a schválil ho svaz – muselo to mít opravdovou sílu. Lidé, kteří jsou v týmu, nejsou intelektuálně ani duchem slabí a finální verdikt pro ně byl strašně těžký. Oni chtěli jet do poslední chvíle, co to šlo. Jenže pak už to prostě ze zdravotního hlediska nebylo možné. Nebyli schopní garantovat dostatečnou kvalitu,“ míní Nocar.
Kvalita vs. hlavně se zúčastnit
Z 21 hráčů, o které se tým měl na šampionátu opírat, jich bylo hned 12 nakažených, dalších pět pak mělo jiné zdravotní potíže. Slovo „pozitivní“ si po koronavirovém testu vyslechli také trenéři Daniel Kubeš a Jan Filip. Někteří fanoušci namítali, že tak prestižní akce se nedá jen tak odřeknout, i kdyby na ni mělo zamířit „béčko“, možná „céčko“.
Prezident svazu Jaroslav Chvalný tvrdil, že v takovém případě by se hazardovalo se jménem české házené. „Museli by se povolávat další lidi,“ pokračuje 43letý Nocar. „Je otázka, jaká je vize reprezentace. Jestli je to kvalita, nebo olympijské ,není důležité vyhrát, ale zúčastnit se‘. Nicméně reprezentace má scouting dobře ošetřený. Trenéři ví, na koho se dá, nebo naopak nedá spolehnout. Chtějí se postavit za to, co tým předvede. Určitě probrali všechny varianty, výrazný rozpor mezi nimi nebyl. Já věřím v to, že se rozhodnutí, že národní tým musí hrát v určité kvalitě, v dlouhodobějším hledisku vrátí.“
Někteří hráči by byli pod herním i zdravotním tlakem
Češi měli na šampionátu v Egyptě ve skupině narazit na domácí výběr, Švédsko a Chile. Podle Nocarových slov je ale za daných okolností pravděpodobně rozumné sledovat mistrovství pouze v televizi a koukat, jak si vede se zmíněnými soupeři Severní Makedonie, náhradník, na něhož se po odhlášení české reprezentace dostalo.
„Bylo by strašně obtížné to nějak zvládnout. Jedna věc je vůbec dát za takového kontextu tým dohromady. A někteří hráči by byli pod herním i zdravotním tlakem. Je otázka, jak by to dopadlo a jakou odezvu by měly dosažené výsledky. Jasně, očekávání by nebyla velká, ale dojem by i tak u veřejnosti nemusel být dobrý. Ale to už jsme v hypotetické rovině.“
Házená se teď musí ukazovat, proto se šampionát koná
Jedním z faktorů, který hrál pro vycouvání z mistrovství, byl ten, že zdraví hráči ještě koronavirus neprodělali a byli by riziku nákazy vystaveni v dějišti. A ukazuje se, že tam momentálně dokonale bezpečno není. Egypt sice sliboval pro mančafty „bublinu“, ovšem na reprezentace čekalo něco jiného. Norský házenkář Sander Sagosen, svěřenec trenéra Filipa Jíchy v německém Kielu, to popsal následovně: „Ani nevím, jestli se tomu dá říkat bublina. Až dosud tu všechno bylo jako vtip.“
Ve vzduchu visí otázka, zda se házená udrží na olympijských hrách
Bylo vůbec vhodné házenkářský svátek v současné době – a v Egyptě – pořádat?
„Jde o to, že ani není kam ho přemístit. Kalendář je nahuštěný. Mistrovství se muselo konat, leda by ho úplně zrušili. A házená se nutně potřebuje ukazovat. Ve vzduchu totiž visí otázka, zda se udrží na olympijských hrách. Pro Paříž 2024 je to ještě asi v pohodě, ale směrem k dalším hrám v Los Angeles a dál už je situace horší. Házená proto potřebuje být na světle,“ říká Nocar, který většinu kariéry strávil ve francouzském Chambéry.
Pak je tu další věc, která souvisí s egyptským šéfem Mezinárodní házenkářské federace Hassanem Moustafou. Muž, jenž je v čele světové organizace už přes 20 let, si šampionát v rodné zemi vysnil. Do turnaje zahučely obří peníze, sám Moustafa uvedl, že desetkrát až patnáctkrát více, než je obvyklé. Zrušení rázně odmítal.
Drahou chloubou mistrovství má být nová aréne v Gíze, která dostala jméno… Doktora Hassana Moustafy. Nákladná stavba však vyšla vniveč, protože žádní diváci do ní vinou koronavirových opatření nemohou. Na něčem se utrácelo, jiným věcem se nevěnovala taková pozornost. Tudíž – nejen od Nora Sagosena – přichází zprávy o mizerném fungování bubliny. Například Němci si stěžují na to, že se lidé v hotelu pohybují bez roušek.
„To, že Egypt není Německo či Dánsko, je jasné. Je to dané nějakou mentalitou a bublina zkrátka asi bude úplně ideální. A trochu to skřípe i z toho hlediska, že když si člověk chce ohledně šampionátu dohledat nějaké statistiky, je to celkem oříšek. Házená se teď prostě snaží přežít, ať už jde o mistrovství, evropské poháry nebo národní ligy,“ uzavírá Nocar.
Výběr z České republiky nebyl jediným, který se i tvrdě přes vybojovanou místenku na šampionát nakonec nevydal a přetěžce vstřebával – a stále vstřebává – sportovní tragédii. Covid zdecimoval také Američany. Ve středu se rozehrály základní skupiny, finálový duel je na programu 31. ledna.
