GLOSA: Pavel a NATO? Soudy jsou nestranné, jen když rozhodují v náš prospěch, vzkazuje koalice


Soudy jsou nestranné a nezávislé jen ve chvíli, kdy rozhodují v náš prospěch. V opačném případě to jsou vazalové našeho nepřítele chystající systémový puč. Zhruba tak vnímá velká část koalice středeční předběžné opatření, v němž Ústavní soud uložil vládě, aby zajistila účast prezidenta Petra Pavla na červencovém summitu NATO v Ankaře. Unáhlené a emocionální závěry si při pocitu nespravedlnosti snad může dovolit malé dítě. Vysoce postavený koaliční politik by ale měl nejdříve zachovat klid a zamyslet se, jestli oheň, s nímž si hraje, nemá už moc velké plameny.

„Podle předběžného opatření musí vláda, ministr zahraničních věcí i ministerstvo prezidentovi účast na nadcházejícím summitu umožnit a nadále nesmí jeho účasti bránit,“ uvedl Ústavní soud v předběžném opatření. Soudce zpravodaj Pavel Šámal k tomu dodal, že účast českého prezidenta na summitech NATO je zavedená praxe.

ČTĚTE TAKÉ: Pavel vítá verdikt Ústavního soudu o cestě do Ankary. Vyčkám na další kroky, oznámil

Pravdou je, že toto nepsané pravidlo platilo v dobách Václava Havla, Václava Klause i Miloše Zemana, přičemž ve všech třech případech to býval právě prezident, kterému na summitech NATO náležela vedoucí pozice celé delegace. Výjimku představoval třeba summit v Madridu z roku 2022, kdy prezidenta Miloše Zemana zastoupil premiér Petr Fiala, což ale bylo způsobeno vážným zdravotním stavem hlavy státu, nikoliv tím, že by Zemana z jednání vyšachoval Fiala.

Komentáře a glosy

Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.

Zaběhlou zvyklost chtěla pohřbít až současná vláda Andreje Babiše. Ta hrála s prezidentem i českou veřejností nedůstojnou hru na mrtvého brouka, přičemž účelově odkládala své rozhodnutí, přestože výsledný verdikt bezpochyby už dávno znala. Jak si jinak vysvětlit, že jsme se definitivní stanovisko dozvěděli až 22. června? Zřejmě šlo o promyšlený kalkul koalice, aby Ústavní soud nestihl včas konat.

Turek by ÚS rovnou zrušil

I když středeční jednorázové opatření Ústavního soudu nijak nepředjímá výsledek řízení o kompetenční žalobě a zároveň se týká pouze červencového summitu v Ankaře, i tak je očividné, že pro zástupci vládní koalice jde o velmi hořkou pilulku, kterou nyní musí polknout. „Nezvykle rychlé rozhodnutí Ústavního soudu respektuji,“ komentoval na X Babiš. Podle něj je verdikt absurdní. Ironickou poznámku o rychlosti soudu využili i další představitelé ANO.

„Ruka ruku myje!“ nebral si servítky poslanec Radek Vondráček. V tomto ohledu se jen sluší dodat, že třeba zmíněného Pavla Šámala jmenoval do funkce ústavního soudce Zeman, nikoliv Pavel. Naopak Ditu Řepkovou a Jana Wintra, kteří ve středu uplatnili odlišné stanovisko, jmenoval Pavel. Takže asi takto o tom, že ruka ruku myje a jak je ústavní soudce poslušným pejskem toho prezidenta, který jej jmenoval.

Ještě mnohem dál než ANO ve svých hodnoceních ovšem zašli představitelé SPD a Motoristů. Ti očividně nejsou schopni odpoutat se od dětinské pomstychtivosti a zášti vůči Pavlovi, který jim kdysi odmítl jmenovat poslance Filipa Turka ministrem. Podle něj Ústavní soud ve středu potvrdil, že by neměl existovat. Šéf Motoristů a ministr zahraničí Petr Macinka k tomu dodal, že jsme svědky pokusu o ústavní puč.

Je škoda, že spor došel až k soudu

Ve sféře radikálních až šílených výroků se pohybují také zástupci SPD. Například předseda Sněmovny Tomio Okamura řekl, že Ústavní soud se stal vazalem prezidenta. Poslanec za SPD Jindřich Rajchl pak předběžné opatření označil za nejvážnější exces Ústavního soudu v historii naší země.

Skoro to z pohledu vládní koalice vypadá, že soudy jsou nestranné a nezávislé jen ve chvíli, kdy rozhodují v její prospěch. Ostatně tuto zásadu už delší dobu praktikují zejména členové hnutí ANO, kteří takto přistupují ke kauze Čapí hnízdo. Jenže zatímco v minulosti si o důvěryhodnosti Ústavního soudu dovolovalo pochybovat jen pár kontroverzních politiků, dnes to v plné palbě dělá třeba ministr zahraničních věcí nebo předseda Poslanecké sněmovny.

Koneckonců je obrovská škoda, že spor Hradu s vládou vůbec musel u Ústavního soudu skončit a že se Pavel s Babišem nedokázali dohodnout – bez ohledu na to, kdo nese větší vinu. V každém případě jde totiž o nebezpečný precedent, který už teď výrazně otřásl stabilitou dosud pragmatických a dynamických ústavních vztahů mezi prezidentem a premiérem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Emoce ve Sněmovně kvůli Pavlovi. Lidovec se radoval z verdiktu soudu. Přišly ostré reakce z ANO