Gabriela Teissing: Co musí pochopit česká žena, když se pracovně vydá na Blízký východ

Jak jste se vůbec pracovně ocitla na Blízkém východě?

"Představte si to takto. Jsem v Praze, přemýšlím si o životě mezi Prahou, Berlínem a Curychem. Tak pohodlné, že by to bylo až úsměvné, skvělá práce. Samozřejmě, něco se muselo stát. Po covidu přišla válka na Ukrajině a globální chaos. A já se najednou ocitám v Kataru, v Saudské Arábii a dalších zemích. Creative Dock expanduje. Vedle jiných jsme koupili německou firmu, která už působila i na Blízkém východě, místě, kde se toho teď hodně děje. Mysleli jsme, že to je win-win.

Co všechno vaše spolupráce s Blízkým východem obsahuje?

Pracujeme zde na nových produktech, jako jsou úvěry pro malé podnikatele, předplacená mzda a spotřebitelský úvěr, investiční platforma, digitální peněženka a další. Dochází mi, že to nebude jen o byznysu a práci, kterou děláme. Je to kulturologická výprava, ze které se učíme každý den.

Jaký je rozdíl mezi tím, dělat byznys u nás v Evropě oproti tomu na Blízkém východě?

Zjistila jsem, že byznys v Evropě je úplně jiný. Začala jsem vnímat kulturní rozdíly, přestala jsem snít o rychlé dálnici a začala si užívat té křivolaké cesty, kterou jsem se rozhodla vydat. Je to cesta, která je poznávací a obohacující. Je to jako číst dobrý detektivní román. Nikdy nevíte, co se stane na další stránce, ale nemůžete se dočkat, až to zjistíte. Takže moje cesty mezi Prahou, Berlínem a Curychem? Je jich mnohem méně než jsem plánovala. Mám štěstí, že v rámci Evropy je mnohem snadnější fungovat online a jsme již dobře sehraní.

Jak fungují jednání na Blízkém východě? Jak například vypadají vaše pracovní schůzky?

Musela jsem se naučit pravidla pro uzavírání obchodu, nebo spíš pro fungování na Blízkém východě, abychom si dokázali porozumět a společně dobře pracovat. Tak třeba obchodní schůzky, kterých se účastním, většinou vyžadují určitý postup, který je lepší nenarušovat. Osobní rovina je velmi důležitá. U nás jsme zvyklí, že někdy skáčeme rovnou k věci. Na Blízkém východě vždy začínáme příběhem ze života všech zúčastněných. Řeší se víkend, cesta, dovolená, co děti a další odlehčená témata. Teprve postupně docházíme k předmětu schůzky, kdy se ale nejprve vzájemně ujišťujeme, že téma je to zajímavé a opakovaně řešíme, co kdo o tom ví. Slovo si berou muži ve vyšších rolích. Níže postavení, samozřejmě včetně žen, dostávají slovo až po vyzvání. Já už to vím, a tak přestože jsem tu v roli vedoucí ženy, nechávám mluvit první muže na naší straně a teprve později se zapojuji do diskuze. V některých zemích přizpůsobují oblečení místním zvyklostem včetně šátku.

Schůzka se uzavře s tím, že se všichni shodneme, že budeme dané téma s radostí řešit dále, pokud to v hierarchii výše postavený člověk odsouhlasí. A tak se jde zase o kousek dál za vyšším člověkem. Pokud s tím bude souhlasit zase jeho nadřízený. A tak se jde zeptat. Chce to trpělivost, pozitivní přístup a otevřenost místním zvyklostem.

Jakou roli hrají na Blízkém východě osobní vztahy?

Osobní vztahy jsou pro práci velmi důležité. Je pravidlem, že se chodí na pracovní večeři. Začátky byly pro mě krkolomné. Na večeři jsem byla jediná žena. Což mě několikrát zaskočilo, než jsem zjistila, že ženy obyčejně chodí do restaurací společně a muži také společně. Odděleně se chodí nejen na večeři, ale i třeba na oběd v práci. K tomu si připočtěte, že se jí hodně a dlouho. Kuchyni mají skvělou, jídlo je výborné. Nepije se alkohol, o to větší je výběr nealkoholických nápojů všeho možného druhu, jako jsou limonády a sladké nealko koktejly. Já jsem z toho všeho vždycky úplně vyřízená, protože se jde na večeři v devět večer a hoduje až do půlnoci. Jsem zvyklá nejíst pozdě večer. Naše zeměpisné šířky nás vedou k brzké večeři. Blízký východ je horká oblast, tudíž je přirozené jíst o dost později večer. Moje tělo tím trpí. Když však jím jen tak, jak jsem zvyklá, všichni se mě ptají, proč nejím a jestli mi nechutná. A tak často přenechávám večeře mým mužským kolegům a užívám si asketických večerů v klimatizovaném hotelovém pokoji.

Je těžké nehodnotit kulturu a vůbec celkové vnímání žen na Blízkém východě optikou Evropanky?

Uvědomila jsem si, že nesmím hodnotit nic z mé vlastní zkušenosti v Evropě. Je potřeba se dívat s očima otevřenýma a učit se. Předně, ženy v arabských zemích jsou přátelské a pohostinné. I když na první pohled se zdají nepřístupné díky oblečení a vystupování na veřejnosti, které ctí. Výborně tu vaří a je moc příjemné jít na tradiční snídani jen s holkama. Když probíhá v oddělených místnostech, tak si ženy odhalí vlasy, sedí na kobercích, jí se a povídá o všem možném. Líbí se mi to víc, protože v restauracích si nechávají džiháb, tedy šátek. Ráda se dívám na jejich tmavé husté a krásně lesklé vlasy, čistou pleť a výrazné oči.

Jak se vám s arabskými ženami spolupracuje?

Ženy, které jsem já poznala, se kterými pracujeme, a které zaměstnáváme, jsou vzdělané, mluví výborně anglicky a jsou velmi pracovité.

Jak vnímáte jejich postavení v ryze mužském prostředí?

Ze zemí, kam pravidelně jezdím, je Saúdská Arábie nejvíce tradiční. Ženy zde mohou již několik let pracovat, mohou samy řídit auto a chodit samostatně bez doprovodu mužů. Rodina je nejdůležitější. Narozdíl od nás jsou rodinné vazby velmi silné a je tu velká úcta ke starším. To je, myslím, pro nás něco, z čeho bychom se měli inspirovat. Podle mé zkušenosti existují rozdílné role pro muže a ženy, přičemž muži jsou hlavními živiteli. S většími rozhodnutími ženy, jako je studium nebo operace, musí souhlasit vždy muž, buď otec nebo manžel, případně syn. Manželství byla tradičně dohodnutá rodinami. Stále je více než polovina sňatků domluvená tímto způsobem. Rande probíhá jen za přítomnosti matek, jak syna, tak dcery. Neexistují seznamky. Pro sňatek ženy je vyžadován souhlas mužského opatrovníka. Ženich poskytuje nevěstě finanční dar. To je trochu obráceně než u nás. Moje maminka mi vyprávěla, že dostala věno.

A co například taková rozvodovost?

Rozvodovost je v Saúdské Arábii stejně vysoká jako v Česku. Je potřeba chápat, že tradiční přístup k rodině a ženám je hluboce zakořeněn v tradičních, kulturních a náboženských zvycích, které vycházejí z islámského práva.

Je něco, co vás na ženách na Blízkém východě překvapilo?

Já jsem zpočátku byla velmi naivní. Myslela jsem, že místní ženy řeší ty samé věci jako my stejným způsobem. Tak třeba já dělám všechno pro to, abychom měli vyvážené finanční ohodnocení mezi muži a ženami. Dbám na dodržování našeho code of conduct, tedy principů, podle kterých se k sobě ve firmě chováme. Tak jako jinde jsem dělala workshopy s místními ženami. Zůstala jsem v údivu, když jsem se dozvěděla, že žádné nerovnosti v odměňování nevidí, že všichni se k sobě chovají přímo předpisově, nic zlepšit není třeba a jediné, co by pomohlo, je, aby je jejich evropští kolegové nebrali jako podřadné lidi. Něco takového jsem nečekala. Teprve po čase jsem zjistila, že všechno se řeší jen v komunitě vlastních lidí. Později jsem pochopila, že naše evropská ženská témata a způsoby jejich řešení jsou velmi vzdálené. Prostě se musí postupně a trochu jinak. A tak se učíme a přizpůsobujeme naše zaběhlé postupy místním potřebám. Postupně překonáváme kulturní rozdíly a společně hledáme cesty vpřed.